Když Bůh je s námi, kdo proti nám? (Ř 8,31)

„Když je Bůh pro nás, kdo proti nám?“ To je radostný a jásavý výkřik Božího dítěte, které si uvědomuje všechno, co pro nás Bůh udělal. Celá věčnost byla věnována nám. Jen si představte: Dříve než byl stvořen svět, byli jsme předmětem jeho myšlenky, rady a určení. Už tehdy byl rozvržen a připraven plán našeho spasení. Jeho záměry mají věčné základy a jeho rady se naplňují. „Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími.“

Pro nás učinil všechno a všechno nám dal. Nejenže stvořil tuto zemi a dal ji nám, ale dal nám svůj obraz, do kterého nás stvořil. A když jsme padli, dal nám i to nejdražší: dal nám svého Syna. Abychom nezůstali ve svém pádu, poslal ho, aby se stal naším Spasitelem za cenu potupné smrti a utrpení. Vydal ho za nás za všechny. Toho, který hřích nepoznal, „učinil hříchem kvůli nám, abychom se v něm stali Boží spravedlností“ (2K 5,21). Celá ta práce věčnosti byla pro nás. Bůh chtěl sdílet život s člověkem, chtěl mít v lidech své děti, chtěl, aby se podobaly jeho Synu – a tím i jemu, chtěl v nich přebývat a nalézat odpočinek. A když jsme hluboko zabředli do hříchu, vynaložil vše, aby nás vytáhl, nalezl, vysvobodil, obživil, obnovil, postavil, ospravedlnil a posvětil, a zve nás na hostinu, kterou připravil od věčnosti.

To je ta nesmírná, neobsáhlá, podivuhodná a nepochopitelná láska. A to vše je pro nás. Bůh vykonal vše pro nás. Dal nám svého Syna. Nebojte se jeho moci a síly: je pro nás. Nebojte se jeho všemohoucnosti: je pro nás. A pro nás je i veškeré působení milosti. Je potřeba jen uvážit, jakou lásku nám Otec daroval, a pochopili bychom, proč je nejpovážlivějším hříchem pohrdat tím, co Bůh nabízí, a proč je ten rozsudek tak vážný a hrozný: „Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává“ (J 3,36).

A to je právě ten hlas volající k člověku: Všechno je tvé, tobě přichystané, všechno, jen pojď, vezmi, přijmi, je to pro tebe! Ó, blaze těm, kdo jsou povoláni k večeři Beránkovy svatby. Kdo uslyšeli pozvání, přijali ho a poslechli. To jsou ti šťastní a blažení členové Boží rodiny, kteří se účastní nebeské hostiny a Kristova království. To jsou ti, kteří jsou ospravedlnění z víry a mají pokoj s Bohem, ti, kteří jsou v úzkém a věčném spojení s Bohem.

Tyto věci, které jsou obsaženy ve slově „Bůh pro nás,“ jsou tak veliké, slavné a krásné, že naše bojácné srdce se podobá těm učedníkům, kteří nevěřili pro radost, když spatřili vzkříšeného Krista, nebo když slyšeli, že Bůh vyslyšel jejich prosbu a vyvedl Petra ze žaláře.

Ale věř tomu a přijmi, přivlastni si, co Bůh vykonal pro tebe. V hlubinách věčnosti jsi byl předmětem Boží rady a plánu. Vydal pro tebe na smrt svého Syna, vzkřísil ho z mrtvých, s ním i v něm tě posadil na svou pravici, v něm ti dal celé spasení, ospravedlnění i posvěcení. Nebe je tvé, v Kristu máš všechny poklady milosti.

Můžeš se modlit, a cítíš-li slabost a temnotu, je ti dán všemohoucí Pomocník: „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním“ (Ř 8,26).

Bůh je pro nás. Věříš tomu, přijímáš to, spoléháš na to? Ó, pak se zajisté připojíš k apoštolovi v tomto chvalozpěvu nebeské radosti.

A jestliže Bůh je pro nás, Kristus pro nás, Duch svatý pro nás – může být něco, co by nám škodilo, nahánělo strach a kazilo radost ze života? Kdo bude proti nám na soudu? Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Bůh je ten, který ospravedlňuje. On nepočítá hřích, odpouští, protože za něj Ježíš vykonal zadostiučinění. Kdo je ten, kdo by potupil a odsoudil? Kristus je ten, který umřel, ale také vstal z mrtvých, a který je na pravici Boží, který se za nás přimlouvá. Tedy kdo proti nám, je-li pro nás Bůh?

Může mu někdo dát přes ruku, když je ta ruka pro nás? Může nám uškodit lidská nebo ďábelská nenávist a závist, když je pro nás láska Boží, láska Kristova, láska Ducha svatého?

Ujasněme si tuto všemohoucí, věčnou a neochvějnou lásku a toto mocné přátelství. A to smíme mít, je to pro nás. Důvěřujme mu, počítejme s ním.

A pak všechno, co by proti nám povstalo, byť by to bylo peklo, smrt, hrob, byť by to byl hřích a zákon, byť by to byla minulost i budoucnost, byť by všechno bylo proti nám – jen když je s námi a pro nás Trojjediný Bůh, Otec, Syn i Duch svatý. A to je to evangelium pravdy, potěšení, světla a věčné jistoty: Bůh je láska a miluje nás. A my smíme každý vyskočit radostí a jásat: On mě miluje! Kristus si mě zamiloval a vydal sám sebe za mě, a já tou milostí nepohrdám!