18. ledna

I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ (Gn 1,26)

Tady se děje něco naprosto zásadního. Samotná řeč, samotný způsob Božího sdělení nás musí nutit k tomu, abychom se tady zastavili a přemýšleli nad tím. Najednou Bůh nepřikazuje „budiž něco“, ale „učiňme“ („zhotovujme“, Pavlík). Je to vlastně také příkaz, ale sobě, v první osobě množného čísla. Přesto z toho vyplývá to, že člověk je stvoření, je učiněný Bohem, stvořený – současně je však vrcholem celého stvoření. Žádné jiné stvoření nebylo stvořeno podle Božího obrazu, jenom člověk. Celé stvoření, až do stvoření zvířat, bylo učiněno pro člověka, včetně všeho rozdělení, které tam nacházíme, a člověk byl učiněn pro Boha. Jenom člověk je Božím obrazem a svou slávou a důstojností měl a má ukazovat na svého Stvořitele.