Biblické křesťanství hájí důstojnost žen
Tento článek je druhou částí třetího z pěti příspěvků v rámci obecného tématu „Jak křesťanství změnilo svět“. Vycházejí ze série přednášek, které autorka přednesla v dubnu 2019 v rámci akce Word Alive. Autorka nám udělila svolení k publikování všech pěti příspěvků v tomto i následujících číslech Bulletinu.
Raná církev
A jaká je historie křesťanství, pokud jde o ženy? Radikální feministky obviňují křesťanství z utlačovatelského patriarchátu a viní ho z toho, že po staletí utlačovalo ženy. Nic nemůže být dále od pravdy.
V době, kdy vznikl Nový zákon, otcové běžně vydávali své dcery za manželky ještě jako děti. Muži mohli své manželky nutit k potratům. Nebo je nutili, aby opustily nemocné, postižené či novorozené holčičky a nechaly je zemřít. Od manželů se neočekávalo, že budou svým manželkám věrní. Bylo běžné, že svobodní muži využívali otroky k sexuálnímu uspokojení, ať už šlo o muže či ženy. Navíc se od nich očekávalo, že budou mít milenky.
V této souvislosti bylo revoluční Pavlovo trvání na jednotném morálním standardu pro muže i ženy (1. Korintským 7,1–6) a jeho výzva manželům, aby milovali své manželky a starali se o ně (Efezským 5,25–33). Přísné požadavky na cudnost mimo manželství a věrnost v manželství byly v prvním století našeho letopočtu stejně pobuřující a protikulturní jako dnes. Tyto požadavky byly osvobozující a životodárné ve srovnání s vykořisťováním a zneužíváním, kterému v té době podléhalo tolik lidí.
První křesťané žili v kultuře, v níž malá privilegovaná elita mužů měla sexuální přístup k ostatním členům společnosti. Tato všudypřítomná kultura zneužívání vytvořila obrovský oceán vykořisťování a utrpení.
Když se zhroutí Boží normy pro sexuální morálku a rodinný život, jsou to často ženy a děti, které trpí nejvíce. Římská sexuální kultura spočívala na základech nátlaku; nejchudší muži, kteří neměli volný přístup ke svým vlastním otrokům, si mohli najmout prostitutky téměř zadarmo. Odporné zneužívání obklopovalo „obchod se sexem“, kde se sexuální služby mladistvých a žen prodávaly za žalostně nízkou cenu:
Komodifikace sexu probíhala s bezohlednou účinností průmyslového podniku, přičemž nesvobodné tělo neslo tíhu nenasytné poptávky trhu. V nevěstinci se tělo prostitutky postupně stávalo podobné „mrtvole“.
Křesťanská sexuální etika zakazovala nákup a prodej sexuálních služeb. Na muže i ženy kladla stejné nároky. Manželovi i manželce přiznávala stejnou důstojnost. To bylo revoluční.
Na rozdíl od křesťanského chování vykreslil řečník Juvenal ze 2. století společnost, v níž bylo velké množství lidí nebezpečně závislých na stále extrémnějším sexuálním chování. Nic nebylo hanebné ani nepřípustné. Divadelní hry oslavovaly incest, fyzické mučení pro vlastní potěšení, pedofilii a zoofilii. Raní křesťané se postavili proti takové dekadenci a stali se tak protikulturní silou. Proč to dělali? Protože trvali na tom, že Bůh, Dárce života, vyžaduje ochranu života. Protože byli přesvědčeni, že věrný Bůh vyžaduje, aby byly dodržovány manželské sliby.
Křesťanský důraz na manželskou věrnost stále více sloužil k ochraně žen, stejně jako zákaz svévolného rozvodu. Křesťané se stavěli proti zvyku provdávat mladé dívky. Když se Konstantin stal císařem, zavedl právní ochranu žen a manželství.
