Kdo bude stavět?

Čtení Písma: Ezd 3,10–13; Ag 1,1–14

• „Já jsem s vámi, je výrok Hospodinův.“ A Hospodin probudil ducha judského místodržitele Zerubábela, syna Šeltíelova, a ducha velekněze Jóšuy, syna Jósadakova, i ducha celého pozůstatku lidu. I přišli a dali se do díla na domě Hospodina zástupů, svého Boha. (Ag 1,13–14) 

Bylo to, milí přátelé v Kristu, jak my počítáme, roku 520 před Kristem. Dareios nastoupil roku 521. Šestnáct roků je již zpět v té zpustlé zemi zaslíbené. Rád přiznávám, že tahle doba lidu starozákonního má pro mne i každého českého evangelíka veliký půvab. Tato doba se velice podobá naší době. Tehdy dal Kýros rozkaz: „Jděte zpět!“ A u nás císař Josef II., takový člověk, jaký byl, dal dovolení našim otcům: „Stavte modlitebny a služte Bohu, jak chcete!“ Všecka národní sláva je pryč, ale na těch troskách se začínají ukazovat náramně krásné kvítky, jakých tam nebylo. Otevřete si, prosím, Žalm 102,14–15: „Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost.“ Když již jsi nám to dal do srdce, že začínáme i ty naše trosky mít rádi, tu se to něčemu podobá! A nejen krásná kvítečka, ale hvězdy se ukážou, které jste dosud neviděli. Připomeňte si, co jsme četli: Když přišli z Babylonu, hned druhého roku chtějí stavět chrám na hoře Moria! Vyhledají ty staré základy. Hned obětovali a položili základní kámen, že budou stavět, a ti staří se dají do pláče kvůli tomu, jaké je to všecko chatrné! Jak nám můžeš mluvit o hvězdách, jaké jsem dosud neviděl? Tolik předesílám, a teď se obracím k našemu textu: „‚Já jsem s vámi, je výrok Hospodinův.‘ A Hospodin probudil ducha judského místodržitele Zerubábela, syna Šeltíelova, a ducha velekněze Jóšuy, syna Jósadakova, i ducha celého pozůstatku lidu. I přišli a dali se do díla na domě Hospodina zástupů, svého Boha.“

A tu bych rád kratičce vyzdvihl šestero věcí. 

I. Oč vlastně Bohu jde

Oč Pánu Bohu na tomto světě za všech časů ve Starém zákoně i v Novém zákoně vlastně jde? Tu jste všichni nakloněni si myslet, že v Novém zákoně je to jiné a ve Starém zákoně také jiné, že v Novém zákoně jde Pánu Bohu o duchovní církev, ale ve Starém zákoně že je to jinak. Otevřete si, prosím, Ef 5,25–27. Co tam čteme? „Jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.“ On tu chce mít v Novém zákoně slavnou církev bez poskvrny a vrásky. Ve Starém zákoně prý má církev k tomu, aby pořídili nádherné tělesné chrámy! Ne, tak se věci nemají. Tomu nebeskému Pánu běží o jednu věc, o to jeho nejvzácnější, a to jsou ty jeho duchovní věci, on sám! Takový rozdíl není mezi Starým a Novým zákonem, jaký jste viděli. Mezi Starým a Novým zákonem je ten rozdíl, jaký je mezi tebou, když jsi byl dítě, a teď jsi mládenec. Rozdíl ve vývinu, co do doby, ale jinak žádný rozdíl. Jeden svrchovaný Pán má jeden plán, nic nemění, nikdy nic nového, ve vesmíru nikdy nic nového! Vy můžete mluvit o nových hvězdách, protože jste o té hvězdě nevěděli, ale pro něj není nová. Tak je to se vším: I v té nejstarší době mu jde o věci duchovní. Zde je Henoch. Druzí ať si chodí, jak chtějí, ale Henoch chodí stále s Bohem. Na to má Pán Bůh celý ten svět, aby tu mohl být takový Henoch, aby se tu zjevoval jeho šlechetný plán, ale to nejvzácnější má uschováno pro tu dobu, až přijde on sám. O to mi běží: „Budeš milovat Pána Boha svého z celého svého srdce, ze vší své duše a ze vší své síly.“ On si tě k tomu připraví a bude tě tak mít a se zalíbením bude na tebe hledět, abys měl radost v jeho Slově a ukazoval jeho způsoby. Nepůjde to bez těla. On si přeje, abyste byli v těle. Proč? Protože pak jste lilie mezi trním. Tady samé překážky, ale vy jste jeho lilie. Tak si to přeje. O to mu šlo věčně věků, abyste ukazovali jeho způsoby.

A teď jdu k těm, kteří se vrátili z Babylonu.

