9. března

Není pro člověka dobré jíst a pít a při svém pachtění se aspoň pomět? Shledal jsem, že i to je z Boží ruky. (Kaz 2,24)

Pokrm stvořil Bůh pro člověka a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. Člověk se namáhá a lopotí v tomto světě a za svou námahu přijímá pokrm, který ho občerstvuje. A Bůh ve své dobrotě a moudrosti stvořil tolik dobrých a užitečných věcí, jimiž se člověk může nejenom nasytit, ale dokonce i potěšit, případně uzdravit. Ale i ta sebelepší lahůdka skončí nakonec na hnojišti. Je však pokrm, který je k věčnému životu – Pán Ježíš Kristus, který řekl, že se musíme sytit jím samotným, abychom měli život věčný. On je chlebem života (J 6,35), tím pokrmem, který přijímáme skrze víru, jímž se sytíme, abychom měli život, aby v nás on sám, Ježíš, přebýval a abychom nezemřeli navěky. I to je z Boží ruky.