8. ledna (Paprsky)

• … stal se jedním z lidí … (Fp 2,7)

Pozoruhodný je vstup Pána Ježíše do života člověka. Božské nás může vší svou slávou polekat. Starozákonní věřící se báli, že zahynou, když spatřili Boha v jeho slávě. Z proroků je to jen Jeremjáš, který, jak se zdá, se odvážil mluvit s Bohem důvěrněji. Bůh byl pro praotce nade všechno lidské vyvýšený.

Když přišel Ježíš, přišel v podobě člověka, zaujal místo u našeho stolu, jedl náš chléb a nesl naše těžkosti. 

Podobný člověku tě potkává i dnes. Právě tam, kde jsi, chce být i on. Důvěřuj mu!

• … že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. Přišel a zvěstoval mír, mír vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem. (Ef 2,12–18)