3. května

O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. (Ž 119,58)

Naše ústa by měla bez přestání chválit Boha, který je plný milosti a slitování. Písmo nás ujišťuje, že skrze víru v Pána Ježíše Krista jsme se stali Božími dětmi a všechny naše hříchy nám byly odpuštěné. Současně nám říká, že kdo tvrdí, že je bez hříchu, klame sám sebe (1J 1,8). Ale když vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Proto bez ustání voláme: „Pane, smiluj se nade mnou!“ Žalmista byl stejně jako my ujištěn, že Bůh se smiluje – protože to řekl. Bůh se nám dává poznat jako ten, kdo se vždycky smiluje. Není hřích, na který by nestačila Kristova krev, není propast, kde by Boží ruka byla krátká na spasení.