1. června

Když se rozmnožuje jmění, množí se i příživníci. (Kaz 5,10)

Hřích dělá z člověka parazita, který se přiživuje na úspěchu druhých. Ještě před pádem dal Bůh člověku práci, která ho měla živit a dávat smysl jeho pozemskému životu – Adam měl střežit zahradu a pečovat o ni. Po pádu se na tom nic nezměnilo kromě toho, že země plodí navíc ještě hloží a bodláčí, lidská práce je poznamenaná námahou, těžkostí, potem a únavou. Padlá přirozenost člověka touží po tom vyhnout se těmto těžkostem a získat svou obživu jinak než prací. Proto se tak snadno a rychle rozmnožují příživníci všude tam, kde se rozmnožuje jmění, protože tam je píle a úsilí. Jen Kristus mění srdce člověka tak, že přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými (Ef 4,28).