Je evoluce v souladu s křesťanstvím?
Může křesťan věřit v evoluci? Problémem této otázky je slovo „evoluce“. Pro různé lidi znamená různé věci.
Například evoluce může znamenat prostě změnu v průběhu času. Když se toto slovo používá v tomto smyslu, nikoho to nepřekvapí. Kontroverznější definice zahrnuje myšlenku, že všechny živé organismy pocházejí s určitými změnami ze společných předků, jejichž původ sahá až k univerzálnímu společnému zdroji, první živé buňce.
Evoluce = život vznikl náhodou
Tento vývoj prostřednictvím modifikací je řízen specifickým procesem, který se dnes nazývá neodarwinismus. Když se genetický kód organismu změní (mutuje), vznikají potomci, jejichž těla se liší od těl ostatních členů daného druhu. Příroda pak „vybírá“ (přirozený výběr) ty potomky, jejichž modifikace jsou vhodnější pro přežití a rozmnožování, což umožňuje novým variantám převládnout a šířit se (přežití nejschopnějších). V průběhu času tento boj vede ke vzniku obrovské škály životních forem, které pozorujeme na Zemi.
Podle darwinismu jsou tyto změny náhodné, nikoli záměrné; jsou výsledkem toho, co oxfordský evoluční biolog Richard Dawkins nazývá „slepým hodinářem“ – tedy neřízenou přírodou – a nikoli vševědoucím, cílevědomým Bohem.
Je to v souladu s Biblí?
Jak se tedy tento druh evoluce slučuje s křesťanstvím?
Písmo učí, že Bůh stvořil svět. Nestvořil pouze základní složky vesmíru, jako jsou například molekuly. Z těchto složek také utvořil jednotlivé věci, jako jsou lidé. Jelikož k této proměně docházelo v průběhu času (i v knize Genesis se věci od prvního „dne“ stvoření až po ten poslední radikálně mění), jedná se zde o určitý druh „evoluce“. V biblickém záznamu také vidíme původ s modifikacemi, alespoň v omezené formě. Všichni lidé pocházejí s určitými změnami z Adama a Evy, přičemž genofond se v průběhu času měnil, ačkoli každý z nich je stále člověkem.
Existuje však nějaký způsob, jak sladit neo-darwinistickou evoluci typu „slepého hodináře“ s křesťanstvím? Myslím, že ne. Podle samotných darwinistů je tvůrcem příroda – „slepý hodinář“ –, nikoli Bůh. Darwinistický „design“ je ze své podstaty náhodný a bezúčelný. Naproti tomu stvoření je ze své podstaty řízené a účelné. Jsou to protiklady.
A co „teistická evoluce“?
Nemá velký smysl říkat, že „Bůh využil evoluci“, pokud přesně nespecifikujete, co tím myslíte. Například přirozený výběr – jehož působení v omezené míře skutečně pozorujeme – by Bůh teoreticky mohl využít k usměrňování vývoje a proměny živých organismů. Tím, že by čas od času prováděl úpravy zvyšující přizpůsobivost organismu, mohl by Bůh zajistit jeho „výběr“ přírodou v zájmu přežití. To však není darwinismus. Je to forma inteligentního designu.
Skutečnou otázkou ohledně křesťanství a evoluce je, co (nebo kdo) řídí tuto změnu. Prakticky každý odborník v oboru evoluční biologie jasně uvádí, že darwinovská změna je mechanická, neřízená a bezúčelná. „Ať už si o Bohu myslíme cokoli,“ napsal harvardský evoluční biolog Stephen Jay Gould, „jeho existence se ve výtvorech přírody neprojevuje.“
V křesťanství je Bůh Stvořitelem původní hmoty ve vesmíru a záměrným tvůrcem jednotlivých věcí ve vesmíru. Historický postup, jak k tomu došlo, je předmětem diskusí. To, že je Bůh tvůrcem, však sporné není.
Darwinovská evoluce je proto – podle své standardní vědecké definice – nekřesťanská. Mějte však na paměti, že je stále možné být křesťanem, i když se mylně domníváte, že některé věci jsou v rozporu s křesťanstvím.
Základem spásy je důvěra v Krista, nikoli konkrétní názor, který daná osoba zastává ohledně povahy stvoření.
Přidat komentář