Kdo bude misionářem?

• A přivedl ho k Ježíšovi. (J 1,42)
• A ty až se obrátíš, buď posilou svým bratřím. (Lk 22,32)

Tady vidíme, jak bratr vede bratra k Pánu Ježíši: Ondřej milého Petra. Jsou snad mezi učedníky dva tělesní bratři? A nejen dva, takových párů je víc – nejen Jakub a Jan, ale i další. To znamená, že když Pán Bůh někde obrátí dvanáct lidí, můžete čekat, že mezi nimi budou alespoň dva vlastní bratři.

A jak se dostal k Pánu Ježíši? Každý svou cestou, každý měl svůj vlastní příběh. Zde je nejprve Ondřej. On sám Ježíše nehledal, ale Jan Křtitel na něj ukázal, a tak Ondřej s Janem šli za ním. Koho potom hledají? Své vlastní bratry. Ondřej se ptá: „Kde je náš Petr, kde je náš Šimon! Milý bratře, mám vzácnou novinu!“ – „Copak?“ – „Našli jsme Mesiáše!“ A Petr jde. Ondřej začal a pak pokračoval Petr. Později se sice Ondřej ze stránek vytrácí a vidíme už jen Petra, ale co na tom – hlavně že jsou oba u Pána Ježíše, ať se pak všechno ostatní klidně ztratí!

Rád bych vytkl tři věci:

I. Ty se dosud jmenuješ Šimon, syn Jonášův – proč pak?

Protože jsi takový, jací jsou všichni ostatní: Šimon, syn Jonášův. Tak tomu bylo, tak tomu je a tak tomu bude. Jmenujete se tak, jak se jmenujete, protože jste zkrátka takoví Šimonové, synové Jonáše. To je ta stará pravda, kterou musím stále znovu slýchat: „Jste Šimonové, synové Jonáše, protože jste takoví, a to i když jste ti nejvydařenější z nich.“ Na tom se nic nezmění, jste jen tělo, a i když můžete být vyškolení, jste pořád jen jako vyškolené tělo.

Podívejte se na ovoce těla. Jaké ovoce takové tělo přináší? Otevřete si, prosím, list Galatským 5,19–20: „Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly,“ a tak dále, a tak dále. To je pravé ovoce těla. Vaše vyškolené tělo je úplně stejné jako to židovské tělo dřív. Oni sice znali Písmo, ale pořád to bylo jen tělo.

Jsme vždycky nakloněni dělat rozdíl mezi tělem vycvičeným a nevycvičeným. Musím se však přiznat, že když vidím mladého Petra a mladého Pavla před jejich obrácením, kloním se spíše k Petrovi než k Pavlovi. Pavel je mladý učenec z vysokých škol, kdežto Petr má možná jen měšťanku. Pavlovi se sice nevyrovná, ale já mám raději Petra, protože ten neobrácený Petr má Pána Ježíše upřímně rád. To se nedá popřít. Podívejte se do Matouše 26,33: „Nato mu Petr řekl: ‚Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!‘“ Jako by tím říkal: „Zapřísahám se ti, ty nemáš ani tušení, jak tě mám rád. Já raději umřu, než bych tě zapřel!“ Myslí to naprosto poctivě jako neobrácený člověk. Má Pána Ježíše rád, obdivuje ho, ale víme, jak to dopadlo. To je prostě lidské tělo. Mě to k tomu přirozenému tělu táhne, dokud jsem ještě neobrácený mladík.

To nebyla nějaká slabá chvilka, když se tohle stalo – byla to naprostá nutnost. Proč? Protože jsi jen tělo. Jak si vůbec můžete namlouvat, že by tělesný člověk mohl být duchovně živý? To je úplně nemožné. To by musel existovat nějaký „moderní nadčlověk“ z pohádek a bájí. Ano, četl jsem v Písmu, že máme „přemáhat svět“, když jsme zrození z Ducha svatého. Ale když jsem takový tělesný Samson, popadnu oslí čelist a rozmlátím malou armádu; to sice dokáže i mohamedán, ale opravdové přemáhání světa to není.

