13. dubna

Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací. (Kaz 3,20)

Skrze hřích toho, jehož Bůh stvořil z prachu země, Adama, vešla do světa smrt a spolu s ní rozklad a zkáza. I když byl člověk stvořený pro život a vložený do prostředí, které podporovalo život, rozhodl se pro vzpouru proti Bohu, a tím pro smrt. Proto všechno spěje k jednomu místu, všechno směřuje ke stavu, který nespotřebovává žádnou energii, tedy k rozkladu. Jedinou možností, jak zvrátit tento proces, je obrátit se k původci a dárci života, k Ježíši Kristu a ve víře v něj začít nový život. Kristův život je život věčný, a i když je naše tělo – pokud se nedožijeme Pánova příchodu – odsouzeno k zániku, vnitřní člověk už žije novým životem a den za dnem se obnovuje ke stále větší slávě Pána Ježíše Krista.