Blahoslavené umlknutí

• Ztišením se sluší tebe chválit, Bože, na Sijónu. (Ž 65,2)

Tato slova Kraličtí překladatelé původně přeložili jako „Na tobě přestávati sluší, ó Bože, na tebe Siónu chváliti.“ Avšak „sluší“ a „tebe“ jsou přidaná slova. Přesnější překlad hebrejského výrazu by zněl „Tobě umlknutí chválou, Bože na Sionu“.

Hebrejské slovo, které zde je, je podstatné jméno a znamená „mlčení“. Kraličtí mistři ho jinde překládají příslovcem „mlčelivě“, například v Žalmu 62,2 a 6: „Vždy přece k Bohu má se mlčelivě duše má“ a „Vždy přece měj se k Bohu mlčelivě, duše má“. V Žalmu 39, 3 pak máme podstatné jméno „Mlčením byl jsem k němému podobný“.

Kdybych dokázal Pánu Bohu krásně umlknout, radostně a vděčně mlčet, to by se mu líbilo. Ó, kdybyste po tom zatoužili, uviděli byste, co by to znamenalo ve vašem životě. Jistě, v duši se vám ozývá otázka, zda je to možné, když je kolem vás situace, jaká je. To mě vede k prvnímu ze čtyř bodů, které hodlám s Boží pomocí předkládat:

I. Neschopnost přirozeného člověka k mlčení

Vy to nedokážete, umlknout krásně, radostně, dokud jste přirození lidé. To žádný přirozený člověk nedokáže. Každý přirozený člověk je s Pánem Bohem ve sporu. I když mlčí, v srdci přece jen rebeluje. Co se vám na světě nelíbí? Když si všimnete, zjistíte, že ten přirozený život se vám líbí. Zdravý život s sebou vlastně vždy nese i radost. Možná, že jste si toho nevážili, a to je škoda. Ten přirozený život nese radost. A Pán Bůh má všechno takové: nejen ve vesmíru to má uspořádané, v celé přírodě má Pán Bůh radost. Jděte do lesa a všímejte si, co kde zpívá a bzučí, to je radost ze života. Ze samotné radosti ten pták zpívá. A jděte se podívat na hřiště na ty přirozené děti, malé i dospělé. To je radost ze života. Takové to Pán Bůh má. Je to všechno přirozené, ale radost tu je. Dítě už řekne, že to má své příčiny, ale všiml jsem si, že i se zavázanou rukou i hlavou si hledí hry.

Ale mravní zásady Pána Boha se vám nechtějí líbit. Když si je přeje na vás vidět, tu je hned rebelie. Otevřete si, prosím, Žalm 2,1–3: „Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: ‚Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.‘“ Nedáme si ty Boží rady líbit! Vždyť nás obtěžují! Zacházejme se sousedem, jak se nám líbí! A tak nemluví jen někdo, nýbrž každý, já i ty. A ty si myslíš, že si to jiní s tebou moc chválí? Oni si to nechválí. „Všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti.“ Nu, co z toho bude? Vy si myslíte, že vám pokvete štěstí? To je omyl, vy jste s Pánem Bohem ve sporu. Když máte se sousedem spory, to není příjemný život. Proto píše apoštol: „Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.“ A když máme s Pánem Bohem spor, jak dopadneme?

Podívejte se, prosím, do Izajáše 1,5–6: „Nač vás ještě bít? Jste jen umíněnější. Hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené. Od hlavy až k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána, nejsou vymačkány ani obvázány ani ošetřeny olejem.“ Tomu rozumíte, že Pán Bůh je věčná skála. Ale když stále odporuji, to je totéž, jako když pěstí a ramenem a hlavou se ženu do tvrdé skály. Komu ublížím? Té skále ne, ta to nepocítí, ale moje ubohá hlava a rameno a pěst! Když pořád ve své duši rebeluji a oponuji, třeba by ret mlčel, je to pro Pána Boha chvála?

A nyní to druhé:

II. Krásné mlčení obráceného člověka

Když se Pán Bůh smiluje a člověka obrátí, tak každý krásně umlkne. A tu vidíte tu krásnou naději pro sebe a pro každého. Když mi jen rozumíte, tak začínáte mít radost. To by něco bylo, kdybych se dokázal utišit! Tu ti vzchází krásná naděje a každému. Na světě je něco, co jsem dosud přehlížel. U Pána Boha je milosrdenství. To je něco zcela zvláštního. Mám radost z Pána Boha, že je věčný, svatý, ale větší radost mám z toho, že je milosrdný, protože zde můžete začít.

