2. dubna

On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. (Kaz 3,11)

Bůh je naprosto přesný – všechno dělá ve správný čas a nikdy se neopozdí. Ovšem člověk je ve své hříšnosti zaslepený a otupělý. I když mu Bůh dal do srdce touhu po věčnosti, člověk není schopen vystihnout Boží čas ani Boží dílo ani Boží nádheru. Místo toho se obrací k sobě a k němým modlám. Touhu po věčnosti popírá ze všech svých sil, aby si nemusel přiznat, že jednoho dne se bude muset postavit před živým Bohem, který ho bude soudit. Přesto té touze nelze uniknout, protože Bůh sám ji vepsal do lidského srdce, které utkal v lůně matky. Srdce, svědomí i stvoření svědčí o Bohu a jeho nároku na lidský život a jenom víra v Pána Ježíše Krista může upokojit tuto touhu srdce.