Proč přišel Ježíš

• Podali mu knihu proroka Izajáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: „Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu.“ … Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ (Lk 4,17–18.21)

Bylo to v Nazaretu, kde byla synagoga, což my, reformovaní křesťané, nazýváme modlitebnou. Oni jí říkali „synagoga“. Všechny naše reformované modlitebny jsou napodobením této nazaretské synagogy. Římskokatolický kostel je napodobením chrámu v Jeruzalémě, kdežto naše modlitebny jsou vědomým napodobením nazaretské synagogy. Tam byl sbor, kázalo se tam, a tam byla skříň, ve které měli tolik knih, kolik jich je ve Starém zákoně, napsané na pergamenu a uložené v hliněné nádobě.

K bohoslužbám se scházeli presbyteři. Zpívalo se, modlilo se a četl se Zákon a Proroci, stejně jako my. Po bohoslužbě vystoupil jeden presbyter a řekl: „Pokud chce někdo promluvit k lidu, může tak učinit.“ A Pán Ježíš vstal. Poté se říká: „Podali mu knihu proroka Izajáše.“ Proč? Protože požádal, aby mu přinesli proroka Izajáše, a to proto, že měl v mysli celé kázání a k němu si připravil text z Izajáše.

On rozvinul pergamen a četl ve starém církevním jazyce, hebrejštině, kterým se už nemluvilo na ulici. A když dočetl, mluvil v jazyce, kterým se mluví na ulici, v aramejštině. Rozdíl mezi hebrejštinou a aramejštinou je jako rozdíl mezi slováckým nářečím a českým jazykem.

Pokud jste znalci Písma, řeknete: „Pozorovali jsme, že to, co Pán Ježíš četl, se doslova neshoduje s Izajášem.“ Ale bratr Lukáš, který byl lékař, se ani nepokoušel přeložit hebrejský text, nýbrž vzal rovnou řecký překlad. Ten byl pořízen 250 let před narozením Pána Ježíše. A vytvořili ho hebrejští mistři. V Novém zákoně máte citát ze Starého zákona, ale v řečtině nečtete přesný překlad, nýbrž to, co je v překladu hebrejských mistrů. Ale podstata, o kterou se jedná, je stejná a správná. „Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu.“ Zde máte slovo „evangelium“. A to že by bylo ve Starém zákoně! Ano, je tam. Tu mi vychází světlo: Evangelium není jen něco novozákonního, ale evangelium je věčné evangelium. Ty krásné věci, které má Bůh pro lidi, to není nic, co by vzniklo z nouze! Ty nejkrásnější věci vždycky zamýšlel. Tolik jsem chtěl předeslat.

A teď se podívejte: Zde je Pán Ježíš a má v rukou Zákon, a zde jsme my a máme v rukou Zákon. Pán Ježíš má o Zákonu svůj názor, a my také svůj názor, to je jasné. A z toho vyvozuji první závěr.

I. Vztah ke Kristu a jeho Slovu

Jaký je můj osobní vztah k nebeskému Spasiteli, takový je i můj vztah k jeho Slovu. A když si všimnete, jak přemýšlím o Božím zákoně, nemusíte se ptát, jaký mám vztah k Pánu Ježíši.

Jak přemýšlí přirozený člověk o Božím slovu? Stejně jako o Pánu Ježíši. Jak přemýšlí přirozený člověk o Pánu Ježíši? O tom nerozhoduje to, jak jste chytří, ale to, jestli jste duchovní, nebo tělesní.

My všichni jsme od přirozenosti tělesní. Nemyslete si teď člověka s nějakou vadou, ale toho nejdokonalejšího člověka bez Ducha svatého. K Pánu Ježíši a k jeho Slovu má jediný vztah: zdvořile je odmítá. „To není nic pro mě.“ Písmo je duchovní, ale pro vás ne: tělo se staví proti Duchu. Když jsme tělo, zůstáváme tělo, i kdybyste ho, nevím jak, hladili, a proto tak často opakuji to, co čteme v 1. listu Korintským 2,14: „Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha.“

A Pán Ježíš je tu se svým Písmem a má o svém Písmu svůj vlastní názor.