Když se vám zdá, že je všechno ztracené, tu se u Pána Boha můžete nadít krásných věcí. „To by mohl udělat každý!“ Jistě… Jděte jim to říct! Když řvete nad sebou, to už vám Pán něco dal. On vám hodlá dát víc, On vám dá víc Ducha svatého. Toužíte po tom, který je milosrdenství. Dostaví se pokání, každý změkne. Když skutečně naříkáte nad sebou, to jste ve stavu, že vám Pán Bůh ukáže své evangelium. Cožpak jsem ho neznal? Znal, ale neokusil. Jak to je? On od věků na to myslel, že přijde ve tvém těle. Všichni jsme se uchýlili, jako ovce jsme zbloudili, teď to uvalil sám na sebe! V podstatě je to totéž, co čteme v Novém Zákoně: „Krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ Přičítá se nám jeho spravedlnost. Ukáže se, že máte milého nebeského Otce. A váš přirozený otec je vždycky váš dobrý přítel. Bez dlouhých řečí dělá všechno váš Otec ve váš prospěch. A tady je ten nebeský svrchovaný Pán váš Otec, protože vaše hříchy na sebe vzal. A teď by měl na vás zapomenout? To vám vzchází nový svět, my máme Otce. Všechno se musí shodovat s tím jeho věčným milováním. A rád každý umlknete, každý rád mlčíte. „Cožpak jsem neuklidnil a neupokojil svou duši jako odstavené dítě u své matky? Vrať se, duše má, do svého odpočinutí!“

To mě vede k tomu třetímu:

III. Ticho a důvěra jako chvála Bohu

Představte si, že je vám dáno, že se radujete, že máte všemohoucího přítele. Když tak krásně umlknete, to je Pánu Bohu nade všechnu chválu a oběť. A to je to, co slyším, když čtu hebrejský text. „Ale to se mi přece nezdá, že by pouhé mlčení bylo něco tak cenného?“ To se vám zdá. Když vy umlknete, to znamená, že k němu máte důvěru, to je to, čím ho můžete uctít. On nemůže klamat! Na nebeského Přítele pověste své spasení a všechno. To nemůže být špatně! „On je můj nebeský Přítel.“ To je důvěra. To se teprve věří! Já začínám teprve chápat, že jsem dosud nevěřil. Já nevěřím, když přisvědčuji tomu, co Písmo říká. To je logické cvičení, ale žádná důvěra k nebeskému Otci. Já věřím teprve, když podle toho žiji a odvážím se jít, ať to dopadne, jak chce.

Když vy začínáte takto krásně mlčet, tak přece něco budete dělat! To neznamená jen mlčet, to neznamená nic nedělat, nýbrž vy začínáte jednat, ale tak, jak si to on přeje. Tu konečně dochází na zbožnost a službu Bohu, jakou si přeje. Když jste v srdci rebelovali, tak to nebyla žádná služba Bohu. Služba Bohu začíná tím, že krásně umlkneš a chopíš se Božího milosrdenství. Když dal sebe za mě, aby mi teď už nic nedal? „Ti, kteří jsou vedeni Duchem Božím, jsou synové Boží.“ A teď vás Duch Boží vede. Ale teď vidím: Všechno je naopak! Vždyť to nechodí tak, jak to má chodit. Abakuk vidí, že fík nekvete, stádo vyhynulo, nám nezbylo nic, ale volá: „Já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása.“ A vy si myslíte, že už je konec? To je počátek těch lepších věcí. To mě vede k tomu poslednímu.

IV. Pravá služba Bohu a síla v tichosti

Teď začínám teprve rozumět té službě Bohu, jak se má a proč se má sloužit, a podle toho je i vaše štěstí na světě! Jste stvořeni k tomu, abyste byli šťastní, ale tou Bohem ustanovenou cestou. Pán Bůh tak neusoudil, abyste měli nejdříve světlo a abyste řekli: „Pane, já vidím, že není třeba mít k Pánu Bohu nedůvěru! Teď začnu mít k němu důvěru!“ Ne, tak to nejde! Teď mi vychází světlo: Nejprve on všechno vyhladí a pak vidím, že on to vlastně velmi krásně se mnou vede. Vidíte: Ano, je to jiné, než jste si mysleli, ale také lepší. Pokud dosud nevidíte, však uvidíte, že to šlo lépe, než jste očekávali. Vždyť to se mnou není takové z nouze, ale z lásky, vždyť on na to stačí, aby si s tím poradil!

V tichosti je síla. Každá tichost znamená přebytek síly. Podívejte se, prosím, do Izajáše 30,15 (ČSP): „V utišení a v důvěře bude vaše síla.“ V utišení a důvěře je vždycky síla. Nejen, že neztrácíme sílu, ale vy si ji i udržíte. Komu bude dáno více síly? Tomu, kdo ji bude mít. To jste dlouho nechápali, protože jste to vztahovali na tělesné věci. Ale jedná se o věci duchovní. Duchovně budete mít více vy, kteří už máte. Tam přirůstá, kde to roste, ale nepřirůstá, kde neroste. Když ti štěstí neroste, tak nemůže přibývat. On vám vše dal a teď vám přidává a vy zvládnete ty těžkosti a všechno ovoce Ducha Svatého se dostavuje, které se má dostavit.

Není ovoce jako ovoce. Může být velmi veliké, ale bez sladkosti. Nemělo dost slunce. Ovoce Ducha svatého není stejné, vy musíte pořád vidět tvář svého Otce. Vy jste šťastní lidé! Ti jediní šťastní lidé.

Jsem hotov. V Božím Slově čtete o „tichých v zemi“. To nejsou ti, kteří rty mlčí a v srdci vzdorují a rebelují, ale tiší jsou ti, kteří se utišili a kteří v srdci Pánu Bohu prozpěvují, vynášejíce chvály jeho milosrdenství. I když to jen pochopím, mám radost: Ještě mohu být na světě šťastný! To však není jen proto, abys to pochopil, nýbrž abys to blahoslaveně a potěšeně žil: „Ztišením se sluší tebe chválit, Bože, na Sijónu.“ Amen.