Na Boha čekej!

Žalm 42,1–12

Pamatuj, že v čase našeho života zde na zemi není okamžiku, abychom nesměli spoléhat na Boha – ať jsou naše těžkosti, potřeby a utrpení sebevětší. I když se zdá, že naše postavení je beznadějné, přece můžeme spoléhat na Boha a skládat v něm naději. Nakonec se ukáže, že naše naděje nebyla marná – pomoc přijde, ovšem až tehdy, kdy Bůh sám určí. Stokrát, ba tisíckrát jsem se o tom přesvědčil během svých sedmdesáti let a čtyř měsíců. Zdá-li se nám někdy, že je nemožné, aby nám bylo pomoženo, uděláme přece jen kladnou zkušenost, neboť Bůh má své vlastní zdroje a sta i tisíce prostředků, aby pomohl. Jeho vůle není omezena tou nebo onou věcí. Může nám pomoci sterým, ba tisícerým způsobem. Naší povinností však je, abychom se mu s každou jednotlivou věcí svěřili a v dětské důvěře mu řekli: „Vůbec si nezasloužím, abys mě vyslýchal a dával mi žádosti mého srdce, ale pro jméno Pána Ježíše, tvého milého Syna, splň, zač prosím, neboť jedině na něm zakládám spásu své duše. On je tvým dokonalým služebníkem, mým Spasitelem; pro něho vyslyš moji pokornou modlitbu a dej mi milost, abych tiše a trpělivě očekával, až se ti zalíbí vyslyšet moji modlitbu. Věřím, že tak učiníš, až se ti zalíbí.“ A zakoušel jsem, že Bůh vyslýchal moje modlitby. (Jen jedinou prosbu nemám dosud vyslyšenu, ač ji již od 10. listopadu 1844 předkládám Bohu.) Nemohu ani vyslovit, jaký účinek ona zkušenost měla na můj život, jak šťasten nyní jsem i ve svém tak vysokém věku. Nedovedu ani říci, jak nepopsatelně krásné je mít v nebi takového přítele!

„Opět mu budu vzdávat chválu.“

Více modliteb, více pocvičování v důvěře a spolehnutí se na Pána, více trpělivého čekání – a výsledek bude požehnání. Přesvědčil jsem se o tom více než stokrát a proto si neustále říkám: „Čekej na Hospodina.“ „On je světlo mé tváře a můj Bůh.“ A právě na to je důležité myslet, že Hospodin, ten všemohoucí Bůh, k němuž voláme, je naším Bohem. A proto musíme na něj dále a dále očekávat, víc a víc se cvičit v trpělivém očekávání a zakusíme, že naše volání a křik nebyly marné.