Spravedlnost bez skutků zákona

• Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. (Ř 3,28)

A proto, milí přátelé v Kristu, nemysleme si, že skutky samy o sobě jsou v Božích očích tak cenné! Cenné je to, co je v srdci a z čeho ty skutky pocházejí. Když je v nich dětská víra, důvěra, synovská poslušnost a láska, to je v Božích očích cenné. A když toho v srdci není, tak skutky mohou být sebevětší, ale v Božích očích neznamenají nic.

Teď se podívejme na rozdíl: naše doba a doba reformace. Náš život má to zvláštní, že se každý žene za co největším pokrokem, aby při tom vydělal co nejvíce peněz. Takové to v reformaci téměř nebylo, daleko více je zaměstnávala otázka, co mám dělat, abych byl spravedlivý před Bohem.

Rád bych s Boží pomocí předložil čtyři věci.

I. Nikdo nemůže být šťastný, když není spravedlivý před Bohem

Co to znamená být spravedlivý před Bohem? To znamená, když se na vás Pán Bůh dívá, aby řekl: „Ano, tak se mi to líbí, když je to s vámi takové, jaké to s vámi je.“ A tu jistě zvoláte se mnou: „Koho napadne něco takového dneska! Ó, my se nejméně staráme o to, jestli budeme spravedliví před Bohem!“ A vy si myslíte, že jste dosáhli štěstí? To je ten nejnižší úděl, který vás na světě mohl potkat, a když to doopravdy nemyslíte vážně, tím hůře. A teď si vezměte pohana, který Boží světlo nemá! Člověk ve velké temnotě! A teď si představte, že ten člověk si přeje být zachován pro Pána Boha.

Koho si budete vážit? Toho, kdo má takové světlo a nestará se o to, jak by mohl být pro Pána Boha zachován, nebo toho, kdo je v té temnotě a netouží po ničem jiném, než aby se Bohu líbil?

A teď si, prosím, otevřete proroka Ezechiela 21,26–28: „Babylónský král se zastaví na křižovatce, na rozcestí obou cest, aby si vyžádal věštbu. Bude potřásat šípy, bude se doptávat domácích bůžků a nahlížet do jater. V pravici bude mít věštbu ohledně Jeruzaléma, že se mají postavit berany, že se má dát povel k vraždění, že se má zvednout válečný pokřik, že se mají postavit berany proti branám a navršit násep, že se má zbudovat obléhací val. Těm, kdo se zavázali přísahami, se to bude zdát šalebnou věštbou. On však připomene nepravost, pro niž budou chyceni.“ Ezechiel je v zajetí a tam to vidí. Tady táhne král, ale je odhodlaný konat Boží vůli. Jestli si přeje, abych rozbil Rabu, tak ji rozbije, jestli Jeruzalém, tak rozbije Jeruzalém. A teď si představte ten lid v Jeruzalémě, který má světlo, ten se na to dívá a dělá si z něho posměch. „On si myslí, že něco proti nám zmůže!“ Tito lidé, kteří mají Boží světlo, se na nic neptají, co by měli dělat, aby to bylo podle Božího srdce. „Vy jste zrušili přísahu tomu člověku, který světlo nemá, ale chce činit Boží vůli. Vy si myslíte, že dopadnete dobře? Takto dobře nedopadnete!“

Ale vidíte, pokud mám být spravedlivý před Bohem, tak musím mít zákon. To bez Božího zákona nejde. Které skutky jsou dobré? Ne ty, které si člověk vymyslí, nýbrž ty, které Pán Bůh ve svém zákoně přikázal a které člověk koná z upřímné poslušnosti Pánu Bohu ke cti.

Kdo takhle žil? Pán Ježíš. Když přišel na svět, tak to šlo na zemi podle zákona, a proto byl ten nejšťastnější člověk na světě. A vám se to nezdá, pořád si myslíte, jak špatně se k němu svět choval, ale co měl v sobě, to bylo samé požehnání. Nebeský Otec se nemůže udržet, a když se Syn dá pokřtít, ozve se hlas: „Toto je můj Syn, Milovaný, v němž jsem nalezl zalíbení.“ Vy si myslíte, že mohl být nešťastný?

Ale teď už se mnohým ozývá to druhé:

II. Přirozené úsilí a duchovní rozměr

Nu, Pánu Ježíši se to naskytlo samo, že byl tak šťastný. On v srdci neměl nic jiného, ale co já? Této spravedlnosti před Bohem nikdo svým přirozeným úsilím nikdy nedosáhne. Ani vy, ani já. Proč ne? Protože taková je Boží vůle, aby to přirozeným úsilím nešlo. Tím přirozeným úsilím jde to přirozené. Taková orlice, když dospěje, vzlétne a pustí se do nebeských výšin a daří se jí skvěle. Takový kamzík se pustí na skály a nic se mu nestane. Dáte svého synka na školy, to není žádná hračka, ale jde mu to znamenitě a žene se za ziskem a vydělá peníze, a vy to obdivujete. Vezměte zrno a vložte do země. To se krásně vyvíjí, to není samo o sobě špatné, já to nehaním, to je přirozené. Co ze zrníčka vzešlo, to už tam všechno bylo. Kde by se to vzalo, kdyby to tam nebylo?

Ale teď přijde na ty věci duchovní. Co to je? A když mi to ten řecký filosof vyjádří tak, že je to to pěkné a dobré, tím věc není vyřízena. Vždyť člověk při tom nestojí, v srdci to není. Kde by se ukázala láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání, když to v srdci není, když v srdci jsou skutky těla? Kde by se vzalo to duchovní, když srdce je tělesné?

