Naše síla

Čtení Písma sv.: Fp 4,4–13; Neh 8,5–10.

Text: „Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“ (Neh 8,10)

Představte si, milí přátelé v Kristu, že si již všichni přejete od rána do večera konat vůli Boží, tu práci, kterou vám přidělil. To je vzácné, to se Pánu Bohu líbí! Ale přestavte si, že vy při té práci naříkáte a stýskáte si, jak je to těžká práce, jaké vy to na tom světě máte při té práci! Je to něco vzácného? Líbí se to Pánu Bohu? Otevřete si, prosím, Numeri 11,1: „Lid si začal Hospodinu stěžovat na těžkosti. Hospodin to slyšel a vzplanul hněvem. Tu vyšlehl mezi nimi Hospodinův oheň a pohltil okraj tábora.“ Pěkné to na té poušti neměli a stěžovali si a naříkali, ale Hospodinu se to nelíbilo, že si tak naříkali a stěžovali.

Vy ale řeknete: My si nestýskáme na to, že máme práci. My máme z práce radost! Ale ta naše síla je taková, že na tu práci nestačí. Kdybychom měli jinou sílu, jinak bychom se k té práci měli! – To máte pravdu: Ty a ty věci se změnit nedají. Vy na to nestačíte, abyste ty věci změnili, a zatím se ty věci také měnit nemají. Ale jestli by to s tou sílou, která nestačí na ty těžkosti, mohlo být jiné, pak by se změnilo všechno.

To je krátký obsah mého kázání, které bych rád s pomocí Boží ke společnému vzdělání předkládal. „Radost z Hospodinova bude vaší silou.“ Dělím si je pak na čtyři části, z nichž první mi zní takto:

I. Skutečná těžkost nedostatečné síly

Všichni lidé, i světští, to chápou: To je skutečná těžkost, když jdete do práce a musíte přiznat, že vaše síly na tu práci nestačí. Můžete mít z takové práce velkou radost? Moc ne. Nemůžete se moc radovat z práce, když k ní nemáte dost síly. Z práce bychom měli radost, řeknete, ale my cítíme, že naše síly na tu práci nestačí. Kde si můžeme pomoci? To je správné. Já vidím, že když se dva postaví k práci úplně stejné, že to není stejné. Ty jdeš do práce a máš tolik síly, že na ni stačíš. To ti pak jde práce velice hravě, ač žádná práce není hračkou. A když jde do práce tvůj milý bratr a nemá dost síly, to je něco jiného! Jako když jdete na trh, kde ceny stouply a ten bratr má málo prostředků. Jak si má nakoupit? Kdežto ty máš prostředky. To není stejné, když jdete ke stejné práci.

Nedovedu dobře posoudit, jakou máš při své práci těžkost. Já jen vím, jakou já mám sílu, ale nevím dobře, jaká je ta síla tvá. Nebo jak se to má s tou silou? To je předivná věc. Tu začne ten můj div. Život je div. Tu začne působit síla. To je věc, na kterou žádná logika nestačí. Síla, to je ta vlastnost mého života, která se může vykázat jistými výsledky. To je filosoficky správné, ale pro mne je to málo. Ale teď už ta má logika nestačí: Já bych předpokládal, že je jí zde málo a já vidím, že je jí tu mnoho a zase naopak. Připomínám toho mravenečka. Studujte ho. On se chopí dřeva a chlubivě je nese s takovou elegancí nahoru. Kde se vezme taková síla v takovém malém tvoru?

