Starší, pastýř

Pojďme se nejprve podívat na tři místa v Písmu, která nám ukazují, že dohlížitel, starší a pastýř jsou synonyma popisující úkol, který byl těmto bratrům svěřen. 

Pavel si do Milétu zavolal starší efezské církve (Sk 20,17). A těmto starším říká:

• Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. (Sk 20,28)

Vy, starší, jste ustanoveni jako strážci, abyste pásli, abyste byli pastýři. Pro jednu skupinu osob jsou tady použita všechna tři slova – starší, dohlížitel (strážce), pastýř. Starší = pastýř = strážce. Každý starší je pastor, pastýř. A každý pastýř je také strážce. Proto máme v Písmu jenom jednu (komplexní) kvalifikaci, která se týká charakteru a schopnosti učit. Každý starší, každý pastýř, „kazatel“ (což je slovo, které Písmo o vedoucích církve nepoužívá) musí naplňovat tuto kvalifikaci – jinak nemůže být pastýřem, starším. 

• Proto jsem tě ponechal na Krétě, abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil. Mají to být lidé bezúhonní, jen jednou ženatí, mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost. Neboť dohlížitel má být bezúhonný jako správce Božího domu. Nemá být nadutý, zlostný, pijan, rváč, ziskuchtivý. (Tt 1,5–7)

Titus měl ustanovit starší, o nichž Pavel píše, že tito dohlížitelé mají být…

Starší a dohlížitel je zde totéž. Pavel zaměňuje tyto pojmy, protože označují tytéž lidi. Totéž dělá Petr se slovy starší a pastýř:

• Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá… (1Pt 5,1–2)

Starší se mají starat jako pastýři, protože starší jsou pastýři. Dneska se tyto pojmy od sebe oddělují, ale Písmo mezi nimi nedělá rozdíl. Starší je pastýř a pastýř je starší. Pastýř je ten, kdo střeží, je dohlížitel, bdí, dává pozor. 

Je důležité, abychom si všimli, že i když Písmo používá slovo starší k popisu vedoucích církve, nikde nezmiňuje věkovou hranici. Je pochopitelné, že starší znamená v nějakém slova smyslu starší, ale zásadní není věk, nýbrž kvalifikace týkající se charakteru. To dává smysl, protože věk není zárukou moudrosti a největší pošetilost je pošetilost šedin nikoliv pošetilost mládí. Písmo o tom mluví často a opakuje to stále dokola. Odkud je moudrost? 

• Moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst. (Př 2,6)

Kde začíná moudrost? U bázně před Hospodinem (Př 1,7). Komu Bůh dává moudrost? Tomu, kdo ji hledá jako stříbro, kdo po ní pátrá, jako po skrytých pokladech (Př 2,1-5). Vzpomeňte si na Šalomouna, který byl mladíčkem, když žádal Boha o moudrost, na Elíuha, jednoho z přátel Jóba, který řekl:

• Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují. Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými. Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu. (Jb 32,7–9)

Když se vrátíme k našemu tématu, slovo starší nemluví až tak o věku, ale o moudrosti a zralosti. A moudrost poznáte – podle jednání, podle mluvení, podle ovoce, které nese jak v životě dotyčného, tak v životech lidí kolem něj. 

Další slovo je slovo pastýř. Tady bychom mohli zůstat hodně dlouho, protože to je slovo nabité významem. Mohli bychom procházet řadu míst ve Starém zákoně, která mluví o pastýřích – dobrých i špatných. Proroci jako Jeremjáš, Ezechiel nebo Zacharjáš přinášeli proroctví proti špatným pastýřům Božího lidu, stejně tak Ozeáš nebo Izajáš. Jedno z jejich slov za všechny:

• Lidský synu, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni těm pastýřům: Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce? Pojídáte tuk, oblékáte se vlnou, porážíte vykrmené, ale ovce nepasete. Neduživé jste neposílili, nemocné jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a surově. Jsou rozptýlené, jsou bez pastýře; staly se potravou veškeré polní zvěři a zůstávají rozptýleny. (Ez 34,2–5)

Starší jsou pastýři a důraz na jejich charakter by měl být určitou zárukou toho, že nebudou špatnými pastýři. Že nebudou jako nájemci, kteří utíkají, když přijde vlk, ale budou jako David. Poslouchejte, jak popisuje svou práci:

• Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci, hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. (1S 17,34–35)

Práce pastýře Božího lidu není o fyzických vlcích a medvědech – ti jsou dnes u nás chránění, ale je to o těch, kteří přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci (Mt 7,15). Těm je třeba se postavit. A to je stejně, ne-li ještě nebezpečnější, než se postavit živému vlkovi. Proto musí mít starší pevný charakter, proto to musí být zralý muž, plný moudrosti a bázně před Bohem. Proto je o starších řečeno, že musí být schopní učit (1Tm 3,2). To je podstata této práce. Všechno, co souvisí s vedením Božího lidu, stojí na dvou věcech – na Božím slově a modlitbě. Proto Pavel napsal Titovi, že takový muž musí být:

• … pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce. (Tt 1,9)

Hlavní náplní práce staršího je zůstat v Božím slově. Jako Ezdráš:

• Ezdráš bádal s upřímným srdcem v Hospodinově zákoně, jednal podle něho a vyučoval v Izraeli nařízením a právům. (Ezd 7,10)

Jako apoštolové v samotných počátcích církve, kdy ještě nebyli v církvi ustanoveni starší a apoštolové v jeruzalémské církvi plnili jejich roli. Když přišly praktické problémy do církve, protože některým vdovám se nedostávalo péče, které se jim mělo dostávat a bylo potřeba tu práci udělat, podívejte se na to, co řekl Petr shromážděné církvi:

• Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova. (Sk 6,2–4)

Bůh hledá muže, kteří budou odevzdaní studiu, žití a kázání Božího slova. Kteří budou cele vydaní Kristu a Slovu jeho milosti. To jsou starší podle Písma, to je krásný úkol dohlížení na Boží lid. Jenom tak totiž může být zajištěno, že Boží lid bude veden k tomu nejvyššímu pastýři, k dobrému pastýři, k Ježíši. 

• ‚Jeho rány vás uzdravily.‘ Vždyť jste ‚bloudili jako ovce‘, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší. (1Pt 2,25)

On je ten dobrý pastýř, který nás vodí na klidná místa u vod, který pase na čerstvých zelených nivách, který občerstvuje naši duši. To je ten dobrý pastýř, který se stará o svůj lid, který se obětoval za svou církev, aby ji očistil křtem vody a slovem a tak si sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoliv podobného, aby byla svatá a bezúhonná (Ef 5,25-27). 

To je ten nejkrásnější úkol – přivádět každou vyhladovělou duši k tomu, který je chlebem života, každého žíznivého k tomu, který je zdrojem živé vody, všechny, kdo se namáhají a jsou obtíženi břemeny k tomu jedinému, který dává odpočinutí a jehož jho netlačí a břemeno netíží – to je krásná práce, protože vyvyšuje Krista, oslavuje Krista, vede ke Kristu, slouží Kristu.