Z toho pravidla neexistuje žádná výjimka. Jsi tak zkažený jako všichni ostatní. A když za Pánem Ježíšem přijde takový vydařený člověk jako Nikodém, Pán Ježíš mu hned řekne: „Žádné dlouhé řeči, ty se musíš narodit znovu.“ Možná si říkáte: „Já přece nikdy nezahubím toho, koho mám rád!“ To se ale ještě málo znáte – a málo znáte i druhé. Mnozí lidé, kteří vstupují do manželství, se mají rádi, všechno se zdá slušné a pěkné, ale jak to potom dopadne! „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ To, co spojil Pán Bůh, to sice pohromadě zůstane, ale co Pán Bůh nespojil, z toho nic nebude a pohromadě to neudrží!

Když jsem takový Šimon, syn Jonášův, pak svými činy jen utvrzuji lidi kolem sebe v tom, kde právě jsou. Chodím tam, kam chodí oni, a tím jim jejich život vlastně schvaluji. Vzpomeňte si na Démase, který byl s Pavlem a pak utekl – sice teď mlčí a nekáže, ale svým útěkem všechny utvrzuje v tom, v čem žijí: „Jen tam klidně zůstaňte, já jsem odtamtud raději utekl!“ Ano, když kážete evangelium Pána Ježíše, ale žijete světsky a ne tak, jak on si přeje, pak nezáleží na vašich krásných slovech, ale na vašem skutečném životě. Proč jsou evangelické církve tak bídné, když mají takové krásné učení? Protože jejich učení a život spolu vůbec nesouhlasí.

II. Šimone, synu Jonášův, ty se nebudeš jmenovat navždycky jen Šimon, protože už nebudeš takový, jaký jsi.

Kdy se vlastně Šimon stane Petrem? Až dojde na to, co s tebou Pán Bůh zamýšlí. Když se podíváte na náš text, najdete tam slovo „Kéfas“. Není to řecké slovo, nýbrž hebrejské, a navíc v Bibli není příliš obvyklé, vyskytuje se jen párkrát. Pohlédněte do Jeremjáše 4,29: „Před hřmotem jezdců a lučištníků prchá celé město, zalezli do houští, vystoupili na skaliska. Celé město je opuštěné, není žádného, kdo by v něm bydlel.“ Ano, Kéfas znamená skála – „Vystoupili na skaliska.“ Řecká Bible tam má „Petra“, což znamená skála, takže můžete překládat: „Ty jsi skála a na této skále vybuduji svou církev.“

Co je na tom nového? Až budeš vykoupen Pánem Ježíšem a až v něm najdeš svého osobního Spasitele, tak už nebudeš jen Šimon, syn Jonášův. A jak by to mohlo být jinak? Přece to nepůjde tou starou cestou, která nepřináší nic jiného než to, co tu bylo dřív – pouhou přirozenost. Jako přirozený člověk ani nedokážeš správně vyslovit jméno Pán Ježíš. Nebo snad ano? Podívejte se do 1. Korintským 12,3: „Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: ‚Ježíš buď proklet‘, a že nikdo nemůže říci: ‚Ježíš je Pán‘, leč v Duchu svatém.“ Rozumějte tomu tak, že to neříkáte jen tak, jak tomu rozumí každý pohan, ale tak, aby on byl opravdu váš Pán a aby to naplnilo všechno, co to znamená.

Písmo samo o sobě nikdy nikoho neobrátilo! Vy všichni máte Písmo sice málo rádi, ale i kdybyste ho měli radši, samo o sobě vás neobrátí; Písmo je totiž z Ducha svatého. A když se do toho vloží on, jde to vždycky jeho vlastní cestou.

A všimněte si, jak to probíhá: Petr začne plakat, uteče z toho domu ven na ulici a hořem hořce pláče. Představuji si ho, jak se opřel o zeď a pláče: „Kohout ještě ani dvakrát nezazpíval a já ho už tolikrát zapřel!“ Dostavila se metanoia, pokání – to znamená proměna mysli, přechod z jednoho smýšlení do jiného. Doposud se chlubil: „Já ne, já ne, ti druzí jsou špatní,“ ale když přijde nová mysl, uvidíš pravdu: „Jsem úplně stejný jako ti druzí, a jestli se do toho Pán Ježíš nevloží, je se mnou konec.“

Petře, to tě Duch svatý vede k Pánu Ježíši! To je to pravé evangelium: že ten Svatý prolil svou krev na omytí tvých hříchů. On se s žádným člověkem dlouze dohadovat nebude – on tě sám ospravedlní a vede tě svým svatým Duchem. Už nejsi jen Šimon, ty jsi skutečný Petr, i kdyby ti lidé dál říkali Šimon. Prosím, otevřete si Jana 21,15–17: „Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: ‚Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?‘ Odpověděl mu: ‚Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.‘ Řekl mu: ‚Pas mé beránky.‘ Zeptal se ho podruhé: ‚Šimone, synu Janův, miluješ mne?‘ Odpověděl: ‚Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.‘ Řekl mu: ‚Buď pastýřem mých ovcí!‘ Zeptal se ho potřetí: ‚Šimone, synu Janův, máš mne rád?‘ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: ‚Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.‘ Ježíš mu řekl: ‚Pas mé ovce!‘“

