Jde o zbožnost!

Pokračujeme ve výkladu prvního Pavlova listu Timoteovi, jsme ve třetí kapitole a zabýváme se jedním z nejdůležitějších praktických aspektů života církve – a tím je vedení církve. Z prvního verše už jsme si ukázali, že povolání ke službě starších má tři nohy, na kterých pevně stojí, tři části kvalifikace, které musí být v souladu. Jednoduše řečeno je zde vnitřní povolání, tedy touha být starším, být dohlížitelem Božího lidu, je tu odpovídající charakter a je tady rozpoznání církve. Tyto tři části musí být v souladu, musí být všechny stejně pevné. 

Muž, který touží po tom stát se dohlížitelem, musí toužit po tomto krásném úkolu. A říkali jsme si, že taková touha nebude prázdná, ale bude se projevovat činy, službou, pastýřskou službou druhým lidem. Charles Spurgeon říkal svým studentům, aby nevstupovali do této služby, pokud bez ní mohou žít. Muž, který je Bohem skutečně povolán, je pohlcen nenasytnou touhou kázat Boží slovo, starat se o Boží lid a pro pravdu dát život v sázku. Nedokáže si ani představit, že by v životě dělal něco jiného. Toto vnitřní povolání, které se projevuje službou druhým ještě dříve, než je dotyčný ustanoven, je také součástí způsobu, jak církev rozpoznává, že někdo byl Duchem svatým povolán ke službě staršího, pastýře. Pokud někdo sice mluví, ale nejedná, znamená to, že je jednak nezpůsobilý, a zároveň nelze žádným způsobem ověřit, zda Bůh skutečně v jeho životě jedná. Všechno stojí a padá s jeho slovy. Takže církev rozpoznává povolání ke službě starších na základě již vykonávané služby. 

Je to něco podobného, co vidíme o dvě kapitoly dále v prvním listu Timoteovi, když Pavel dává pokyny, které se týkají vdov. Mluví o tom, že mezi zapsané vdovy mají být přijaty jenom ty vdovy, které splňují určitou a velmi konkrétní kvalifikaci (1Tm 5,3–16). Mezi mnoha jinými věcmi je součástí této kvalifikace také následující:

• Jestliže vychovala děti, prokazovala věřícím pohostinnost a umývala jim nohy, pomáhala nešťastným a osvědčila se v každém dobrém díle. (1Tm 5,10)

Zvlášť ta první věc není něco, co by ta vdova mohla stihnout za poslední rok nebo dva – ta kvalifikace vdovy ukazuje na její život dávno předtím, než se stala vdovou. A stejné je to s kvalifikací a rozpoznáním starších. Ještě dříve před tím, než jsou ustanoveni jako starší, už slouží jako starší, takže všichni vědí, že tento muž je obdarován k tomu, aby byl pastýřem a vedl stádo. Všichni v církvi slouží, ale tito muži už slouží jako pastýři, tedy se starají o Boží lid. Tohle je způsob, jak se bude projevovat to vnitřní povolání, touha, kterou mají. 

Součástí tohoto povolání je ještě třetí pilíř (1. vnitřní, subjektivní povolání, touha; 2. rozpoznání církví), a tím je zbožný charakter. Zbožný charakter se týká naprosto všech křesťanů. Je to dorůstání do podoby Ježíše Krista a tomu se žádný křesťan nemůže (a ani nechce) vyhnout. Celá třetí kapitola 1. Timoteovi mluví o zbožnosti – hlavním důrazem tohoto oddílu je zbožnost a vedení církve je kontext zbožnosti: Je tu řeč o povolání starších (v. 1–7), mluví se tu o ustanovených služebnících (v. 8–13) a ve verších 14 a 15 to Pavel shrnuje, protože nechce nechat církev v nevědomosti nebo ve svévoli, aby si lidé v církvi sami vymýšleli, jak to tedy budou dělat, kdo povede církev, a jakým způsobem:

• Píši ti to pro případ, že bych se opozdil, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy. (1Tm 3,14–15)

„Jak je třeba si počínat…“ Je tam stejné slovo, jako je ve druhém verši – je třeba, je nutné, musí být. Pavel dává Timoteovi návod, jak to má vypadat v místní církvi. Není to doporučení, ale příkaz. Nicméně patnáctým veršem to nekončí. Celý oddíl, jehož začátek je na začátku první kapitoly, končí až šestnáctým veršem – a všimněte si, co je vrcholem tohoto textu: 

• Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy. (1Tm 3,16)

Jde o zbožnost! Jde o zbožnost celé církve, mužů i žen – zbožnost žen jsme viděli v závěru druhé kapitoly, zbožnost mužů je obsahem kapitoly třetí. A toto ten způsob, jak církev rozpoznává povolání starších v životech bratrů – zbožný život, zbožný charakter. V ideálním případě by to ve skutečnosti bylo asi tak, že ve sboru je množství zbožných bratrů, kteří všichni ve zjevné míře splňují charakteristiky z veršů 2–7 a někteří z nich prožívají silnou touhu, jsou voláni Duchem svatým k tomu, aby se oddali službě pastýřů a strážců Božího lidu. Takže křesťanská zralost zaměřená na Krista je cílem života každého z nás. A takto můžeme a máme číst celý oddíl, který je před námi. Ty vlastnosti, které popisuje, jsou podmínkou, nezbytnou, nutnou podmínkou pro práci starších, ale zároveň jsou předpokládaným cílem, k němuž musí směřovat život každého křesťana.