Ženy začaly získávat majetková práva a získaly právo na péči o své děti (které byly dříve považovány za majetek jejich mužů). Díky křesťanskému vlivu zrušil císař Valentinianus v roce 374 tisíciletou patria potestas (dosl. otcovské vlastnictví, patriarchát): manželé tak ztratili právo rozhodovat o životě a smrti svých rodinných příslušníků, včetně svých manželek. To znamenalo, že postupně zanikaly i související kulturní zvyky, které podřizovaly vdané ženy absolutní moci manžela a dávaly otci právo prodat svou dceru jejímu manželovi.
Sexuální nemravnost byla odsuzována, avšak zásadně byl za vinného považován ten, kdo prostitutku vykořisťoval. V případě, že byl otrok vystaven sexuálnímu násilí proti své vůli, Basil z Cesareje je ujišťoval, že se jim dostane Božího milosrdenství, neboť lidé postrádající svobodnou vůli nemohou být činěni odpovědnými za činy, kterým byli vystaveni. Basilova vášnivá snaha o pomoc obětem prostituce nakonec vedla k přijetí císařského zákona, jehož cílem bylo tuto praxi vymýtit. V roce 428 po Kr. východní císař (Theodosius II.) prohlásil, že ty, které se staly oběťmi prostituce, je třeba z této situace vyvést, poskytnout jim alternativní způsoby obživy a ne je trestat za to, k čemu byly donuceny. Naopak ti, kdo je k tomu donutili – ať už to byli otrokáři, otcové nebo pasáci – měli být potrestáni:
Pasáci… budou potrestáni vyhnanstvím do veřejných dolů, což je menší trest než ten, který čeká ženu, kterou si pasák přivlastní a donutí ji snášet špínu pohlavního styku, který si nepřála.
To byl radikální krok. Bylo to poprvé, co si každý, bez ohledu na svůj společenský status či jeho nedostatek, mohl nárokovat ochranu před sexuálními predátory. Poté, v průběhu následujícího století, císař Justinián (císař Východořímské říše v letech 527–565) pověřil speciální pracovní skupinu, aby prošetřila používání nátlaku v sexuálním průmyslu v Konstantinopoli. Aktivně se snažil potlačit sexuální vykořisťování ve své říši. Spolu se svou manželkou Theodosií financoval útočiště pro bývalé prostitutky.
Šíření křesťanství
Pokud značná část obyvatel jakékoli komunity žije v souladu s křesťanskou etikou, má to pozitivní dopad na životy žen. V průběhu staletí, kdy křesťanští misionáři cestovali, aby hlásali evangelium, mnozí z nich bojovali proti útlaku a nedostatku příležitostí, jimiž trpěly ženy a dívky. Jedním z prvních projevů křesťanského vlivu bylo zajištění vzdělání jak pro dívky, tak pro chlapce.
První americkou misionářkou na Dálném východě byla Ann Judsonová, která v roce 1813 opustila vše, co v Americe znala, a vyplula do Barmy. Spolu se svým manželem stála u zrodu křesťanské misie v Barmě, ale zaměřila se zejména na vzdělávání dívek. Ann věřila, že křesťanské vzdělání žen je prostředkem, díky němuž mohou být asijské ženy osvobozeny od života, který byl až příliš často ponižující a bídný. V roce 1822 zveřejnila působivý a široce čtený projev určený americkým ženám, v němž je vyzvala, aby se obětavě zapojily do podpory vzdělávání žen na Východě. Její výzva měla obrovský dopad, co se týče finančních prostředků i dobrovolníků. Když Ann v Barmě v mladém věku zemřela, její smrt inspirovala mnoho dalších žen, aby se do této věci zapojily jako dobrovolnice.
Další křesťankou, která zasvětila svůj život vzdělávání žen, byla Fidelia Fiskeová. V roce 1843 odcestovala z Ameriky do Persie (dnešní Írán), aby tam zahájila průkopnickou činnost v oblasti vzdělávání žen. Zajištění kvalitních škol pro dívky považovala za jedinou cestu ven z příšerně utlačovaného života, v němž byly ženy uvězněné. Napsala:
Muži považovali ženy za služky a otrokyně a nutili je trávit většinu času prací venku, ve vinicích a na pšeničných polích, kam často chodily pracovat nejen s těžkým nářadím, ale i se svými miminky. Když se večer vracely z polí, jakkoli unavené, musely podojit krávy, připravit manželovi jídlo a počkat, až dojí, než se samy mohly najíst. Bylo běžné, že manželé své ženy brutálně bili...
