Důležitost víry v životě

Je nezbytné, aby se lidé ve svém jednání nedrželi pouze toho, co se zdá být čestné, užitečné nebo vhodné, ale především toho, co je založeno na víře. I když je mnoho věcí slušných a čestných, ne všechny vedou ke spáse. Některým, byť by se zdály být dobré a poctivé, se dokonce musíme vyhnout skrze víru, protože za nimi hned následuje porušení Božího přikázání, přestože se jeví jako tak dobré.

Víra jako ochrana před hříchem

Například, i když je krásná žena Božím stvořením, dívat se na její krásu není bezpečné, protože to snadno vede k touze, a tam už je hřích. Totéž platí i o jiných věcech, které jsou krásné, čestné, dobré, užitečné, vhodné a mají dobrou pověst. Proto je velmi důležité mít víru jako štít, abychom skrze ni rozpoznali, že je třeba se od mnohých věcí odvrátit a neužívat jich. Naopak to, co je čestné a vhodné, bychom měli užívat jen natolik, kolik je nezbytné pro náš život. Nesmíme se bezhlavě vrhat do všeho, co je příjemné a užitečné, pod vlivem neřádných tužeb. Musíme se moudře střežit před ďáblem, který se v takových věcech skrývá pod rouškou něčeho dobrého, čestného a užitečného pro život a potěšení, ale ve skutečnosti v nich je skryta smrt.

Víra jako světlo a štít proti ďáblu

Proto stojíce uprostřed tolika lákavých, krásných a čestných věcí, potřebujeme štít víry. Ten nás chrání, abychom nebyli těmito věcmi vedeni ani jimi strháváni do jejich lákadel. Skrze víru bychom je měli užívat k opravdové potřebě, nebo se jim naopak vyhnout, abychom vždy a ve všem jednali z víry a nebyli pohnuti k žádnému záměru či skutku bez ní. Neboť co není z víry, je hřích. A pokud nebudeme žít z víry, hluboko se ztratíme v temnotě a nebudeme vědět, kam jdeme.

Víra je totiž hranicí nebo měřítkem všeho. Podle tohoto měřítka se máme ve všem řídit, vědouce, že za touto hranicí a mezí je všude smrt. Proto ať je nám víra všude světlem, abychom rozpoznali pravé od falešného, a ať je nám pevným štítem k zadržení všech ohnivých střel toho krutého ďábla. Apoštol ho nazývá zlostníkem a jeho šípy ohnivé. A jelikož je zlostníkem, neslituje se nad námi. Ten, kdo střílí ohnivými šípy, nemíní jen zranit, ale spálit všechno, co je s lidmi, a ďábel činí ještě víc. On nemíní spálit chalupy, když střílí ohnivými šípy, ale zapaluje srdce i celé tělo těmito střelami – smilstvem, hněvem, rozličnými bludy, nepozorovanými klamy. Tím spálí všechno dobré, co člověk měl, zapaluje v něm zlé touhy a chce, aby hořel tak dlouho, až s ním přijde do věčného plamene, který nikdy neuhasne.

Proto se nesmíme řídit touhami, zvyky, zákony ani lidmi, ani se nepřizpůsobovat tomuto světu. Naší cestou ať je víra jako světlo a štít víry ať je pevný k zadržení ďáblových ohnivých šípů!