Tak se to má s člověkem a prací. Podívejte se, prosím, do Marka 16,3–4: „Říkaly si mezi sebou: ‚Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?‘ … byl velmi veliký.“ Inu, arci, to je těžké jít ke hrobu! Je tam kámen. Co svedete? Ale když přijde anděl, ať vzal tu sílu, kde vzal, on vám ten kámen odhodí. Tak se to má. Práce stejná, ale síla není stejná. Kdo je na světě veliký dělník? Kdo malý? Je malý ten, kdo vykoná malou práci a veliký ten, který vykoná velikou práci? Ne! Vy se musíte dívat na sílu. Ten je veliký dělník, který se silou, která je mu dána, vykoná všechno to, co se touto silou dá vykonat. A malý dělník je ten, který s tou silou, jež je mu dána, nevykoná všechno, co se s touto silou vykonat dá. Tomu všichni rozumíte.

A teď to druhé. To vlastně nečekáte:

II. Nejsem na světě, abych konal hodně nebo málo

Když se stanu člověkem Božím, ukáže se, že vlastně nejsem na světě na to, abych vykonal mnoho nebo málo, v síle anebo ve mdlobě. Na to že nejsem? Ne, na to nejsi. A nač tedy? Na to, aby mne Pán Bůh měl takového, jakého si mne přeje mít, abych já to měl s Pánem Bohem na světě takové, jaké on to chce mít, ať z toho pojde, co pojde. My si práce draze vážíme, vy si práce hleďte, ať už je to práce rukama nebo hlavou! Ale myslíte si, že ta práce se Pánu Bohu líbí a že je tím nějak oslaven? Já jsem z počátku připustil, že si stýskáte na svou práci. Myslíte si, že Pán Bůh má z toho radost? Nemyslete si, že Pán Bůh bude mít z toho radost, z čeho vy nemáte radost. Aby měl Pán Bůh z tvé práce radost, pak to musí být taková práce, jakou si přeje mít, a musí být tak vykonána, jak on si to přeje. Já musím mít Pána Boha nejprve rád, musím ho z celého srdce srdečně milovat a nade všechno, a mít radost z toho, že si to přeje takové, jaké to mám. Ano, pak to jde.

Ale kde by to takové bylo při mne v takovém těle? Kde by na takovou radostnou práci došlo, když jsem v takovém těle? To máte pravdu. To vám vzchází světlo. V takovém těle, které koná svou práci, jak se tělu líbí, Pán Bůh nebude oslaven. Ale v tom těle musíme zůstat! Ano. Ale může se stát div, který se stále děje, že se Duch svatý do toho vloží. To jsou fakta. Dílo Ducha svatého se stále děje i na ulici, když nevíte nic. A až když to zakoušíte, tak vám vysvětlí všechny ostatní divy. Ale zatím nevěřte těm ostatním divům, dokud jste tento div nezakusili. Já vidím, že se jiní trápí a souží a nemají z toho radost, a druzí se netrápí a nesouží, ale také z toho nemají radost. A já vidím, že sám nemám žádnou radost z toho, co dělám. Bídný já člověk! Co já si počnu? To jsou fakta. Nesmíte mi povídat, že to není pravda, když to zakouším. To mi Pán Bůh nedal za podíl, abych se takto trápil. To není vůle Boží a tohle všechno se ti zjevuje proto, aby ti zjevil své nejlepší. To je on sám, ten, který je tak milosrdný, že nedovedu jeho milosrdenství dost vychválit, který z veliké lásky jde sám, aby pomohl, ten nebeský Pán, který stvořil všechno, ten to nesl! To jsou fakta. Pokud je nezakoušíte, tak nevěříte, ale když to zakoušíte, tak víte, že vás volá k sobě. „Pojďte ke mně!“ Ne, abych se to doučil! To je všechno jeho dílo. „Krev Krista Ježíše, Syna Božího, nás očisťuje od každého hříchu.“

A nyní se mají věci se mnou jinak. Já jsem draze vykoupený, ovečka Pána Ježíše, a jsem tu proto, abych poslouchal a bral se s novou myslí za tím, co pro mě připravil, a dal se krásně vést. Když to zakoušíte, tak se stanete všichni velikými dělníky. Jak?