Za šestnáct let vybudovala úspěšnou školu pro dívky a život mnoha žen se tím zásadně změnil. Fidelia se však kvůli svému podlomenému zdraví musela vrátit do Ameriky, kde však i nadále pokračovala v prosazování vzdělávání žen.
William Carey je často považován za „otce moderní misie“. Ačkoli britská vláda výslovně zakázala vstup misionářů do Indie, on a jeho spolupracovníci působili na počátku 19. století na dánském území Serampore v jižní Indii. Kromě mnoha dalších sociálních reforem zde založili první školy pro dívky. Prostřednictvím vzdělávání žen doufali, že se jim podaří skoncovat s praxí provdávání malých dívek již od kojeneckého věku. Kromě toho, pokud by ženy byly vzdělané a schopné si vydělávat na živobytí, přispělo by to k ukončení zvyku upalování vdov, který se praktikoval částečně proto, že vdovy byly považovány za ekonomickou zátěž (měly zakázáno vydělávat si na živobytí a zakázáno se znovu vdát).
William Carey neúnavně bojoval proti zvyku upalování vdov. Mnohé z vdov, které tímto způsobem zemřely, byly samy ještě děti. Carey provedl důkladný výzkum a informoval veřejnost o tom, co se děje. Jedním z jeho velkých spojenců v Anglii byl William Wilberforce. Trvalo dvacet pět let, než byla kampaň proti upalování vdov korunována úspěchem. Během tohoto období Wilberforce často trval na tom, aby při rodinné snídani před rodinnými modlitbami byla přečtena jména vdov, které byly tímto způsobem zabity. V roce 1829 byl tento zvyk konečně prohlášen za trestný čin.
Křesťané také stáli v čele boje proti svazování nohou v Číně, které bylo zakázáno až v roce 1912. Křesťanští misionáři v různých zemích se snažili chránit dívky před genitální mutilací. Naneštěstí se tato praxe stále hojně uplatňuje.
Rychlé šíření křesťanství v Latinské Americe, Asii a Africe v průběhu dvacátého století mělo pozitivní dopad na ženy. Výzkum v oblastech, kde křesťanství roste nejrychleji, ukazuje, že stejně jako v rané církvi je významným faktorem úcta, která se ženám dostává. Například když se chudé ženy obrátí na víru a připojí se k novým evangelikálním církvím, stávají se součástí společenství, která vyznávají vysokou hodnotu rodiny a kladou důraz na mužskou odpovědnost a věrnost. Je mnohem méně pravděpodobné, že jejich manželé budou plýtvat rodinnými prostředky na alkohol, hazard nebo prostitutky.
Křesťanství dnes
V dnešní době jsou ženy po celém světě stále vystaveny útlaku. V jakých zemích jsou však ženy omezovány, je jim upíráno vzdělání, jsou provdávány ještě jako děti a jsou vystaveny systematickému zneužívání, jako jsou vraždy ze cti a genitální mrzačení? Jsou to země, kde je křesťanství zakázáno. Ačkoli se ve většině z nich převážně vyznává islám, zemí, která je ve světě označována za nejnebezpečnější pro ženy, je Indie – země s hinduistickou většinou, kde žije možná až jedna miliarda hinduistů. Existuje tam však silná křesťanská menšina, jejíž počet se odhaduje na přibližně 71 milionů. A právě křesťané často stojí v čele snah o zlepšení postavení žen.
Ve slumu Baglur ve velkoměstě Bengalúru se na ploše 1,5 km² nachází více než 150 církví, z nichž 120 patří k letničním či charismatickým církvím. Z důkladných rozhovorů s ženami všech náboženských vyznání žijícími v Bagluru jasně vyplynulo, že přijetí křesťanství vede k osvobození od fatalismu a beznaděje. Ženy jiných vyznání uznaly, že křesťanští manželé jsou znatelně méně násilní, láskyplnější a častěji přinášejí výdělky domů, než aby je promrhali za alkohol nebo jiné ženy. Křesťanské ženy se proměňují ve svém přístupu k sobě samým, mají nový pojem o hodnotě a důstojnosti, mají sebevědomí, aby se proti násilí ozvaly a postavily se mu na odpor. Jsou motivovány více pracovat, více vydělávat, více dávat, více šetřit a mnohé z nich jsou tak schopny výrazně zlepšit život svých rodin.
