Vezměte na sebe plnou Boží zbroj

• Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. (Ef 6,13)

Poté, co apoštol popsal velká duchovní nebezpečí, kterým spravedliví lidé čelí ze strany nepřejícího ďábla, dává jim radu a napomíná je, aby si na sebe vzali Boží zbroj.

Ačkoliv se zdá nemožné, aby slabý člověk obstál před tak krutým a lstivým nepřítelem, může být i ten nejobyčejnější a nejjednodušší člověk ochráněn, pokud má srdce připravené plnit Boží vůli. Tuto vůli může poznat skrze víru a Boží zákon. Moc ďábla totiž nesahá dále než k tomu, aby se pokoušel člověka dohnat k porušování Božích přikázání a k ničení jeho víry. Pokud si člověk na toto dává pozor, stačí mu to k obraně.

Prostota jako výhoda 

Obyčejný, prostý člověk může před ďáblem obstát dokonce snáze než člověk vzdělaný a rozumný. U prostého člověka totiž není tolik příležitostí k hříchu – nebývá povoláván do rad ani úřadů, lidé si ho tolik nepředcházejí, neumí v Písmu vymýšlet různé složitosti a kličky, ani se neumí chytře vymlouvat, když ho někdo kárá. Pokud se takový člověk drží Božích přikázání, je před ďáblem ve větším bezpečí než ten „rozumný“. Vzdělaný člověk má totiž víc pokušení, a pokud nemá velkou víru a skutečnou Boží moudrost, ďábel k němu skrze tyto světské záležitosti snadněji najde cestu a oklame ho.

Moudrost a síla Boží 

Apoštol popisuje nesmírnou satanskou lstivost ne proto, aby tvrdil, že spása je nemožná, ale aby varoval, že bez Boží pomoci před ním nikdo neobstojí. Tuto pomoc nazývá „Boží zbrojí“. Už dříve jsem říkal, že satan rozprostírá zlato jako bláto – tím zlatem jsou dobří lidé, kteří žijí čistým a zbožným životem. I ty však ďábel může zašlapat do bláta hříchu, pokud nemají dar Boží moudrosti a síly. Boží moudrost člověk potřebuje k tomu, aby prohlédl ďáblovy lsti a nenechal se oklamat. Boží sílu potřebuje k tomu, aby dokázal snášet násilí a útlak.

Lidé často tvrdě pracují na tom, aby získali ctnosti, ale málokdo se stará o to, aby je neztratil. Ďábel sice člověku brání v cestě ke ctnosti, ale když už jí někdo dosáhne, o to usilovněji se ho snaží srazit, a to z té strany, ze které to dotyčný nejméně čeká. Proto apoštol nejprve vede lidi k víře a pravdě a teprve potom je učí o duchovním boji – víra by jim totiž nebyla nic platná, kdyby neměli duchovní obranu proti lstivým pokušením.

Rozdíl mezi Boží a světskou moudrostí 

Apoštol nám velí obléknout Boží zbroj, protože ďábel se maskuje do různých převleků a pod nimi nám uštědřuje smrtelné rány, které tělo sice nebolí, ale duši zabíjejí. Kdo chce v tomto těžkém boji zachránit svůj život a neztratit Boha, musí mít Boží zbroj. Pozemské brnění, kabát nebo železné pláty jsou k ničemu – na ty ďábel nedbá. Kdo si myslí, že s ním bude bojovat světskou silou, toho přemůže snadněji než toho, kdo jde do boje jen v prosté košili.

Skutečnou zbrojí je Boží moudrost, nikoliv moudrost tohoto světa. Světská moudrost v tomto boji nestačí. Ta je dobrá k tomu, jak ovládnout svět, jak se nenechat oklamat druhými při obchodu nebo jak chytře získat majetek na trhu, aby to nevypadalo jako krádež. Světská moudrost umí získat slávu, úřady, tituly a vést tělesné války. Umí se vyhnout tělesnému nebezpečí. To všechno je ale v boji proti ďáblu nejen k ničemu, ale dokonce to škodí. Používat světskou moudrost v duchovních věcech znamená tento boj prohrát.

Boží moudrost je opakem té světské. Vzdává se tělesného zisku, aby ďábel neměl k člověku žádný přístup. Vystavuje tělo nebezpečí a hanbě, jen aby člověk neztratil pravdu. Obětuje tělesné pohodlí pro dobro duše.

Tato moudrost zná Boží cesty a tajné duchovní věci. Je to vnitřní světlo člověka, skrze které vidí nebezpečí dříve, než na něj ďábel zaútočí. Prohlédne všechny jeho masky a díky ní zůstane člověk v bezpečí.