Trojúhelník řešení manželských konfliktů z křesťanského pohledu, 2. část

Vzpomeňte si na „trojúhelníkovou“ strategii řešení konfliktů, o které hovoříme v této čtyřdílné sérii, kde třemi stejně důležitými stranami jsou pravda, pokora a láska. V 1. díle jsme začali hovořit o první straně trojúhelníku, pravdě, a zmínili jsme dva body: Za prvé, manželství musí být zakotveno v pravdě evangelia, jejíž jádrem je milost, milosrdenství a odpuštění. Za druhé, musíte věřit v pravdu ohledně vyhlídek na usmíření a budoucnosti vašeho manželství.

Nyní se zamyslete nad dalšími dvěma aspekty pravdy:

Za třetí, musíte se rozhodnout pochopit pravdu o vašem konkrétním konfliktu. Falešné verze reality vznikají snadno, když se jeden nebo oba manželé spoléhají na pocity, domněnky, dojmy nebo podezření. Jaká jsou fakta? Jaké jsou skutečné problémy? Co se opravdu stalo? Co bylo skutečně řečeno? Pokud se nezabýváte fakty, budete vždy frustrovaní a marně se budete snažit zasáhnout subjektivní, neustále se měnící cíl.

Pravdu nemusí být snadné zjistit, pokud se neshoda týká subjektivních záležitostí nebo obvinění ohledně motivů (např. „Byl jsi příkrý“ nebo „Choval ses neuctivě“) či („To jsi řekl, protože…“). Místo toho, abyste spekulovali, domnívali se nebo trvali na tom, že znáte motivy svého partnera, zaměřte se na to, co skutečně řekl nebo udělal, a poté mu s láskou vysvětlete, jaké pocity ve vás ta slova či činy vyvolaly. Nesnažte se svého partnera obviňovat z motivů, o nichž jste přesvědčeni, že se skrývají za jeho činy či slovy. Takový přístup obvykle vede pouze k tomu, že se partner začne bránit. Láskyplný, upřímný a neobviňující přístup naopak obvykle vyvolává soucit a má větší šanci odhalit pravdu na hlubší úrovni.

Podobná obtíž nastává, když je „pravda“ pohřbena ve vzpomínkách na události či vzorce chování z minulých let či desetiletí. Všichni máme sklon tyto vzpomínky ve své mysli různě označovat a charakterizovat. Máme také tendenci klást důraz na různé aspekty těchto sdílených vzpomínek, i když oba manželé byli svědky naprosto stejné události. Všichni bychom měli přiznat, že s postupem času se naše vzpomínky stávají nejasnými. V těchto situacích nemusí být „pravda“ něčím, na čem se realisticky dokážete shodnout, bez ohledu na to, jak dlouho se o ni budete dohadovat. Nikdy není prospěšné nechat konflikt eskalovat do hádavého přetahování se o neřešitelný rozdíl ohledně historické události nebo vzorce chování. Pokora (viz část 3) by měla oba manžele vést k tomu, aby v těchto věcech nebyli příliš dogmatičtí.

A nakonec, i když to může být někdy lákavé, když se konflikt jeví jako neřešitelný, nedojde k opravdovému urovnání, když se jeden z manželů omluví za něco, co ve skutečnosti neřekl, neudělal ani neměl v úmyslu. I když se může zdát, že taková falešná omluva přináší smír, neměli byste to dělat a neměli byste chtít, aby to dělal váš manžel či manželka. Proč?

Protože to není pravda. Je to nečestný způsob, jak konflikt ukončit.

Protože to v obou manželech vyvolává falešný dojem, že problém byl vyřešen, i když tomu tak ve skutečnosti není.

Protože to zmaří to, co Bůh možná právě činí, aby vám a/nebo vašemu manželovi odhalil, co skutečně způsobilo, prodloužilo nebo vyostřilo tento konflikt.

Za čtvrté, musíte se rozhodnout, že svému partnerovi budete vždy říkat pravdu, a to i o něm samotném. Upřímnost je pro důvěru v manželství zásadní. Váš partner potřebuje mít pevnou jistotu, že nebudete lhát, i když je pravda trapná nebo ponižující.

Přehánění, pokud jde o vašeho partnera, jen kvůli dramatickému efektu, není pravda. Měli byste se například vyvarovat výrazů jako „vždycky“ nebo „nikdy“, protože tyto dvě tvrzení jsou málokdy pravdivá.

Na závěr si uvědomte, že váš manžel není jeho otec a vaše manželka není její matka. Možná si u svých tchánů a tchýní všimnete určitých vzorců chování, které byste u svého partnera neradi viděli (naštěstí často platí i opak!). Váš partner si možná uvědomuje určité rysy svého otce či matky, které by, řekněme, bylo lepší nechat za sebou. Možná se snaží ze všech sil, aby se tyto vzorce neprojevovaly v jeho či jejím vlastním životě. Nicméně vzhledem k vizuálním podobnostem, podobnému hlasu, podobným osobnostem nebo dokonce podobným sklonům ke slabostem může být pro vás až příliš snadné podvědomě promítat vlastnosti otce na syna nebo matky na dceru. Když to uděláte, nespravedlivě a nepravdivě hodnotíte a charakterizujete svého vlastního manžela či manželku.

Ve 3. části se budu zabývat druhou stranou trojúhelníku řešení manželských konfliktů – pokorou. Ve 4. části se pak budu věnovat třetí a základní straně tohoto trojúhelníku – lásce.

BulletinInserts.org