Naše jistota

• Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. Je dobré spolehnout se na milost. (Žd 13,9)

To, co Bůh připravuje pro svůj lid na tomto světě, je něco skutečně výjimečného: chce, aby naše srdce byla upevněna milostí! Jde o to, abys měl naprostou, nezvratnou jistotu, že je všechno v pořádku – že to s tebou nevypadá zle, i kdyby se všem ostatním zdálo, že se ti nedaří. Ve skutečnosti je to totiž naopak, protože máš na své straně někoho, komu na tobě záleží a kdo všechno zvládne. Pokud už nyní v hloubi duše cítíte, že po takové jistotě toužíte, pak věřte, že se ve vašem životě začne něco dít.

To je hlavní myšlenka, kterou bych vám chtěl předložit a dělím ji do čtyř částí:

I. Srdce upevněné milostí

Je skvělé, když je srdce upevněno milostí – a vy jste povoláni k tomu, abyste tuto výjimečnou věc zakoušeli v celém svém životě. Byli jste stvořeni pro to, abyste svůj život prožívali jako lidé, kteří zakoušejí něco mimořádného, ať už jsou okolnosti jakékoli. Tím je také řečeno, že nejste určeni pro všechno. Nejste tu pro věci, které nejsou „skvělé“. Musíte si umět vybrat a zvolit to nejlepší. V tom mi mnozí z vás jistě dají za pravdu: nejsem tu proto, abych páchal hřích. Špatnost je totiž naprosto „neskvělá“ věc. Když seběhnu z Boží dlážděné cesty a rozhodnu se jít raději rozmoklým polem, copak se tam půjde dobře? Odplata za hřích není nic, o co by člověk stál.

Ale vy víte víc. Nejsem tu jen proto, abych nepáchal zlo, ale také tu nejsem proto, abych pouze hromadil zlato. Je snad zlato špatná věc? Jistěže je vzácné, ale jen tehdy, když k němu máte i něco dalšího. Podívejte se do knihy Kazatel (7,11–12): „Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce; být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má.“ Je dobré mít všechny výhody, které majetek přináší, ale jen tehdy, pokud zároveň odpočívám v „stínu moudrosti“ – tedy v úctě k Bohu. Pokud je pro tebe bohatství důležitější než vztah k Bohu, začne to s tebou „točit“ a smýkat jako kdysi se Šalomounem. Podívejte se na ty, kteří nahrabali hromady peněz, ale žijí bez bázně před Bohem!

Co je tedy cennější? To, když je tvé srdce upevněno milostí a ty máš nezvratnou jistotu, že je tvůj život v dobrých rukou. Žít celý den v nejistotě a strachu – s obavami chodit do kanceláře, do obchodu, na pole nebo do dílny – to je skutečné trápení. Je smutné vidět dítě, které se neustále bojí. Ale kde najít někoho, kdo by strach neměl? To, co vám dnes zvěstuji, je toto: Vždyť je tu někdo, komu na tobě záleží nekonečně víc než vlastnímu otci na jeho dítěti! Je to nebeský Pán; on tě vede a řídí každý detail tvého života.

Možná si řekneš: „Ale vždyť mě potkaly tak těžké věci!“ Ty věci nepřišly proto, že by tě Bůh neměl rád, ale právě proto, že tě miluje. Nemůže to být k tvé škodě. S mým životem to není takové, jak se ti na první pohled zdá! Je to skvělé, když víš: „Je zde někdo, komu na mně záleží.“

Dá se takto vůbec žít? Rozhodně ano. Možná jste tak dosud nežili a cítili jste při mých slovech dvě věci: že je to úplně jiný pohled na svět a život, než jaký jste měli dosud, a že tento život je nabízen právě vám.

II. Proč tu jistotu a pokoj sami v sobě nenajdeme?

Možná si teď říkáte: „To zní sice krásně, ale já nic takového neprožívám.“ Kde byste to také vzali? To, o čem mluvím, není z nás. Člověk sám v sobě nosí jen to, co je v jeho přirozenosti. A co to je? Stačí si otevřít Žalm 38,4: „Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně.“ A tak je to ráno, v poledne i večer – v našem nitru není klid.

Možná si myslíte, že jste lepší než druzí. To je ale omyl. Možná máte v životě více výhod, ale stále jste jen lidé z masa a kostí, stejně jako já. A tam, kde je lidské sobectví a hřích, tam pokoj nebude. Sami ze sebe vyprodukujete jen nepokoj – pravý opak toho „výborného“, o čem mluvíme. Jen jsme se sami klamali.

Představte si, že zasejete semínko a myslíte si, že vám vyroste nádherně vonící rezeda. Ale vyroste vám plevel. Zahradník vám na to řekne: „Vždyť je to semínko plevele, my moc dobře víme, co z něj vyroste!“ Stejné je to s námi: když je v našem nitru hřích, co krásného by z něj mohlo vzejít? V nás to není a v druhých lidech také ne.

