Ne báje, ale skutečnost

• Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti. (2Pt 1,16)

Milí přátelé v Kristu, toto je stanovisko apoštola, jako by řekl: Nemá to být tak, jak si myslíte, že vám budu předkládat nějaké vymyšlené báje; jsou to fakta, tak se to má. A to je vždy z Boží milosti i mé stanovisko. To, co vám předkládám, nejsou žádné vymyšlené báje, ale skutečné věci. To je stanovisko celé Boží církve. Jen ti, kteří mají tyto věci vyzkoušené, pro něž to, co se týká Syna Božího, není vymyšlená báje, ale skutečnost. A pokud jste to zatím nezakusili, pak to nemůže být vaše stanovisko. V tom je třeba, aby neučení, a zvláště učení, byli opatrní, než řeknou „ne“. Věda je opatrná, než řekne „ne“.

To je obsah toho, co bych rád předkládal, a dělím to na čtyři části. První je záporná: Co nechci kázat, protože na to nejsem, a co nechce kázat apoštol, protože na to není, a co nechce kázat žádný Kristův svědek, protože na to není.

I. Žádné vtipně složené básně

V kralickém překladu se zde mluví o „vtipně složených básních“. Ale když Kraličtí překladatelé řeknou „báseň“, myslí tím to, čemu my říkáme „báje“, nebo co se v řečtině nazývá mythos. Hrdinská báseň může obsahovat samá fakta, nemusí to být báje. Iliada může být plná bájí, ale dovedu si představit Messiasu, která by obsahovala jen fakta. Bájí si synek v gymnáziu užije dost, a má to svůj půvab, když slyšíš ty latinské a řecké báje a mnohému se naučíš: výborní mistři formy! I mnohou krásnou pravdu obsahují tyto báje, ale já nejsem na to, abych vás učil mistrovskou formu a abych vám ukazoval, že tu a tam je jiskra pravdy, když já mám zde celou pravdu.

A tu nejeden z vás není na mém stanovisku: „Vždyť to, co nám předkládáš, že ten nebeský Pán přišel za námi na svět, že v našem těle nesl hřích a za nás zemřel, to je báje nade všechny báje.“

Nu, to já přijímám, rád si to od vás nechám líbit. Vy mi vlastně říkáte, že ta Boží skutečnost je nade všechno, větší než cokoli, nad všechny lidské výmysly, ale není to žádná báje. Já nejsem na to, abych předkládal báje. Ano, jdu dál, já nejsem na to, abych vám předkládal historickou vědu. Velice si vážím vědy; historia est magistra populi, historie je učitelka národa, ale v Čechách je i těšitelkou. Ale já nejsem na to, abych vám Boží fakta předkládal jako historická fakta a nic víc. Jaké je moje povolání? Podívejte se, prosím, do Marka 16, 15: „A řekl jim: Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ To jsou moje instrukce. Nu, jak tomu rozumíte? Myslíte si, že Pán Ježíš říká: „Jděte a řekněte lidem: Poslechněte, my jsme to prozkoumali, to jsme zavrhli, ale tohle doporučujeme jako historická fakta?“ To je hrozně málo.

II. Povolání svědků Božích

Nač pak tedy jsi, nač je apoštol, nač jsou svědkové Boží? Na to, abych vám předkládal tu nejpřesnější empirickou vědu, ale ne jako vědu, nýbrž jak dalece je to empirická věda. Pak je to pro všechny.

Co je empirická věda? To, co můžete prozkoumat, kde se můžete přesvědčit, zda je to takové, jaké to je. Když předkládáte žákovi jen to, co se dá dokázat, to je empirické. A tu vidíte, že to ve vědě ne vždy jde, v historii to nejde. Kdo mi může dokázat, že za Alexandra Velikého to bylo takové, jaké to bylo? Ale když mi jde o věci, na kterých mi záleží, historie mi nestačí.

Představte si, že mám posluchače, kteří se učí. Zde je lakmusový papír, tu je kyselina a tu je zásada. Když lakmus namočím do kyseliny, on zčervená. A když tento červený papír smočím v té zásadě, ta červenost se změní v modrou. Nebo co dobře znáte: sklenice vody, jedlá soda, kyselina. Voda se ani nehne, když tam dám sodu, soda se rozpustí a voda se trochu zakalí. Ale když tam dám kyselinu, začne voda vřít. To může každý vyzkoušet.

Dobře, to krásně chápeme, ale kde je něco tak empirického u Pána Ježíše? Všechno, a to jsem já dlouho neviděl. Vy máte za to, že on tu jednou byl, ale že je to už velmi dávno! Vy řeknete: „To byl cenný člověk, on třeba i divy konal, ale už je to všechno pryč a je to jen historie jako o Alexandrovi Velikém.“ Tak to není. Jak on zde byl, tak tu je, a jak působil na světě, tak bude vždycky působit. Tak se to má.

A proč nám to nedokážeš? Jestli přistoupíte na to mé stanovisko, které vysvětluji, tak přestanete s těmito námitkami. Jestli on je ten, kterého vám vysvětluji, který konal divy, tak se neodvažuji takhle mluvit, tak se s ním nemluví: „Ať to dokáže!“ On si od tebe nenechá nic předepisovat, ale půjde svou cestou.