Nu, jak jsem vykládal: Který silou, jež mu byla dána, vykoná všecko upřímně a opravdově.

A to mne vede k tomu třetímu:

III. Boží ovečka má sílu od Boha

Jestli jste ovečka Pána Ježíše, nu, pak se ukáže, že má i pro vás připravené všechno a že od nás nečeká nic, k čemu nám nedal sílu, ale dá nám všechnu sílu, kterou potřebujete k té práci, kterou si od vás přeje. Když to chápete, máte radost. Jestli od vás čeká práci, sám si vás k ní také připraví. A já řeknu: „Vy jste velcí dělníci, jestli jste to vykonali!“ Ten nebeský Otec je takový, že se s ním nedá porovnat žádný zemský otec. On ví, co je pro tebe těžké, kdežto pro druhého to není žádná těžkost. Tomu on dobře rozumí. Ten ti nepřidá práci, při které by ses jen trápil. On tě povede, on tě připraví k tomu, abys vykonal tou silou, která zde je, dílo Hospodinovo, abys nevyhazoval sílu, nýbrž šetřil na to, co tě ještě čeká. Všechno mohu, ale nesmím na to plýtvat svou sílu. K čemu je ratolest při vinném kmeni? Jen na to, aby seděla při kmeni a přinesla ovoce, které má vydat.

Jak zavadíte o věci, které se mu nelíbí, ubíjíte svou sílu. Ti tam mohou táhnout jho s nevěřícími, ti si mohou ledacos dovolit, ale já ne. Když jdu mezi ně, hned mi všechno vázne. On mi ukáže, kde je má síla. Kde je ta síla? V něm samotném. To je síla, když víte, že krev Krista Ježíše vás očistila od všech hříchů. To je síla, když víš, že nebeský Otec je tvůj Přítel. Podívejte se, prosím, do Izajáše 30,15: „Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: "V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství.“ To je síla, když víte, že máte všechno odpuštěno. Kdo se s takovými může měřit? A když máte tuto jistotu, začnete mít i radost, která je přenáramnou silou, když člověk jde do něčeho s velikou radostí.

Teprve, když se s ním máte rádi, vidíte, jakého máte Přítele. To je ten Všemohoucí, který všechno, všechno ovládá, a který ti tolik přeje. Ó, měj radost ze všeho. Vždyť to není těžké proto, že to jinak nemůže být, ne proto; ale proto, že si tě přeje na tu chvíli mít tam, kde jsi. On ti přeje. Otevřete si, prosím, Izajáše 40,1 a 9: „‚Potěšte, potěšte můj lid,‘ praví váš Bůh. Vystup si na horu vysokou, Sijóne, který neseš radostnou zvěst, co nejvíc zesil svůj hlas, Jeruzaléme, který neseš radostnou zvěst, zesil jej, neboj se! Řekni judským městům: ‚Hle, váš Bůh!‘“ Žádná malomyslnost, není v tvém životě všecko ztracené, ohlašují se ti dobré věci: Hle, váš Bůh! – To je obsah Izajášova kázání. „Hle, váš Bůh!“ Takového máte Pomocníka na své straně! Kdo co svede, když je Bůh s námi? On mi všecko odpustil a já vidím, že všemu převýborně rozumí. A teď bych dokazoval, že když máte radost – a to je dílo Ducha svatého – sami si řeknete: Dostaví se i ostatní ovoce Ducha svatého: láska, pokoj, trpělivost, laskavost dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. To je samé ovoce Ducha svatého. A když to jedno je pro vás silou, tak všecko ostatní ovoce Ducha svatého je pro vás silou. A zde není všechno ovoce vypočteno. Schází tu naděje, čistota, poctivost. Pak síla je i naděje, poctivost je síla, čistota je síla. Ten poctivý David neuhne před Goliášem, protože ví, co všechno Bůh dokáže. „Ale zůstaňte u mne!“ Jen tu může být jistota, že krev Pána Ježíše vás očisťuje od každého hříchu.

