Rozjímání o Božích zaslíbeních

Boží zaslíbení jsou jako květiny rostoucí v ráji Písma. Podobně jako včela z květin tak i rozjímání získává z květin zaslíbení jejich sladkost. Zaslíbení nám nepřinášejí žádný užitek ani útěchu, dokud nad nimi nerozjímáme. Růže rostoucí v zahradě mohou šířit příjemnou vůni, avšak jejich sladká esence se destiluje pouze ohněm. Stejně tak jsou zaslíbení lahodná při čtení, ale voda z těchto růží, duch a esence zaslíbení, se destiluje do duše pouze rozjímáním. Kadidlo voní nejkrásněji, když je rozdrceno a rozemleto. Rozjímání nad slibem, podobně jako rozemletí kadidla, ho činí voňavějším a příjemnějším. Zaslíbení lze přirovnat ke zlatému dolu, který přináší bohatství teprve tehdy, když je zlato vytěženo. Díky zbožnému rozjímání těžíme duchovní zlato, které leží ukryté hluboko v zaslíbeních, a tak se stáváme bohatšími!

Cardan tvrdí, že každý drahokam v sobě skrývá nějakou skrytou sílu. Nazývají se vzácnými zaslíbeními (2Pt 1,4). Když se nad nimi zamýšlíme, jejich síla se projeví a stanou se skutečně vzácnými. Existují tři druhy zaslíbení, nad nimiž bychom měli rozjímat.

Zaslíbení odpuštění

„Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu“ (Iz 43,25). Zatímco ubohý hříšník může říci: „Běda, mám u Boha obrovský dluh, obávám se, že jsem jeho láhev nenaplnil svými slzami, ale naplnil jsem jeho knihu svými dluhy!“ Nuže, zamyslete se nad jeho slibem: „Já jsem ten, který maže…“ Slovo „vymazat“ v původním textu je metaforou odkazující na obchodníka, který, když mu dlužník zaplatí, vymaže dluh a vystaví mu potvrzení o splacení. Tak říká Bůh: „Vymažu tvůj hřích, přeškrtnu zápis v účetní knize!“ V hebrejštině to zní: „Mažu tvá přestoupení.“ „Vzal jsem své pero a škrtám tvůj dluh!“ Ach, ale hříšník by mohl říci: „Není žádný důvod, proč by Bůh měl pro mě něco takového udělat.“ No, ale skutky milosti se neřídí rozumem: „Mažu tvé hříchy kvůli svému jménu.“ Ach, ale hříšník říká: „Copak mi Pán mé hříchy znovu nepřipomene?“ Ne, slibuje, že je uvrhne do zapomnění. „Nebudu ti tvé hříchy připomínat, na tvé hříchy už si nevzpomenu.“ Zde je lahodné zaslíbení, nad nímž je třeba rozjímat. Je to úl plný medu evangelia.

Zaslíbení posvěcení

Země není tak náchylná k tomu, aby byla zarostlá plevelem a trním, jako je srdce náchylné k tomu, aby bylo zarostlé žádostmi! Bůh však dal mnoho zaslíbení o uzdravení (Oz 14,5) a očištění (Jer 33,8). Také zaslíbil, že pošle svého Ducha (Iz 44,3), jenž je pro svou posvěcující povahu někdy přirovnáván k vodě, která očišťuje nádobu, jindy k větru, jenž jako věječka provívá a čistí vzduch, a jindy k ohni, jenž zušlechťuje kovy. Často rozjímejte nad tím zaslíbením z Izaiáše 1,18: „I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.“ Šarlatová barva je tak sytá, že ji člověk žádným způsobem nedokáže odstranit, ale hle, zde je zaslíbení, že Bůh duši vybělí. Z šarlatového hříšníka učiní zářivě bílého svatého! Díky tomuto zušlechťujícímu a posvěcujícímu dílu se křesťan stává účastníkem božské přirozenosti. Je způsobilý a vhodný k tomu, aby měl navždy společenství s Bohem. Hodně rozjímejte nad tímto zaslíbením.

Zaslíbené odměny

Pravé odpočinutí (Žd 4,9), blahoslavený pohled na Boha (Mt 5,8), příbytky slávy (J 14,2). Rozjímání o těchto zaslíbeních bude jako vzácný elixír, který nás uchrání před zhroucením pod tíhou našich hříchů a trápení.