Farao tedy Abrama předvolal a řekl: „Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena? Proč jsi říkal: ‚To je má sestra‘? Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!“ (Gn 12,18–19)
Bůh nás nikdy nezapře. A i když Boží slovo říká, že kdo zapře Pána před lidmi, toho i on zapře před svým Otcem (Mt 10,33), musíme rozumět tomu, že nejde o jedno selhání, protože jinak by Abraham nebyl otec věřících, ale jde o postoj zapírání Pána, jde o snahu sedět na dvou židlích, sloužit dvěma pánům, líbit se světu i Bohu. Ale kdo chce být přítelem světa, nemůže se líbit Bohu, ale stává se nepřítelem Božím (Jk 4,4). Bůh zůstává věrný, i když my jsme nevěrní. Vždycky nás pozvedne, abychom znovu šli k Pánu, abychom mu vyznali své hříchy, abychom byli obnoveni, očištěni, abychom se vrátili zpátky na jeho cestu, ze které jsme sešli.
Má duše, rozjímej chvíli o tom, čím je pro tebe Ježíš a co pro tebe udělal. Ohlédni se zpět a podívej se na okolnosti, v nichž tě našel, a na vysvobození, které pro tebe vydobyl.
Soubor kázání z listu Efezským, jedné z nejkrásnějších biblických knih. Jeden autor o ní napsal, že tento list je „korunou a vrcholem Pavlovy teologie.“ Tato kniha patřila mezi nejoblíbenější knihy jak církevních otců, tak také reformátorů, puritánů a dalších velkých Božích mužů.
V tomto výkladu chybí tři nahrávky, kdy se nepodařilo nahrávku udělat a výklad končí těsně před koncem páté kapitoly. Možná jednoho dne, bude-li Bůh chtít, tento výklad dovedu až do konce kapitoly šesté.
Když je akt zasvěcení jednou opravdově vykonán, není třeba jej opakovat. Můžeme jej s vděčností přezkoumat. Můžeme k němu přidat některé nové doplňky. Můžeme zjišťovat, co všechno dalšího tento krok zahrnoval, o čem se nám ani nesnilo. Možná také ve svém srdci objevíme další oblasti, které se vyžadují, aby byly také zasvěceny. Nemůžeme však tento akt zrušit ani jej nemusíme nikdy opakovat; a pokud od něj odpadneme, ihned se obraťme na našeho milosrdného Velekněze, vyznejme svůj hřích a požádejme o odpuštění a nápravu.
Toto je slib slibů. Je základem našeho duchovního života. Spasení přichází skrze pohled na toho, který je "spravedlivý Bůh a Spasitel". Jak je to jednoduché nasměrování! "Pohleďte na mě." Jak rozumný je to požadavek! Stvoření by jistě mělo hledět na Stvořitele. Dost dlouho jsme hledali jinde; je načase, abychom hleděli pouze na toho, který nás povzbuzuje k očekávání a slibuje, že nám dá svou spásu.
Nenaučíš se jí, neporozumíš jí, neobsáhneš a nevystihneš ji, ale poznáš ji. Jako sladkost medu, jako vůni nejlíbeznějších květin, jako nejchutnější pokrm, když jsi hodně hladový a jako čerstvou vodu, když jsi žíznivý, tak jistě ji okusíš a poznáš. Ty se snad ptáš: A která je to tedy ta pravda, o kterou tu jde? Povím ti ji, ale spolu ti pravím, že na tak dlouho, pokud ji neokusíš a nepoznáš, i ona ti bude jen učením a řečí.
Dr. William Barcley je profesorem Nového Zákona. Před příchodem do RTS (Reformed Theological Seminary) učil sedmnáct let na Gordon College, kde se věnoval širokému spektru předmětů. Především se ale zabývá Pavlovými epištolami. Také pořádá kurzy řečtiny, hebrejštiny, exegeze, hermeneutiky, apologetiky a biblické etiky.
Čas: přibližně 20 hod