V roce 2010 vydalo feministické nakladatelství Virago knihu s názvem Half The Sky: How To Change The World. Tato kniha dokumentuje útlak žen po celém světě a vyzývá k akci. Autorky jsou liberální feministky, ale přiznávají, že křesťané věřící v Bibli stojí v čele boje proti útlaku žen v nejtěžších oblastech světa. Uznávají, že pokud jde o ochotu věnovat celý život službě v těchto náročných oblastech, jsou to právě křesťané věřící v Bibli, kteří k tomu mají motivaci. Ostatní se možná zapojí jako dobrovolníci na krátkou dobu. Ale obětovat celý život? To vyžaduje takový pohled na věc, který zahrnuje věčnost. Šíření evangelikálního křesťanství mělo na životy žen nesmírně pozitivní dopad.
Román Margaret Atwoodové Příběh služebnice (1985) líčí dystopickou noční můru sexuálního otroctví jako důsledek náboženského fundamentalismu. Jako nepřítele zde vykresluje „patriarchát“ a zdá se, že potvrzuje radikálně feministický názor, že křesťanství je pro ženy zlou zprávou.
Skutečností však je, že sexuální otroctví, které bylo ve starověku rozšířené, bylo odstraněno díky šíření křesťanství. Dnes se sexuální otroctví opět šíří. Přesná čísla nelze určit a jsou sporná, ale Mezinárodní organizace práce odhaduje, že na celém světě je přibližně 21 milionů obětí obchodování s lidmi a že obchodování s lidmi představuje průmysl v hodnotě 150 miliard dolarů. To není kvůli křesťanství. Je to živěno globálním pornografickým průmyslem, proti kterému se křesťané staví.
A po celém světě jsou to často právě křesťané, kdo stojí v čele boje proti obchodování s lidmi a otroctví. Například v Indii se křesťané ze sítě „The Dignity Freedom Network“ zasazují o osvobození a obnovení důstojnosti těch, kdo jsou uvězněni v nespravedlnosti, otroctví a obchodu se sexem, z nichž mnozí patří k takzvané kastě „dalitů“.
Je křesťanství pro ženy opravdu špatnou zprávou? Důkazy svědčí o opaku.
K Harper, From Shame to Sin: The Christian Transformation of Sexual Morality in Late Antiquity, Harvard Univ. Press, 2013,s. 49.
How Christianity Changed the World, 82.
Feminine Threads, 66.
Ibid., 67.
How Christianity Changed the World, 111.
K Harper, in Christianity and Freedom, Volume 1, 137-8.
Ibid., 138.
Ibid., 139.
Sharon James, Ann Judson, Evangelical Press, 2015.
DT Fiske, The Cross and the Crown; or, Faith Working by Love: The Life of Fidelia Fiske, missionary to Persia 1843-1858, reprinted by Tentmaker Publications, 2005, 91-2.
How Christianity Changed the World, 118-9.
Ibid., 119-21.
P Jenkins, The Next Christendom: The Coming of Global Christianity, Oxford University Press, 2011, 96-97.
'India's Shame', The Times, 27 June 2018, https://www.thetimes.co.uk/article/india-s-shame-5b7lzdg60 (accessed 14 September, 2018).
RS Shah, in Christianity and Freedom, Volume 2, 113-131.
ND Kristof and S WuDunn, Half the Sky, Virago, 2010, 157-160.
Quoted in D Darling, The Dignity Revolution, The Good Book Company, 2018, 112.
https://www.om.org/en/news/freeing-dalits (accessed 11 December, 2019).
Sharon James, God's Design for Women in an Age of Gender Confusion, Evangelical Press, 2019.
Přidat komentář