8. března

Všechny jeho dny jsou samá bolest a jeho lopota je plná hoře; jeho srdce mu nedá spát ani v noci. I to je pomíjivost. (Kaz 2,23)

Po celodenním shonu, lopotě a všemožné bolesti konečně přichází noc, kdy si člověk může odpočinout, ale kdo se namáhá jenom pro vidinu, která spočívá v tomto světě, nebude moci ani v noci usnout. Jeho srdce mu to nedovolí. Když se namáhal úspěšně a získal hodně, jeho srdce je plné starostí a obav, co bude s tím, co nashromáždil, když se namáhal neúspěšně, jeho srdce je neklidné a spánek od něj prchá. Ale kdo přichází k Ježíši, který zve všechny, kdo jsou obtíženi a usilovně se namáhají a přijme od Pána odpočinutí, ten už se nemusí starat ani kvůli hojnosti ani kvůli nedostatku – jeho srdce našlo bohatství, pokoj a odpočinutí v Kristu, proto nyní pokojně uléhá a pokojně spí (Ž 4,9).