Nenechte se zmást žádným učením ani „pokrmem“ pro rozum, i kdyby byl sebevíc geniální. Jen vás to zmate, a až to s vámi „zatočí“, hodí vás to zpátky tam, kde jste byli – bez pokoje. Takové je každé srdce, které neprošlo vnitřní proměnou: neustále se ohlíží na lidi a hledá spásu v novinkách. Když ji nenajde nablízku, utíká do ciziny, za moře, věří, že tam je to jiné. Ano, je tam hodně věcí jinak, ale stále tam není to, co skutečně potřebujete!

Jsou lidé, kteří tento vnitřní pokoj zakoušejí, ale sami vám ho dát nemohou. A pozor na ty, kteří tvrdí, že ho mají, ale je to jen přetvářka. Svět kolem nás je plný utrápených lidí, kteří nikdy nemají jistotu, zda udělali dost dobrých skutků. Když se přiblíží smrt, propadají strachu. Ani církevní obřady samy o sobě ten hluboký pokoj v duši nezařídí, pokud chybí milost.

III. Jak se k tomuto pokoji dopracovat?

Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. Je dobré spolehnout se na milost. Milost! Je zde nebeský Pán, který jedná z milosti, a každý z nás to může zažít. Možná se zeptáte: „Copak není všechno, co Bůh dělá, milost?“ V jistém smyslu ano. Bůh jako věčná láska stvořil tvory tak, aby byli ve svém přirozeném prostředí šťastní. Vidíme radost ze života všude kolem: pro červa je rozkoš plazit se v prachu, pro orla je rozkoš létat tak vysoko, že vypadá jen jako tečka. I malé dítě, které se naučí chodit a poprvé přeběhne pokoj, prožívá čistou radost.

Ale když říkáme, že Bůh „připravuje milost“, myslíme tím něco mnohem hlubšího. K tomu všemu, co už máš, ti nabízí to nejvzácnější, co má – sebe sama. On dává svého Ducha. Ten sestupuje tiše jako rosa. V tu chvíli se člověku otevřou oči a on uvidí: „Dosud jsem žil jen tělesně! Radoval jsem se jen z toho pozemského, ale to bylo vlastně jen trápení. Neměl jsem tušení, že existují mnohem krásnější věci: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a sebeovládání!“ Jak byste to také mohli znát, když jste dosud neznali sami sebe?

Že tyto věci vidíš, to je milost. Bůh ti chce dát sebe. Jak to může udělat u tak vnitřně narušeného člověka? On sám přišel v lidském těle – to je jádro všech divů. Vzal to na sebe, aby ses ho mohl vírou chopit. Pak pocítíš, že tě jeho oběť očišťuje od všeho zlého a že ti přeje ten, který za tebe zemřel na kříži. Tvá duše si začne říkat: „Vrať se, duše má, ke svému klidu, neboť Hospodin se tě zastal.“ Získáš jistotu, že on o tebe pečuje. Všechnu svou starost hoďte na něj, neboť mu na vás záleží.

A když ho najdete, hledejte nejprve jeho království. Všechno ostatní, co v životě potřebujete, vám bude přidáno. Nemusíte se za tím honit a předhánět druhé. Všechno přijde v pravý čas.

IV. Život z milosti: Služba druhým

Když milost skutečně zakoušíte, začnete ochotně sloužit druhým. Nebudete mít potřebu se s nikým hádat o náboženských pravdách. Nemusíte nikoho přesvědčovat slovy, lidé to na vás poznají sami. Vy jim to vysvětlíte, jak nejlépe dovedete, ale mnohem důležitější je, abyste to žili. Máte být svědky. Je dobré věci krásně vysvětlit, ale vzácnější je, když je provádíte v praxi a s pokorou řeknete: „My vám ten pokoj dát nemůžeme, ten dává on.“

V knize Kazatel 11,1 stojí: „Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.“ V pozemských věcech buďte štědří, dávejte a nepočítejte. Neobrácený člověk se chce o všem pořád dohadovat, ale ten, kdo poznal milost, dává radostně.

Někdo namítne: „To není možné! Kde by člověk vzal takovou jistotu?“ Lidé často říkají, že dvakrát dva jsou čtyři, to je jistota ve vědě, ale v životě jistota není. To je omyl. Život je plný absolutních jistot, pokud jim chcete rozumět:

1. Jistota neúspěchu: Pokud se jako neobrácený člověk spoléhám jen na jiné chybující lidi, je absolutní jistotou, že budu zklamán.
2. Jistota milosti: Pokud se přestanete spoléhat na sebe, pokorně se ztišíte a spolehnete se na Ducha svatého, je absolutní jistotou, že se nezklamete. To je Jeho dílo.

Když to prožíváte, je to jasné. Možná to já jako kazatel nedokážu vysvětlit dokonale, ale milost mluví sama za sebe. I když vám to jiní kazatelé třeba neříkají nebo věci zatemňují, neztrácím naději ani pro vás, ani pro ně. Pokud milost skutečně ochutnáte, zůstanete u ní a zjistíte, že vám stačí. „Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. Je dobré spolehnout se na milost.“ Amen

Kázáno 23. října 1911