Editorial č. 61

• Vrať se, Hospodine, braň mě, pro své milosrdenství mě zachraň! (Ž 6,5)

Proč musí Boží dítě volat ke svému nebeskému Otci, aby se vrátil? Protože jsou chvíle, kdy se zdá, že Bůh není v jeho životě, jako by se vzdálil z jeho přítomnosti. Neobrácenému srdci je taková nepřítomnost příjemná a žádoucí, ale znovuzrozená duše prožívá prázdnotu, tíseň, pocit ohrožení a nejistotu. Jenom Bůh je skutečným štítem křesťanova života, jenom on zachraňuje, pouze jeho milosrdenství naplňuje srdce pokojem a jistotou. Když Bůh je s námi, kdo proti nám? Ve víře v Pána Ježíše Krista zakoušíme Boží blízkost, máme ujištění o svém synovství, jsme zahrnováni projevy a důkazy jeho milosrdenství a jsme vysvobozováni z každého soužení. Proto tak často voláme: „Nakloň nebesa a sestup!“ (Ž 144,5). Kéž by se Hospodin vrátil do naší země a probudil nás, křesťany, církev i nevěřící z letargie. 

Téma probuzení je takovým podtónem tohoto čísla Soli Deo Gloria. Ať už budeme mluvit o článku Jana Husa Poznání sebe sama, nebo o krátkém kázání Aloise Adlofa Poklad v hliněných nádobách či Jamesi Stewartovi, jehož Bůh v minulosti použil k probuzení mnoha duší v této zemi – všude vidíme totéž: touhu po Bohu, vášeň a zápal pro Boží věc, pro evangelium. 

A v negativním slova smyslu to platí i o článcích v druhé části časopisu, které mluví o brzdách probuzeného duchovního života, ať už je to zákonictví (Arthur W. Pink, Zákonický duch) nebo nerozlišování pravdy a lži. Toho se týkají dva články o vztahu křesťanů k medicíně a nakonec i článek Matta Slicka o tom, zda by se křesťané měli zabývat politickými tématy a zda by takové věci měly znít i z kazatelny. 

Věřím, že z každého článku, který v tomto čísle naleznete, budete mít užitek a přinese vám potěšení i požehnání.

Jedině Bohu buď sláva.