30. května 1416

Jeroným Pražský (1377–1416) byl upálen na hranici v Kostnici. a jeho popel byl vhozen do Rýna stejně jako Husův.

Původně přijel do Kostnice, aby podpořil svého přítele Husa, který mu vzkazoval, aby nejezdil, protože mu bylo jasné, že by se nemusel vrátit. Přijel bez pozvání a neoficiálně a nakonec na naléhání českých pánu zase odjel. Byl však zadržen nedaleko českých hranic a v okovech přiveden zpět to Kostnice, kde byl uvržen do žaláře. 

Pod silným tlakem byl donucen zříci se učení Viklefa a Husa (září 1415), nicméně zůstal v žaláři (byť o dost mírnějším než dříve). Ovšem jeho čeští nepřátelé naléhali na obnovení procesu, k čemuž došlo v únoru 1416. 

Mezi soudci zasedl i Florenťan Poggio Bracciolini, který popsal průběh líčení v barvité zprávě. Ukazuje, že Jeroným zřejmě již pochopil, že nemá šanci na záchranu a choval se velmi statečně, filozoficky obratně, ba vtipně. Například když byl obviněn z učení remanence (učení o tom, že hostie zůstává chlebem a nestává se při rituálu mše Kristovým tělem), na výkřik „Však praví, žes ty řekl, že i po posvěcení zůstává chléb“, prý Jeroným odpověděl: „U pekaře, arci!“.

Proces trval pět dní. Na závěr Jeroným pronesl rozsáhlou řeč, v níž shrnul svou filozofii, odmítl odvolat údajné bludy a navíc se zastal i učení Husova a odsoudil jeho nespravedlivý ortel. Uvedl také, že klidně podstoupí jakoukoli smrt. Dostal pak dva dny na rozmyšlenou, kdy mu byly nabízeny různé kompromisy. Stejně jako Hus však odmítl.

„A nakonec připojil, že všechny jeho hříchy nehryžou jeho svědomí tolik jako onen hřích... když ve svém odvolání nespravedlivě mluvil proti onomu dobrému a svatému muži mistru Janu Husovi a jeho učení a zvláště když souhlasil s jeho nespravedlivým odsouzením. A uzavřel, že nadobro odvolává ono odvolání, které učinil na zlořečené stolici, a pravil, že to učinil ze strachu před smrtí a pro malomyslnost svého ducha.“

— Vavřinec z Březové