7. března

Všechny jeho dny jsou samá bolest a jeho lopota je plná hoře; jeho srdce mu nedá spát ani v noci. I to je pomíjivost. (Kaz 2,23)

Když byl Jákob před faraonem, vyznal, že léta jeho života byla nečetná a zlá. A pravdou je, že celý život člověka je naplněný mnohou bolestí a trápením. Netýká se to jenom stáří, ale celého lidského života, ať je dlouhý nebo krátký, ať je teprve na začátku nebo na samotném konci (a kdo, kromě Boha může říci, za jak dlouho ten konec přijde). Je tolik nejrůznějších zármutků, která souží každého člověka, a s každou námahou, dokonce i s tou nejradostnější, je spojeno také mnoho slz. To je úděl člověka po pádu, úděl vzbouřence proti Bohu. Jen v Bohu může najít lidská duše pokoj, jen v něm může odpočinout od vší své lopoty a dosáhnout už v tomto světě – ale nikoliv bezbolestně – pokoje.