Pán Ježíš ho stále ještě jmenuje Šimonem, jako by tím našemu textu dával otázku: „Šimone, synu Jonášův, jsi už opravdu tím Petrem?“ A ptá se ho takhle třikrát. Proč? „Protože ho třikrát zapřel,“ řeknete si. Ale já si myslím: spíše proto, že Pán to od něj tak rád slyšel.

III. A teď si představte, že se Šimon opravdu stal Petrem.

Takový Petr bude své bratry – vlastní i cizí – vždycky přivádět k Pánu Ježíši a bude je utvrzovat ve víře, protože je to rozený misionář. Dávejte na něj dobrý pozor, uvidíte, jak tiše a nenápadně koná svou misii. Proč? Protože to jinak ani neumí. Jeho život je totiž úplně jiný. To má obrovskou váhu, to je to nejlepší kázání. Když Pán Ježíš říká: „Jděte a kažte,“ neznamená to: „Chovejte se, jak chcete, hlavně že hezky mluvíte.“ Nemusíte být velcí řečníci, ale váš život musí odpovídat jeho vůli.

Lidé pak mohou reagovat dvojím způsobem: buď budou dbát na to, co žijete, nebo nebudou. Když nedbají, víte proč? Protože jim to ještě nebylo dáno. Proto je třeba počkat a do ničeho je nenutit. Ale když se vás začnou ptát, odpovídejte jim velice uctivě, přesně tak, jak to dělal Petr. Podívejte se do jeho 1. listu 3,15: „A Pán, Kristus, budiž svatý´ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí.“ Lidé se ptát budou, a vy jim pak nádherně vyložíte, jak se to s vámi mělo. Takto Petr svědčí až do své smrti – a vlastně utvrzuje ve víře skrze své svědectví až do dnešního dne, na věky věků.

To nejkrásnější na tom je, že on nakonec za Pána Ježíše přece jenom zemřel. Církev o tom vydává svědectví: Petr zemřel, byl ukřižován. Ďábel se sice smál, když se tenkrát jako neobrácený chlubil, že za něj položí život, ale pak se strašně divil, když viděl Petra v Římě, jak skutečně umírá na kříži. Toho už ďábel nedokázal pochopit.

Zanechal nám dvě epištoly, a když si je čtete, vidíte, jak měl Pána rád – a to jak v dobách, kdy ho zrovna káral, tak v dobách, kdy ho nechal napospas. Ty dopisy svědčí dál i dnes.

A tak je to s každým z nás. Království Boží je blízko vás, jste stále u Pána Ježíše a u Božího slova, a musíte v tom vytrvat. Myslíte si snad, že to na vaše bratry nebude mít žádný vliv?

Když se vytrvale a pokorně přimlouváte za své blízké – to, zda jim Pán Bůh dá Ducha svatého, je sice jeho věc, ale Bůh má takové modlitby nesmírně rád. A když je tu něco, co se Bůh chystá udělat, uvidíte, jaké divy to způsobuje!

Dávejte si neustále pozor, abyste svým chováním a neláskou nepřekáželi. Mějte sami sebe pod přísnou kázní, to se Pánu Bohu velice líbí. Copak si myslíte, že když takto vytrváte dvacet let i déle, že by z toho nakonec nic nebylo? To bych se opravdu divil, kdyby z toho nic nebylo!

Když je Petr ještě neobrácený, Pán Ježíš mu říká: „Až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ Ale když už je obrácený, řekne mu: „Pas mé ovce.“ Logicky vidíte, že utvrzovat ve víře a pást Boží stádo je úplně totéž. Ne tak, abych vám já sám mohl dát něco duchovního – to dokáže jedině on. Ale když to duchovní od něho přijímáte, znamená to, že to mám také duchovně pěstovat a nenechat se odvést na scestí žádnou lidskou církví. Věci duchovní se dají pěstovat jedině duchovně, jinak to prostě nejde.

„A přivedl ho k Ježíšovi.“ „A ty až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ Amen.

Kázáno 4. prosince 1910