Jaký má názor? „Promluvil k nim: ‚Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.‘“ On si nechá podat proroka Izajáše, a každý ví, kdy Izajáš žil – 750 let před Kristem. A ten vám zvěstuje takové krásné věci: Vaše žaláře se vám otevřou! Ano, tomu všichni rozumíte, že to Izajáš psal, ale ten, kdo to čte, řekne: „On to píše o mně.“ To ale není možné! Přirozeně ne, žádný přirozený člověk nemohl o Kristu mluvit 750 let dopředu, ale duchovně to možné je.

Tak se Pán Ježíš na zákon neustále dívá. To je jeho pohled na Boží zákon. Pokud najdu v Kristu svého nebeského Spasitele, pak nemůžu přehlížet jeho zákon a nemůžu mít o jeho Zákoně jakékoli vlastní názory. Proč? Protože on je můj nebeský Spasitel. A když vidíte, že mám jiné pohledy na Boží zákon, poznáte, jaký mám vztah k Pánu Ježíši. A pokud máme faráře, který nikdy v kostele nečetl nic ze Starého zákona, ani neměl text ze Starého zákona, pak musí být jeho vztah k Pánu Ježíši jiný, než máme my.

A tu přijdou učení profesoři a řeknou: „My si o Zákoně myslíme tohle.“ To je vaše věc, ale nejdříve řekněte, co si myslíte o Kristu. „Pán Ježíš se mýlil, když si myslel, že Žalm 110 napsal David!“ A vy mi vychvalujete jeho učení, když se mýlil a lidi vědomě držel v omylu, ano, když se vydával za něco, čím nebyl! Tu já neobdivuji jeho učení, když se vydával za něco, co není! S námi to tak být nesmí.

Když v něm najdu nebeského Spasitele, pak uvidím, že jsem zároveň našel jeho Zákon. Ereunate, říká Pán Ježíš, to znamená: zkoumejte, studujte! Co vidím? Všechno je v nejkrásnějším pořádku.

Jaký je můj vztah ke Kristu, takový je i můj vztah k Písmu. To je ta první věc, a teď to druhé.

II. Kristův plán: změna člověka, ne jen poměrů

Když ten nebeský Pán přišel na svět, nepřišel proto, aby nejprve lidem krásně uspořádal jejich záležitosti a nechal je v tělesnosti, v jaké jsou. To je omyl. Vždyť vidíte, že to za jeho časů zůstalo takové, jaké to bylo, a vidíte, jaké to je na světě teď. Všude je tělesný člověk a tělesný člověk plodí jen skutky těla. Nu, při takových skutcích těla nemohou být utěšené poměry! Takové to je. A kdyby byl přišel, aby vaše poměry hned změnil, tak by to bylo jiné, ale ono to jiné není. Jeho plány jsou zcela jiné. On nepřišel, aby vás nechal takovými, jací jste. A teď si to uvědomte: Já kážu o Pánu Ježíši jako o lékaři, nu, čeho tím dosáhnu? Ničeho. Chudí rádi uslyší: „Pán Ježíš neschvaluje, že se vám ubližuje.“ Máte Pána Ježíše rozhodně na své straně, ale on nepřišel, aby vám uspořádal vaše společenské záležitosti.

Vyslovil to tak zřetelně, že nemůže být žádných pochybností. Otevřete si, prosím, Lukášovo evangelium 12,13–14: „Někdo ze zástupu ho požádal: ‚Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?‘“ „Ano, myslíš, že by to bylo krásné, kdybych se do toho vložil, samozřejmě, kde já jsem Spasitelem, tam je to uspořádané, ale na to nejsem poslán, abych to narovnal!“

Křivda se všude vymstí, i když není o Kristu ani řeči. Ti utlačovaní budou vyzbrojeni a časem rozdrtí ty, kteří je utlačují! A teď to třetí.

III. Kristův cíl: Vysvobození z hříchu a zjevení slávy

Proč tedy Pán Ježíš přišel? Proto, na co nikdo z lidí nestačil, aby lidi vyvedl z hříchu a aby zjevil svou slávu.

A že na to nikdo nestačil? Nikdo. Člověk zvládne to, co zvládne, anděl zvládne to, co zvládne, starejte se o to, radujte se z toho, to do vás Bůh vložil, to je dobré, ale nestvořil si vás k tomu, abyste ukazovali to jeho nejkrásnější. To si podržel pro sebe. A co je to nejkrásnější? Aby se ve vás, takových tělesných lidech, zjevily Boží způsoby, aby se ve vašich temnotách zjevilo takové podivuhodné Boží světlo.