II. Nechtělo se jim stavět

Měli stavět, začali a nechali to. Proč? Protože se jim nechtělo. Jsou liknaví, nedbalí, ale on tu liknavost zastaví. Podívejte se do Agea 1,2: „Toto praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: ‚Ještě nepřišel čas, čas k budování Hospodinova domu.‘“ Odkud to máte, že nepřišel ještě čas? Oni na to mají celou teorii. „Máme to z Písma.“ Kde by? Nu, podívejte se do Jeremjáše 25,11: „Tak se stane celá tato země troskami a bude budit úděs. Tyto pronárody budou sloužit králi babylónskému po sedmdesát let.“ Tady to máte. Má to být sedmdesát roků takové, jaké to je! Jak to počítáte? Nu, Jeruzalém byl vyvrácen roku 586, tak do uplynutí sedmdesáti let bude rok 516 a my jsme teprve v roce 520! Za čtyři roky bude čas. Ale my počítáme jinak: Babylonské zajetí skončilo r. 536. Zpět počítáme 70 roků. To bylo roku 606. Tady začíná vaše zajetí a uplynulo před šestnácti lety! Nu, jakou máte starost, abyste to s tím dílem Božím neuspěchali? To vám jde, abyste sami měli domy dřevem vykládané. To se vám líbí! Když budete chtít mít všechno tak, jak to mají lidé ze světa. Jste plni toho, čeho jste plni, ale to, o co jde, nechcete. „My že nejsme k tomu, abychom stavěli chrám? K tomu je každý!“ A to jste velice na omylu! Jestli to má být vzácné Pánu Bohu, co stavíte, musíte mu být vzácní vy. Proč tedy nestaví? Protože vzácní nejsou.

A nyní to třetí:

III. Kde se vzala ta horlivost?

Jak to bylo možné, že stavěli s takovou horlivostí? Podívejte se do našeho textu: „A Hospodin probudil ducha judského místodržitele Zerubábela, syna Šeltíelova, a ducha velekněze Jóšuy, syna Jósadakova, i ducha celého pozůstatku lidu. I přišli a dali se do díla na domě Hospodina zástupů, svého Boha.“ Vložil se do toho Duch svatý. Nu, ten má své plány. Tenkrát i dnes. Rozdíl je veliký – on je neprobudil stejně, nezrušil jejich osobní zvláštnosti, ale podstata zůstává stejná. Podívejte se do knihy Ezdráš 1,1: „V prvním roce vlády Kýra, krále perského, se splnilo slovo Hospodinovo, které mluvil ústy Jeremjáše. Hospodin vzbudil ducha perského krále Kýra.“ Tak to chodí. 

On probudí jeho ducha a připraví si ho k tomu, co si přeje: „aby dal dovolení“, ale dál ne! Kdežto Zachariáš vypráví, že byl vzbuzen jako ze snu. Tu je náramný rozdíl. Takový chytrý člověk jde světskou cestou, ale najednou se podle povahy každého z nich ukáže, že se stydí sám před sebou: „Ono je pravda, co Ageus říká: Což musíte mít sami domy obložené dřevem, zatímco Hospodinův dům je pustý? Ono je to pravda!“ Pokud vám to říkal on, zlobili jste se, ale když se do toho vložil Duch svatý, vidíte to sami a stydíte se. To je navlas totéž, co říká apoštol: „Jak ubohý jsem to člověk!“ Oni vidí, jak se věci mají: „My Pána Boha nemáme rádi!“ A Pán Bůh vás vždycky povede k sobě, ať je to ve staré době nebo v nové. Ve staré době měli již oběť a šli k oběti. A když oběť nebyla, chopili se jeho milosrdenství. On nechce, aby hříšník zahynul. Když se vy chopíte jeho milosrdenství, nevědomky se vždy držíte Pána Ježíše. Jak by ne? Milosrdenství Boží nemůže být bez Pána Ježíše. A jak dojdete odpuštění, všichni budete velice krásně stavět. Je to podivuhodná věc, jakou změnu způsobí tři až čtyři kapky oleje! Nechtělo se to točit, a teď se to točí. Je to vskutku obdivuhodné, jak Duch svatý změnil věci! 

Tolik o nich. A nyní to čtvrté:

