12. dubna

Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí. (Kaz 3,19)

Z hlediska pomíjitelnosti je úděl a lidí skutečně stejný – žádný člověk ani žádné zvíře tady nebudou věčně. Jsou to jenom stvoření vzešlá z prachu země a v tomto smyslu člověk nemá žádnou přednost před zvířaty. Je prachem a v prach se obrátí. Bůh však stvořil člověka jako korunu svého stvoření a na rozdíl od zvířat ho stvořil ke své podobě, podle svého obrazu. Dal člověku vládu nad stvořením a dokonce dal člověku zvířata za pokrm. Bůh také poslal svého Syna, aby se stal člověkem a aby tak člověk mohl být zachráněn. Jenom člověk, nikoliv zvíře a dokonce ani anděl, může přijít k Pánu Ježíši Kristu, činit pokání, věřit v něj a mít v něm život věčný.