Když se vám neráčí zjevit, tak nevíte nic, ale z toho nevyplývá, že nic není. Když je slunce za hroznými mraky, ono za nimi krásně svítí, ale vy o tom nevíte nic, vidíte jen mrak. Když se vám nezjeví, to znamená, že nic takového neokusíte. A když se bude chtít milostivě k vám sklonit, on si od vás nenechá poroučet, jak to má dělat, nýbrž to bude dělat tak, jak to dělat ráčí. Otevřete si, prosím, 1. list Korintským 12,3: „Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: ‚Ježíš buď proklet‘, a že nikdo nemůže říci: ‚Ježíš je Pán‘, leč v Duchu svatém.“ Ty jeho věci jdou vždy jen duchovně. Když si to přeje, pošle svého Ducha svatého a všichni ho začnete potřebovat. Všichni začnete úpět a tesknit nad sebou: „Ach co si počneme?“ Nu, teď nastává ta doba, kdy se vám chce zjevit. On vás volá k sobě. Koho? „Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a jste obtíženi,“ obtíženi svými hříchy.

Tak to chodí.

A když vám dal to jedno, chce vám dát to druhé: „Pojďte ke mně, tu je smazání hříchů!“ Vy to okusíte, že jeho krev na dřevě kříže vylitá vás očišťuje od všeho hříchu. On mi přeje, on to má všechno ve svém podivuhodném řízení. Zůstane to tajemstvím na věky věků: Takový Stvořitel a svrchovaný Pán se stane služebníkem, beránkem Božím, který nese můj hřích, ale proto, aby ti bylo pomoženo! Toho se drž a nedávej si to od nikoho brát.

Tak se věci mají a na to jsem poslán, abych vysvětloval Boží fakta jako věci vyzkoušené.

III. Duchovní poznání skrze zkušenost

Ale to my nechápeme. Jak byste to taky chápali, když vám text říká, že to nemůžete chápat, protože jste to nezakusili! A neklamte se! Když to nezakusím, nemůžu to pochopit. Když říkáte, že to chápete, ale na životě vidím, že jednáte jinak, nevěřím vám. Vy nezměníte Boží řády. Nemůžete pochopit Boží vůli z učených přednášek. V takovém případě by byl chytrý a bohatý na prvním místě a ve výhodě, ale v duchovních věcech to tak není. Tam nejsou žádné výhody. Jsou faráři, kteří si dávají se svými konfirmandy velkou práci. To je dobré, ale co vidí? Vidí, že jsou sice velmi dobře vycvičeni, ale neokusí to ani jeden a zůstávají stejně povrchní, jako ten, který cvičený nebyl. Světsky žijí oba stejně.

Touto cestou to nejde. Nic z něho nevynutíte, jen když si jeho vůli necháte líbit. Všechny brány do nebe jsou zavřené, všechny brány k lidskému štěstí jsou zavřené, ale jedna je otevřená: „Brána jeho neskonalého milosrdenství.“ Když to pochopíte, potěšíte se a začnete mít dobrou naději pro všechny, i když se zdá, že je všechno ztraceno. Když začnete naříkat nad sebou, najdete Pánovo srdce otevřené a brány ke štěstí také otevřené. Když se uchýlíte k Pánu Bohu, každého přijme: „Nikdo, kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.“ Uvažte, je tu Boží moc a příchod, i když se vám zdá, že tu nic není. Jak? Tak, že se vás dotkne, že si nevíte rady. To jsou fakta, a vy voláte po Božím milosrdenství a okoušíte Boží milosrdenství. Pokoušíte se to vyložit svým dětem: Nic nedokážete, a když mu to pořád sypete do očí, jen se mu zprotivíte, ale když pošle svého Ducha svatého, on je sám táhne k sobě.

A teď to zakoušíte, že krev Krista Ježíše očišťuje od všeho hříchu. Najděte si, prosím, Galatským 5,22: „Ovoce Ducha je: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání.“ A to nejsou vtipně vymyšlené básně. Když se tu začne ukazovat láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání! To je zkušenost, jeho velebnost a sláva. To jsou věci, které zakoušíte; zatím jste to nezakusili, ale neukvapte se: když se smiluje, tak to všechno zakusíte.

IV. Chápání Boží vůle

Představte si, že to zakoušíte a že to chápete. Nemyslete si, že proto vám bude všechno jasné, nýbrž jasné vám bude to, na co stačíte.

A jestli stačíte na něco víc, bude vám toho jasné víc. Apoštol Pavel v 1. Korintským 13 vyznává: „Poznávám jen zčásti.“ Jeho pravda je nekonečně obsáhlá a vy z ní chápete jen tolik, na kolik stačíte. Ale máte dvojí: nyní máte Boží slovo a máte svůj vlastní život a všechno, co vám ze své milosti dává. Nemyslete si, že vám bude všechno v Písmu jasné, jen tolik, na co právě stačíte, a z toho, co chápete, vyvozujete závěr o tom ostatním: Jak je v pořádku to, co znám, tak je v pořádku i to ostatní.

Tak to je ve vašem životě. Ne že by ve vašem životě nebyly záhady, ale je nade všechnu pochybnost, že on vám přeje, že se nad vámi smiloval, a z toho vyvozujete, že všechny ty ostatní věci jsou v tom nejkrásnějším pořádku. Když vidím, že v přírodním životě je všechno tak promyšlené, jak by nebylo promyšlené to, co je mu nejmilejší: a to jste vy.

Nejeden říká: „To jsou hezky vymyšlené básně.“ Nu, vám to zatím je takovou bájí proto, že jste to nezakusili, ale neukvapte se, abyste řekli, že to takové není, když jste to nezakusili. To by nebylo logické. To je pro vás příliš vysoko. Ale když se smiluje, pak to zakusíte a pak to uvidíte, ale pokud na nás nic nevidíte, pak i pro nás to jsou báje.

Ale apoštol mluví, jak mluví: „Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti.“ Amen.

Kázáno 9. října 1910.