Rok s papežem Lvem. Evangelikální postřehy
Mírný, ale zároveň nekompromisní papež? Papež, jenž se plně věnuje míru a dialogu? Je ještě příliš brzy na to, abychom mohli definitivně zhodnotit pontifikát papeže Lva XIV. Rok po jeho zvolení (8. května 2025) však lze rozpoznat několik klíčových témat, která potvrzují to, co bylo zřejmé již na počátku jeho pontifikátu.
Globální geopolitická situace
V uplynulém roce zaujal americký papež na světové scéně významnou „politickou“ roli. Vzhledem k bojovnému temperamentu prezidenta Trumpa bylo předvídatelné, že dříve či později dojde ke střetu. A tak se také stalo. Konfliktu s americkou administrativou, který vyvrcholil válkou v Íránu, předcházela papežova kritika postupu při deportaci migrantů bez dokladů. Trump papeže opakovaně kritizoval a papež mu to oplatil stejnou mincí.
Od někoho jako Trump se to dalo očekávat; méně předvídatelné bylo rozhodnutí Lva, že se nebude spoléhat na zdrženlivý styl vatikánské diplomacie, ale že odpoví přímou komunikací a bude vracet ránu za ránu. Výřečný a neformální papež jako František měl ve zvyku vyjadřovat se k aktuálním událostem „bez zábran“ a někdy i bez omezení; překvapením bylo, že i papež Lev – navzdory své zdrženlivé a rozvážné povaze – zvolil nezkreslený přístup „otevřeného mikrofonu“, aby řekl, co si myslí.
Ve skutečnosti už několik měsíců dominuje globálnímu politickému diskurzu dynamika „Trump versus Leo“, která papeže vykresluje jako Trumpova hlavního protivníka ve jménu „míru“. Nárůst popularity, a to i mezi sekulárním publikem, je zřejmý: kdo by v dnešním světě zmítaném válkami mohl být proti míru?
Papež Lev mezitím svými cestami do Turecka, Libanonu a Afriky potvrdil zaměření současného katolicismu na globální jižní polokouli, kde se římskokatolická církev potýká s islámem a s rostoucími evangelikálními církvemi. V návaznosti na Františka potvrdil nabídku „dialogu“ s těmi prvními a poukázal na bizarní povahu těch druhých, přičemž zároveň zdůraznil „katolickou“ nadřazenost.
Linie směřující k vnitřnímu smíru
I v rámci římskokatolické církve jednal Lev v souladu s důvody, které vedly konkláve k jeho zvolení papežem. František po sobě zanechal církev zmítanou vnitřními konflikty, v níž zůstala otázka „synodality“ matoucím způsobem nevyřešena. V tomto prvním roce svého pontifikátu Lev nerozněcoval plameny rozkolu, ale snažil se zmírnit rétoriku, uklidnit vášně a manévrovat ve snaze najít kompromisy.
V době, kdy katolické Německo volá po změnách v oblasti uznávání svazků osob stejného pohlaví, zaujímá pevný postoj, aniž by se však rozešel s progresivnějšími proudy. V otázce synodality zmírnil horlivost nejzapálenějších zastánců, aniž by však utlumil jejich nadšení. Pokud jde o jmenování do nejvyšších církevních funkcí, dosud nepřijal žádná radikální či průlomová rozhodnutí a raději vyčkává, až se situace uklidní.
Stručně řečeno, na domácí scéně se Lev ukázal jako ostřílená a zkušená politická osobnost; jako ten, kdo staví mosty a snaží se zachovat „integritu“ římského katolicismu tváří v tvář napětí, spíše než jako „prorok“ ohlašující změnu či „obhájce“ stávajícího stavu.
Ekumenický přístup a vztahy s evangelikály
Ve svém prvním roce pontifikátu kladl Lev velký důraz na ekumenický význam oslav Nicejského koncilu. Zvláštní pozornost věnoval světu východní pravoslavné církve a orientálním církvím, k nimž se papežův katolicismus cítí stále více přitahován. Nad rámec institucionální zdvořilosti se však choval zdrženlivěji vůči liberálnímu a ekumenickému protestantskému světu. Důkazem toho je byrokratické přijetí, které připravil arcibiskupce z Canterbury během její návštěvy v Římě. Vzniká dojem, že ekumenická agenda Lva směřuje spíše na východ (pravoslaví) a na jih (islám) než na západ (tradiční ekumenický svět).
A co evangelikálové? Zdá se, že papež Lev je nemá na radaru, až na pár nepřímých kritických poznámek, které se objevily mezi řádky jeho projevů v Kamerunu a Angole. Ani během svého předchozího působení ve funkci biskupa v Peru neprojevoval o evangelikály žádný zvláštní zájem. Na druhou stranu se zdá, že evangelikálové po celém světě si ho zatím ještě nezařadili. Na rozdíl od Františka, který se chlubil mnoha evangelikálními přáteli v Argentině i mimo ni, Lev takové vztahy nepěstoval, což má za následek, že evangelikální svět je pro něj vzdálený a odtažitý.
Jeho myšlení, jak se projevuje v jeho každodenních promluvách, přitom propojuje augustiniánská témata (mír, milost, katolická zkušenost), hlubokou mariologii a tradiční katolické učení. Jeho teologický rámec se jeví jako postvatikánský katolický augustinismus.
Přidat komentář