Kdo by na to stačil? Na to nestačí žádný anděl, žádný mistr ani učitel, na to nestačí takové dechnutí jako v ráji do hlíny, když potřeboval člověka. A čekal a čekal, až v plnosti času šel on sám. „Dnes se vám narodil Spasitel, který je Kristus Pán.“ „Slovo se stalo tělem,“ aby uskutečnil to nejcennější, aby zjevil svou slávu. Zde je člověk, jaký nikdy nebyl. Každý jsme utýraní a utrápení svým vlastním hříchem a hříchem jiných lidí. On o tom věděl, když člověka formoval, ale myslel na to. To je jeho plán, proto formuje všechno: lidi i celý vesmír. On jde mezi nás, ten nejdokonalejší. Jak se mu povede? On všechno vzal na sebe! Dává vám lekci: Takhle se trpí, takhle se dochází ke vzácným, pěkným věcem. „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ Tak nenávidí hřích a tak miluje lidi. To je div všech divů.

Nu, pak to na světě bude takové, jaké si on přeje, až přijde ten jeho čas a u každého z vás ta vaše hodina. Ale jak? Jeho působením. Nečeká od materiálu, že by se sám změnil. Nečeká od svých prostředků, od Božího slova a svátostí, že by to vykonaly, nýbrž chce, aby ten prostředek vykonal dílo skrze něj. Zde je hlína a zde je kámen. Když přijde vláha, hlína změkne. Dobře, vy budete tvrdí jako kámen, ale když přijde vláha Ducha svatého, všichni změknete. „Já jsem tělesný člověk, takové věci jsem neznal!“ To je ta milost a dílo Ducha svatého. „Pojďte ke mně!“ A on každému dá všechno, on se s vámi nebude domlouvat! Na to já nejsem! Jsem tu, abych každému konstatoval fakta! Já vidím: „Krev Krista Ježíše nás očišťuje od všeho hříchu.“ Vám se odpustí, on je Otec nebeský, on své dílo provede, a nezůstane to takové, jaké to bylo.

To mě vede ke čtvrté věci.

IV. Změna vnitřní i vnější

I vaše světské věci převzácně upraví, ale jen když v něm najdete svého Spasitele. Budete novými lidmi v těch starých poměrech, a z toho vyplývá, že ze starých poměrů se stanou nové, protože lidé dělají své poměry. Jací jsou lidé, takové jsou časy na světě. Pán Ježíš skrze víru přebývá ve vašich srdcích, a vy neustále voláte, aby vás vedl svým Duchem. Myslíte si, že z toho nikdo nic mít nebude, když je u vás láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání?

Budete mít světlo, budete rozumět mnohému, čemu jste nerozuměli. „Já jsem světlo světa.“ Když ho najdete, věci se vám krásně vyjasní, všechno je promyšlené, všechny miluje, On je věčná láska. Ale jakmile ho ztratím z očí, jsem hotový agnostik: ignoramus et ignorabimus (nevíme a nebudeme vědět). To je pravda, ale když ho najdu, budu mít světlo.

Vám se otevřou vaše žaláře. Budete vysvobozeni z mnoha nesnází i nemocí, sporů, neboť ty příčiny, které vás do toho dostaly, od vás začnou odpadat. Nu, pak by bylo Boží království na světě?

Samozřejmě že ano. To je vaše štěstí a to je jeho slovo, to on zamýšlel a to si prosadí bez jakýchkoli debat.

Když jsem neobrácený, musím zdvořile Pána Ježíše, Syna Božího, odmítat a zůstávat ve svém žaláři a těžkostech, které neobrácený člověk má. Ale když se mi on zjeví jako Spasitel, já najdu jeho Písmo a jsem zbavený takových těžkostí, a začínám mít naději pro vás, i když třeba nemáte žádné naděje. Já vás mám rád, ale Pán Bůh neskonale víc, ať jste, jací jste. On zamýšlel něco velmi krásného. „Podali mu knihu proroka Izajáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu.‘ … Promluvil k nim: ‚Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.‘“ Amen.

Kázáno 16. října 1910.