25. ledna

Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. (Ž 119,12)

Náš Bůh je požehnaný Bůh. Když vyhlašujeme tato slova, nežehnáme Bohu v tom smyslu, že bychom mu něco přidávali, jak to u požehnání obvykle bývá, ale oslavujeme ho tím, že zvěstujeme, jaký ve skutečnosti je. On je požehnaný – je požehnaný sám v sobě, je plný blaženosti, pokoje, radosti, milosti, milosrdenství, dobroty a lásky. To všechno se přelévá z jedné osoby Boží trojice na druhou a díky bohatství, jímž Bůh překypuje, se to vylévá také ven „z Boha“ na nás, na jeho stvoření. Jsme Hospodinovi požehnaní. Díky oběti Pána Ježíše Krista máme přístup této plnosti a z jeho dobroty se dokonce naše vlastní životy stávají studnicí, z níž tryskají vody života.