Jak máme zpívat?

1. S porozuměním (1K 14,15). Jako se musíme modlit, tak musíme i zpívat. Musíme se řídit nejen nápěvem, ale i slovy žalmu - obsahem více než způsobem. Jinak by to byla spíše práce profesionálního zpěváka než křesťana. V souvislosti s tím někdo zvolá: „Pryč s rykem papeženců [římských katolíků], kteří zpívají v neznámém jazyce.“ Tohle je pro nás velmi důležité. Bůh nám při této bohoslužbě nebude rozumět, když jí nerozumíme my sami.

2. Musíme zpívat s nadšením a láskou. Láska je naplněním zákona. Je to pozoruhodný Augustinův výrok: „Ne křik, ale láskyplné zvuky v Božích uších tvoří hudbu“ (viz Iz 5,1).

3. Musíme zpívat s milostí (Kol 3,16). Je to milost, ne přirozenost, která činí hudbu lahodnou. Kdosi dobře poznamenal, že milost je kořenem pravé zbožnosti. Bůh nevyslyší hříšníky, když se modlí, ani když zpívají. Vydávají zvuk jako prasklá struna loutny nebo violy. Havran jenom kráká, to slavík zpívá. Zpěv hříšných lidí je jen rozruch, ne poslušnost. Svatí nahoře zpívají svá haleluja ve slávě, svatí dole musí zpívat své žalmy s milostí.

4. Musíme zpívat s duchovní radostí. Zpěv je vítězná radost milostivého srdce. Musíme zpívat, jako David tančil před archou, s jásotem a nadšením (2Sa 6,13).

5. Musíme zpívat s vírou. Víra činí každou povinnost příjemnou (Žd 4,2). Ke Kristovu stolu musíme vždy přinášet víru, jinak, jak říká Augustin: „Spí-li víra, spí Kristus.“ Víra tento úkon zpěvu uskutečňuje takovým způsobem, aby byl přijat Bohem.

6. Musíme zpívat s nadšenou milostí [stimulovanou k plnému výkonu] – nejen milostí zvyku, ale nadšenou a aktivní. Musíme v sobě probudit milost (1Tm 4,14) a volat jako David: „Probuď se, má slávo! Probuď se už“ (viz Ž 57,9). Závaží na hodinách musí být vytaženo, než budou moci řídit náš čas. Bůh miluje aktivní milost v povinnosti, aby duše byla připravena, když se přibližuje ke Kristu v jakékoli formě uctívání.

7. Musíme zpívat v Duchu, stejně jako se modlit v Duchu (1K 14,15–16; Ju 20). Duch musí dýchat stejně jako milost jednat. Říká se, že se jim nazývají „duchovními písněmi“ v souvislosti s jejich původem (z Ducha). Duch probouzí a naplňuje duši k této svaté službě. Proto v Efezským 5,18 nabádá, abychom byli naplněni Duchem, a tak nás vyzývá, abychom zpívali duchovní písně jako výsledek této plnosti. Tento vítr musí naplnit naše orgány, než můžeme vytvořit jakoukoli hudbu. (Duch) se nazývá (vítr) v Janovi 3,8.

8. Při této práci musíme dbát na to, abychom si uchovali čisté srdce. Někdo poznamenal: „Bez toho můžeme potěšit lidi umělou hladkostí hlasu, ale Boha rozhněvat odpornou nečistotou srdce.“

9. Nezanedbávejte přípravnou modlitbu před zpěvem, stejně jako před jinými povinnostmi. Hospodin je velký skladatel, který musí naladit každé srdce, utáhnout každý kolík lásky a napnout každou strunu rozjímání (Př 16:1).

10. Když se věnujete tomuto dílu, snažte se jasně vidět svůj zájem o Krista. Pokud nejsme v Kristu, jsme jistě mimo ladění. Je to Kristus, kdo musí učinit tuto službu přijatelnou, stejně jako všechny ostatní. Zde musí oltář posvětit dar. Kristus provoní modlitby svatých (Zj 5,8) a musí vyjádřit (dát jasný výraz) jejich zpěvu. I když máme Esauovy šaty, on nám může dát Jákobův hlas. Pokud jsme v něm, může pozvednout naše srdce k příjemnému povznesení.

11. Pozvedněme tedy občas svá srdce ve svatém rozjímání. Mysleme na hudbu v pokojíku nevěsty. Nebudou tam žádné prasklé struny, nepříjemné zvuky, drsné hlasy – nic, co by narušovalo naši melodii. Nebudou tam žádné topoly, na které bychom mohli pověsit své harfy (Ž 137,2). V pokoji nevěsty nebude žádný rušivý zármutek. Když budeme zpívat píseň Beránka, nebude žádný zármutek, který by narušoval harmonii – za tento den se všichni modleme.