A teď to čtvrté:

IV. Věci přirozené nás učí o duchovních

Rádi pochopíte, že jak se to má s těmi přirozenými věcmi, tak se to má s duchovními věcmi, že on si to všechno promyslel. Já nestačím na to, abych dělal dílo duchovní. Však on také od tebe nečeká, abys dělal duchovní věci. Ty si vyhradil sobě. A co si přeje při duchovním díle od tebe, však si tě k tomu připraví. Pokud to dílo Ducha svatého nezačne u nás, tu se nepodobá, že jiným bude něco krásného kvést. Ale jestli vám kvete radost z Ducha svatého, tak pokvete i jiným. Vy to neuděláte, ale tak to udělá Duch svatý.

K čemu nejsem, to od nás nečeká, a co si přeje, k tomu nás upraví. Ale já to dnes vyjadřuji jinak: Jak mu to jde v přirozených věcech, tak mu to jde ve věcech duchovních. Jen se trápíte, když si myslíte, že to přirozené musíme konat sami. To je omyl. I to přirozené je jen tak dalece pěkné, jak dalece on z toho má radost. Vaše přirozená práce se podá jen tehdy krásně, když jste při té přirozené věci vedeni Duchem svatým. Druzí se pachtí svojí silou, kdežto vy se nic nepachtíte, vy jste jako ti, kteří si poslušně přejí konat jen službu Bohu.

Já jsem hotov. Jaké jsme to měli? Jaké to můžeme mít, když si přejeme zachovat se jen sami sobě? Ale on ti přeje potěšený, radostný život. On ti přeje, abys vykonal, co máš vykonat, a on ti k tomu všechno dá, co potřebuješ, aby radost z něho byla tvojí silou. Radost z Hospodinova buď vaší silou. To znamená: Hospodin buď vaše síla. Amen.

Kázáno 24. října 1909.

Závěrečná modlitba

Panovníku Hospodine, požehnaný Bože a Otče Pána našeho Ježíše Krista! Ty lásko věčná, který jsi nás milováním věčným miloval a k tomu povolal, abychom tebe milujíce nade všecko a nade všecky a své bližní jako sebe, blahoslaveně a potěšeně se na zemi radovali, vděčně tobě konajíce všeliké práce své tou silou, kterou jsi nás obdařil.

Ó, chválíme a velebíme svaté jméno tvé a radujeme se z převzácného povolání svého, ale zase vyznáváme pokorně, jak vzdáleni jsme toho tvého povolání sami v sobě. Kéž bys nás usvědčil ze všeho toho, co se tobě nelíbí, abychom zalkali nad sebou a tak se tebe uchopili, abychom to vlastně zakoušeli, že tvá drahá krev na dřevě kříže vylitá očisťuje nás od každého hříchu, že není pro nás odsouzení, ale že jsi náš Bůh milostivý a lítostivým náš všemohoucí Přítel a zastánce, který sám ráčíš vše mít v předivném svém řízení. Ó, dej nám tu lásku k tobě, která tobě patří, dej tu lásku k lidem, která jim patří, a přidej všechno to, bez čeho nic nejde. Ty konej a dokonej to dílo své na srdcích našich.

Nechť jsme po celý den s tebou, abychom i bez řeči byli tvoji svědkové. Ty nás ostříhej po celý týden, abychom z tvých rukou přijímali všechno, na všech cestách svých poznávali tebe, abychom viděli, že těm, kteří tebe milují, všecky věci napomáhají k dobrému.

A nyní zase vztáhni ruce své otcovské a požehnej nám požehnáním svým. Požehnej nás Hospodin a ostříhej nás, pozdvihni Hospodin obličeje svého nad námi a budiž nám milostiv, obrať Hospodin tváře své k nám a dej nám, i všemu lidu svému, svůj svatý pokoj. Amen.