IV. Jak se pozná nezpůsobilost?

Pokud se nestaráme o duchovní dílo, které má být vykonáno, znamená to, že k němu nejsme způsobilí. Vaše záležitosti nejsou takové, jaké by měly být. Jsme tělesní lidé. K čemu tedy jsme? O našem evangelickém lidu nelze říci, že by se nevyrovnal druhým. To je sice pokrok, úspěch a vše je v Božím plánu, ale to, co jste pořídili, dokážou i druzí lidé. Jakmile jde však o věci duchovní, nejde to. Kdo může být Hospodinovým poslem? Jak vy, takoví lidé, můžete druhým přinášet radostnou novinu, když sami žádnou radostnou novinu nemáte? Otevřete si prosím 2. Samuelovu 18,22: „Achímaas, syn Sádokův, řekl Jóabovi ještě jednou: ‚Buď jak buď, i já poběžím za Kúšijcem.‘ Jóab se zeptal: ‚Proč bys běžel ty, můj synu, když nemáš co dobrého zvěstovat?‘“ Proč byste běželi, když sami nemáte nic potěšujícího? Čím jim můžete být? Bylo řečeno, že k těm mnoha spolkům, které v církvi máme, potřebujeme ještě jeden: misijní společnost, která by k pohanům posílala lidi – ne jednoho, ale raději dva. Máme z našich poměrů posílat naše kazatele? Peníze byste sice sehnali, ale zda byste dokázali zařídit to ostatní, abyste toho člověka drželi na modlitbách, to je jiná věc! A kdyby přišel takový muž a ptal se mě: „Poslouchej, mám se od nich dát vyslat?“, poradil bych mu: „Já jim nevěřím!“

Když budete světští, myslíte si, že můžete konat duchovní dílo?

To mne vede k tomu pátému:

V. Musíme se obrátit

Abychom mohli konat duchovní dílo, je zapotřebí, aby nás Pán Bůh obrátil. Co to je? To je to největší štěstí, které na světě můžeš udělat. Skutečné štěstí je, když nás Pán Bůh obrátí. Mně světští lidé řeknou, že na světě žádní svatí nejsou. To znamená: „Kde jste je hledali, tam skutečně nejsou.“ To máte pravdu. Všechen ten přirozený půvab se neúprosně vytratí a zůstane ta opršelá skutečnost. Ale když se do toho vloží Duch svatý, to znamená, že vás zbaví, čeho musíte být zbaveni, a opatří, co potřebujete.

Předně: Musíte být zbaveni hříchu. „Krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ To je jádro všech jeho plánů, aby přišel v plnosti času a svou krví zahladil můj hřích. Toho se drž! Když je vám odpuštěno, tak vás k sobě přitáhne. Jste šťastní lidé! To je to jediné skutečné štěstí na světě, když víte, že všechno je ve váš prospěch, protože víte, že Bůh je s vámi. „Já s vámi jsem, praví Hospodin.“ Tu všichni začnete konat duchovní dílo a ukáže se, že to jde. On vás k tomu připraví. Není možné, abyste netoužili po tom, aby každý měl radost z Pána Boha. Když zbohatnete, budete toho chtít mít vždy více. Ale vy nebudete toužit po tom, abyste zbohatli. Nu, takoví jste šťastní lidé! Netoužíte po bohatství a slávě, ale toužíte po tom, aby se každý radoval z Pána Boha. Jste šťastní lidé! To je to nejlepší kázání. Představte si, že vás mám rád a že na vás myslím a že si dávám pozor na každé pomyšlení, a stále volám za Ducha svatého. Z toho něco bude! U lidu Božího není myšlení volné: Vy musíte upřímně myslet na to nejlepší!

A nyní to šesté:

VI. On mě musí poslat

Jestli mne obrátil a neposílá mne a já přesto běžím a chci takové dílo konat, co z toho bude? Duchovního nic. A jestli mne posílá a já ve vší úzkosti půjdu, z toho něco bude. Jak se odvažuješ říci o člověku, že Pán Bůh s námi nejde? Já nemluvím o vás, já myslím pořád na sebe. Když vedu takový světský život, jaký vedou všichni světští lidé, myslíte si, že mne Pán Bůh volá k duchovnímu dílu? Já si posedím mezi takovými světskými lidmi a vydržím tam tolik hodin! Ne, ne, to mne Pán Ježíš nevolá! Když vás Duch svatý vede, tu vám Duch svatý zavře všechna taková místa a zábavy. To jsou věci naprosto oddělené. Užívám takový neduchovní prostředek! Koho získám? A tady tolik mrzutostí! Co z toho bude? Nic. Až najdete své hříchy, vy si najdete někoho jiného, koho máte rádi, a nepůjdete ke mně, kterého nemáte rádi. Představte si, že jste si dali říci, že vás změnil a teď vás posílá, abyste byli potěšením jiných. Podívejte se v rychlosti do 1. Korintským 7,16: „Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?“ Ty to nemůžeš vědět, ale přát si to můžeš. Lidé se obracet budou. 

Tato neděle je poslední nedělí v církevním roce. Příští neděle je počátek nového církevního roku. Někteří řeknou, že je nás víc než loni, nebo že je nás míň. Tolik zde bylo lidí a již s námi nejsou! Protože je to Boží rada, ale to není celá Boží rada. Jeho rada je, aby se tu dělo duchovní dílo. „Já jsem s vámi, je výrok Hospodinův.“ A Hospodin probudil ducha Zerubábela a ducha velekněze Jóšuy i ducha celého pozůstatku lidu. I přišli a dali se do díla na domě Hospodina zástupů, svého Boha.“ Amen. 

Kázáno 20. listopadu 1910.