Poznání sebe sama a obraz Trojice

Slyš, dcero, dívej se a naslouchej. Řekl jsem ti nejprve, abys poznala sama sebe, abys věděla, podle jakého obrazu jsi stvořena. Nebuď jako ti, kteří znají mnohé věci, ale neznají sami sebe; hledí na druhé lidi, ale na sebe nepamatují. Začni u sebe. Abys snad v nevědomosti o sobě zbytečně nechtěla znát jiné věci.

Poznej sebe, neboť čím více poznáš sebe, tím více poznáš Boha; a čím více poznáš Boha, tím více se k němu přiblížíš a budeš ho milovat. A čím více ho budeš milovat, tím více on bude milovat tebe.

Slyš, dcero, dívej se a naslouchej, a poznej sebe, že jsi člověk, a máš tedy tělo a duši. Tělo nazýváme vnějším člověkem, duši vnitřním člověkem. Tělo tíhne k hříchu a duše ke ctnosti.

Duše má v sobě tři schopnosti, kterými pamatuje na Boha, poznává ho a touží po něm:

1. Paměť, kterou na Boha vzpomíná.
2. Rozum, kterým k němu hledí.
3. Vůli, kterou se ho drží nebo se ho chopí.

Když v sobě poznáš tyto tři věci, zjistíš, že jsi předčila ostatní nerozumná stvoření a že jsi duší stvořena podobná Bohu. Tak jako je Bůh jeden Duch ve třech Osobách – Otec, Syn, Duch Svatý – tak je tvá duše jeden duch se třemi schopnostmi: pamětí, rozumem a vůlí. A stejně jako Otec není Syn ani Duch svatý, tak ani rozum není paměť, ani vůle. A tak jako Syn ani Duch svatý nechtějí nic, co nechce Otec, tak ani tvá paměť a vůle nemají přijmout nic, co neukáže rozum.

Když se tyto tři schopnosti v duši takto sjednotí, duše v sobě nese obraz a podobenství svaté Trojice, která tě stvořila ke svému obrazu mocně, moudře a dobrovolně.

• Pamatuj na moc Boha Otce, jemuž náleží zvláště moc, aby si lidé nemysleli, že proto, že je Otec, není tak mocný jako Syn.
• Pamatuj na moudrost Syna Božího, jemuž náleží zvláště moudrost, aby si lidé nemysleli, že proto, že je Syn, není tak moudrý jako Otec.
• Pamatuj na dobrotivost Ducha Svatého, jemuž náleží zvláště ochota neboli dobrotivost, aby si lidé nemysleli, že proto, že je Duch, není tak milostivý jako Otec a Syn.

Z toho pochopíš, že všechny tři osoby v Božství jsou si rovny v moci, moudrosti i dobrotě. Tyto tři osoby stvořily všechno stvoření a zvláště člověka učinily ke svému obrazu: Otec mu dal moc, aby mocně stál proti zlu; Syn mu dal moudrost, aby se uměl vystříhat zla; a Duch svatý mu dal svobodnou vůli, aby nevolil zlo.

Pokud si člověk uvědomuje a zachovává tyto tři věci, nese obraz a podobu svaté Trojice, které je vnitřním člověkem nejpodobnější ze všech stvořených věcí. A v tomto vnitřním člověku přebývá svatá Trojice svou milostí, když k ní duše nejvíce tíhne pamětí, rozumem a vůlí.

Bůh v člověku a věčnost duše

Proto si pamatuj, že tě Bůh stvořil ke svému obrazu, chápej, že on je Stvořitel celého světa, a proto se klaněj jedině jemu. A jelikož on je nejvyšší Dobro, proto ho miluj nejvíce.

Když si na Boha vzpomeneš, nemusíš chodit daleko, najdeš ho v sobě a budeš se v něm kochat, jak nám on ráčí dopřát. A pochopíš, že Bůh je sám v sobě rozumem neuchopitelný, neboť on je první i poslední, počátek i konec všech věcí: počátek nezačatý, od něhož se všechny ostatní věci počínají, a konec neskonalý, v němž se všechny ostatní věci končí. A tím pochopíš, že není rozumem uchopitelný, protože on uchopuje a obsáhl všechny věci, a jeho neobsáhne žádná, neboť on je nezměrný.

Pamatuj také, že on, věčný, stvořil anděly i ostatní věci:

• Pro anděly je žádoucí, neboť oni na něj toužebně hledí rozumem.
• Ve svatých je potěšený, neboť oni se v něm ustavičně radují.
• Ve stvořených věcech je divuplný, neboť on všechny věci stvořil a koná mocně, spravuje moudře a milostivě všem věcem rozděluje potřebné.
• V lidech je láskyplný, neboť je jejich Bůh a oni jsou jeho lid. On v nich přebývá jako v chrámu, a oni jsou jeho chrám.

Nepohrdá nikým, neboť s kýmkoli, kdo ho má v paměti, kdo ho zná rozumem a miluje ho, s tím je svou milostí. A každý ho má milovat, neboť on první miloval nás a stvořil každého ke svému obrazu. On je svatý, protože zná všechny věci, nemůže být poskvrněn hříchem a činí lidi svatými, když jim dal rozum a konečně je zachovává od zla. A tak se nazývá člověk svatý nebo anděl svatý, když, maje od Boha daný rozum, se zachovává od zla, a zvláště od souhlasu s hříchem.

Proto ty, když se poznáváš jako takto stvořená od Boha svatého, buď svatá, neboť on to žádá, když říká: „Buďte svatí, neboť já, Pán Bůh váš, jsem svatý!“ Buď svatá: chraň se smrtelného hříchu a všedního hříchu, jak jen můžeš, a Bůh bude přebývat v tobě a s tebou. 

Uvědom si, jak slavné stvoření jsi, podobné Bohu a jemu velmi milé. Dbej na to, abys do srdce s libostí nevpustila žádné zlo se souhlasem; dbej na to, co vypustíš z úst v řeči, aby to nebylo nic marného. Každý den bedlivě zkoumej, jak jsi podobná Bohu, abys toto podobenství nezkazila smrtelným hříchem. Všímej si svého prospěchu v dobru a raduj se; spatři nedostatek a pokoř se.

Pamatuj, co jsi, odkud jsi a kam půjdeš

• Co jsi? Rozumné, slavné a v duši krásné Boží stvoření.
• Odkud jsi? Pocházíš od Boha.
• A kam půjdeš? K Bohu do věčné radosti, pokud svůj obraz nakonec neposkvrníš hříchem.

Pamatuj, že Bůh tě učinil věčnou a chce v tobě věčně přebývat: věčnou, tedy nezanikající, neboť nezahyneš na věky. A abys nezanikla, dal Bůh Otec svého jediného Syna, pravého Boha, sobě rovného, a on, Syn, se sám vydal za tebe na potupnou a velmi krutou smrt, abys na věky nezahynula: on, nejlepší, nejkrásnější, nejmoudřejší, nejbohatší, a tudíž nejslavnější! Proto na to pamatuj a poznávej se v duši, zda jsi ho někdy rozhněvala. Pokoř se a pros u něho o milost. A on ti bude nejmilejším chotěm, jemuž jsi slíbila svou víru: tu dodrž, neobracej ji jinam, a tíhni k němu s nadějí, že ti odpustil, co jsi provinila, že tě zachová od smrtelného hříchu, že od tebe neodtrhne své ruce, svou moc, a po smrti tě přijme do života věčného.

Takto poznávej sebe, že jsi podobná Bohu, abys na Boha pamatovala, znala ho a milovala, a tak s ním zde v milosti ustavičně přebývala.