Krmit ovce nebo bavit kozly?

Zlo je mezi vyznavači Pána tak hrubé ve své drzosti, že ho ani ten nejvíce krátkozraký křesťan nemůže přehlédnout. Během posledních několika let se toto zlo rozšířilo alarmujícím tempem. Jako kvas prokvasilo celé těsto!

Je jen málo chytřejších věcí, které ďábel nastražil na církev, než jeho našeptávání církvi, že součástí jejího poslání je poskytnout lidem zábavu, aby byli získáni. Namísto vysvětlování evangelia církev postupně tlumila své svědectví, potom zamrkala a vymluvila se na povrchnost dneška. A potom se s touto povrchností smířila a nakonec ji přijala za svou, aby jí mohla získat zástupy.

Moje první tvrzení je, že o poskytování zábavy Písmo nikde nemluví jako o funkci církve. Pokud to mají křesťané dělat, proč o tom Kristus nikde nemluví? „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření – a poskytujte zábavu těm, kdo nemají zalíbení v evangeliu.“ Žádná taková slova nikde nenajdeme. Pánu si nemyslel, že by se něco takového mělo dít. Kam půjdou ti, co se chtějí bavit? Duch svatý o nich nic neříká. Byli proroci pronásledováni proto, že bavili lidi, nebo proto, že je konfrontovali? Koncert nebude mít nikdy roli mučedníka.

A znovu, poskytování zábavy je v přímém protikladu k učení a životu Krista a všech jeho apoštolů. Jaký postoj zaujímala první církev ke světu? „Vy jste solí světa“ – ne sladkým cukrátkem. Jste něčím, co svět vyplivne, ne spolkne.

Kdyby Ježíš do svého učení vložil víc veselejších a příjemných prvků, byl by ještě víc populární. Když „se mnozí z jeho učedníků od něho odvrátili a už ho nenásledovali“, neslyšel jsem ho, že by říkal: „Utíkej za těmito lidmi, Petře, a řekni jim, že zítra budeme mít jiný styl bohoslužby – něco kratšího a atraktivnějšího s kraťoučkým kázáním. Uděláme pro lidi příjemný večer. Řekni jim, že si můžou být jisti, že si to užijou! Rychle, Petře, musíme ty lidi nějak získat!“

Ne! Ježíš litoval hříšníky, vzdychal nad nimi a plakal – ale nikdy se je nesnažil pobavit. Je zbytečné zkoumat epištoly a hledat nějaké „evangelium zábavy“. Poselství apoštolů je: „Vyjděte z jejich středu a oddělte se do nich … Nedotýkejte se ani jejich poskvrněného roucha …“ Cokoliv zavání zábavou, tomu chybí toto poselství. Učedníci měli naprostou důvěru v evangelium a nepoužívali žádnou jinou zbraň.

Když byli Petr a Jan uvězněni kvůli kázání, církev se za ně modlila, ale nemodlili se: „Pane, dej svým služebníkům, aby moudrým a omezeným používáním nevinné zábavy ukázali těmto lidem, jak jsme šťastní!“ Ne! Oni nepřestali kázat Krista. Neměli čas na to, aby připravovali zábavu. Rozehnáni pronásledováním vyhlašovali všude evangelium. Obrátili svět vzhůru nohama – v tom se zásadně liší od současné církve.

Nakonec, zábava se úplně míjí s požadovaným cílem. Nechte utiskované, kteří našli pokoj skrze koncert, aby přestali být zticha! Nechte opilce, jimž se dramatická zábava stala článkem  v řetězu jejich obrácení se k Bohu, povstat! Nedostanete žádnou odpověď! Misie zábavy nevede k žádným skutečně obráceným. Největší potřebou současné služby je vážná oddanost Bohu spojená s biblickým učením pochopeným a prožitým do té míry, že zapálí v člověku oheň.

Pane, očisti svou církev ode vší hniloby a všech nesmyslů, které na ni ďábel vložil, a přiveď nás zpátky k praxi apoštolů!

Archibald Brown (1844-1922)