27. února

Vždyť po moudrém ani po hlupákovi nezůstane památka navěky; všechno, co bylo, bude v příštích dnech zapomenuto. Moudrý umírá stejně jako hlupák. (Kaz 2,16)

Moudrý i hlupák jsou jenom lidé, ani jeden z nich nezůstane navěky. V tomto ohledu není žádného rozdílu mezi lidmi – smrt je jistotou pro každého. Pokud však moudrost vede do Božího slova, které zjevuje cestu spasení, je tady také naděje, že moudrý uvěří v Pána Ježíše Krista a bude mít věčný život. Je nějaká naděje i pro hlupáka? Pokud zůstává jenom tím, komu chybí moudrost, i zde je naděje a s ní také zaslíbení, že i hloupý, který se z Boží milosti dostane na cestu spásy, nezbloudí, ale dojde až do cíle (Iz 35,8). Běda však všem, kteří se pyšně pozdvihují proti Bohu a prohlašují, že Bůh tu není – ty čeká spravedlivé odsouzení.