7. března

Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ (Gn 4,7)

Bůh nepřijal Kainovu oběť. Nebylo to kvůli druhu oběti, tady že Ábelova oběť byla krvavá, zatímco Kainova byla z plodin. Nový zákon jasně vysvětluje, že Ábel přinesl oběť s vírou, proto byla lepší než Kainova a proto ji Bůh přijal (Žd 11,4 „Ábel věřil …“). Kainova oběť byla obětí svévolníka, protože jeho skutky byly zlé (1J 3,12). A Boží slovo velmi jasně říká, že „oběť svévolníků je ohavností, tím spíše, když se přináší s mrzkým záměrem“ (Př 21,27). Bůh zná záměry lidských srdcí a zjevně věděl o Kainově hněvu, přesto s ním mluví a vede ho k nápravě, k pokání, k víře a ke konání dobra. Od počátku se Bůh sklání k hříšníkům a chce se jim dát poznat.