Ale teď přijde na řadu ten milý zákon. Nu, v rukou zákon mám, ale v srdci ne. Co se dostaví? Veliká domýšlivost, že to dobře půjde, co zákon praví. Ano, ještě více, než ten zákon praví. Když Pán Ježíš popisuje takového farizeje, to není ojedinělý případ, to je příklad. Otevřete si, prosím, Lukáše 18,11–13: „Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘“

Ten, kdo dal zákon, tomu nerozumí, že ho budete ze své síly zachovávat. Jeho zákon je duchovní, ale vy jste tělesní. Dobře se hodíte k tomu, abyste zachovávali policejní zákony, občanské zákony, církevní zákony, protože víc po vás nechtějí. Když zaplatíte, tak je to dobře. Mějte k tomu ve svém srdci jakoukoli nechuť, ale mlčte a zaplaťte, a všechno je v pořádku, víc po vás nechtějí, jsou naprosto spokojeni. Ten zákon je ale duchovní. My musíme být takoví, aby se Mu to od nás líbilo. Proto nejsou vzácné skutky jako skutky, protože v jeho očích neznamenají nic. A když jste takoví, jací jste, nikdy vám neřekne: „Takto si vás přeji mít.“ Přirozenou cestou nikdo nikdy nedosáhne spravedlnosti před Bohem.

A nyní to třetí:

III. Spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista

Když kdo na světě spravedlivý byl, tak to bylo vždycky prostou vírou v Pána Ježíše, Syna Božího, a nikdo z nás nebude spravedlivý jinou cestou, než jak nám vypráví náš text: „Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.“

To je jeho věčná vůle. My jsme jeho materiál. Jak tomu rozuměl? Tak, že on dá všechno sám. Pak ovšem zadarmo, bez zásluh. On chce dát sebe samého, a když přišla plnost času, šel. Ten, který všechno zformoval, to slovo, které se stalo tělem, kvůli tomu zformoval svět, aby to s námi bylo takové, aby nám ukázal evangelium. Ten nejcennější se stal tím nejnižším a nejopovrhovanějším. Nese hřích a mlčí a trpí, dokud všechno nevytrpí. A sám si připravil své vyvolené, aby se ho drželi, aby skrze víru přebýval v srdci a všechno proměnil. On vyleje svého Svatého Ducha a obrátí si vás k sobě. I když zákon nemáme, dojde na všechny ty věci. Zákona není zapotřebí ke spasení. Až do doby Mojžíšovy nebyl psaný zákon. Jak to šlo? Poslal Ducha Svatého. Enoch, Noe, Abraham se musel poznat ve své ztracenosti. Pán Bůh mu ukázal, že spravedlnost je jen v Bohu. A stále si přáli mít to s Pánem Bohem tak, aby na ně laskavě hleděl.

Kdy k němu máte nejkrásnější vztah? Když řekne: „Takhle se mi to líbí.“

IV. Život ve víře a Boží zákon v srdci

Teď si představte, že je to s vámi takhle. Pak se ukáže, co jste nečekali. Dojde na všechno, co text říká: „Jsme přesvědčeni, že člověk bývá ospravedlněn vírou bez skutků zákona.“

Takže si myslíte, že Boží zákon je takové obrovské fiasko, že ho tu Pán Bůh dal, ale teď se ukázalo, že to nefunguje? To se mýlíte. Ale vy namítnete: „Křesťanství tu je, a podívejte se, jak to na světě vypadá!“ Kdo z vás žije to křesťanství? Jestliže má vaše křesťanství být pravé křesťanství, pak jsou jistě věci, které jsou špatné! Tak se věci mají, když nejsem obrácený a zákon mám v hrsti, ale ne v srdci.

Když nás obrátí, věc se změní. Kristus skrze víru přebývá v našich srdcích. Představte si to doopravdy. Když přebývá v našich srdcích, tak v našich srdcích přebývá zákon. A jestli jste znalci Písma, vždy se tomu tak rozumí, že zákon je v srdci. Otevřete si, prosím, Žalm 37,31: „Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají.“ A tak to máte neustále: „Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.“

Pohlédněte, prosím, ještě do Jeremjáše 31,33: „Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.“

To je vaše úroveň, když jste Božím lidem. On v srdci a s ním v srdci zákon. Takže to, co praví zákon, je přesně to, k čemu vás připravuje on, když ve vás plodí nový život. Zákon je jeho, zákon a Kristus je totéž, to jsou myšlenky Pána Ježíše. Když jste vedeni Duchem a Duch Svatý ve vás působí všechno ovoce Ducha Svatého, to je doslova totéž, co vám nařizuje zákon. To není nic nového, ale když jsem neobrácený světský člověk, tak to u vás nefunguje. Ale když jsem obrácený, nejsou to teď skutky mrtvé, nýbrž jsou to skutky, které v nás působí, a proto to Boží slovo nazývá ovocem.

Ó, kéž by vzešlo světlo tomu, komu má vzejít světlo, a byl by blahoslavený a uklidněný. Když jsem neobrácený a dostanu zákon do rukou, tak se trápím, zákon je jho, jako když kujeme železo za studena, utrápíte se s tím. Ale zákon byl pouhý prostředek; to, co vám připravuje, je neskonale více, že dá sebe a obrátí vás, přičte vám svou spravedlnost, a teď ten zákon je váš dobrý přítel, a tak jsem přesvědčen, že to tak je, když to zakouším. Pokud to nezakouším, všechno se vám plete. „Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.“ Amen.

Kázáno 26. června 1910.