Vlastnímu synu ve společné víře (Tt 1,4)

Povzbuzení k důvěře, odvaze, vytrvalosti a víře

List Titovi je adresován Pavlovu příteli a vyslanci, který ho měl zastoupit v práci na Boží vinici na ostrově Kréta. Jeho hlavním tématem je souhrn toho, jak mají křesťané zdobit, zkrášlovat učení o Boží milosti svou zbožností a dobrými skutky. Klíčovým veršem je:

• Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné. (Tt 3,8)

List Titovi je osobním listem, pastýřským listem. Pavel ho napsal svému příteli a spoluslužebníkovi ve víře Titovi. My jsme se minule a předminule více věnovali autorovi listu – apoštolu Pavlovi a jeho poslání.

Pavel byl Božím služebníkem, nebo lépe přeloženo, byl Božím otrokem. Cele patřil svému Pánu jako jeho otrok, byl na něm životně závislý a ochotně mu sloužil. Byl apoštolem Ježíše Krista, jeho zvláštním vyslancem – a podle svých slov byl posledním z apoštolů:

• Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. (1K 15,8-9)

Pavel byl otrok a apoštol – to je jedinečné spojení. V dnešní době, kdy se mnozí prohlašují za apoštoly je potřeba toto spojení o to více zdůrazňovat, protože jen málokdo je ochotný nazvat se také otrokem. Tento otrok Boží se stal kazatelem evangelia – a to byla druhá věc, kterou jsme v našem studiu viděli - jeho poslání:

• Poslaný k tomu, aby Boží vyvolené přivedl k víře a k poznání pravdy našeho náboženství, aby měli naději na věčný život, jejž slíbil pravdomluvný Bůh před věky, a ve svůj čas zjevil své slovo v kázání, které mi bylo svěřeno z rozkazu našeho Spasitele Boha. (Tt 1,1-3)

Je zde naděje, kterou nám Bůh daroval v Kristu Ježíši, v evangeliu, a která byla zaslíbena Bohem před věčnými časy. Před stvořením světa připravil Bůh evangelium, připravil Beránka a vyvolil svůj lid, který v určeném čase přivedl ke spasení. Tato naděje je zjevovaná Božím slovem.

• Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději. (Ř 15,4)

Tuto naději přinášejí Božímu lidu povolaní služebníci skrze kázání evangelia, skrze výklad Božího slova. Právě kázání je tím jedinečným prostředkem, jímž pravdomluvný Bůh povolává nevěřící k víře, duchovně mrtvé k životu, duchovně slepé k tomu, aby viděli a zavilé Boží nepřátele k tomu, aby se stali milovanými Božími dětmi. To bylo posláním apoštola Pavla a právě to je také posláním každého jednotlivého křesťana. Každý není kazatelem evangelia, ale každý může svědčit o Boží milosti, která mu byla dána.

Kázání evangelia nás vede k další věci, která neodmyslitelně patří do kontextu listu Titovi – a tou je církev na Krétě.

Většina konzervativních učenců – tedy těch, kdo důvěřují Božímu Slovu – zastává názor, že Pavel navštívil Krétu po propuštění ze svého prvního vězení v Římě a pravděpodobně před svou cestou do Španělska. Na Krétě nalezl roztroušené skupiny věřících. Tito věřící tam byli již docela dlouho. Kde se tam ale vzali? Podívejme se na to postupně: Poté, co byl vylit Duch Svatý o Letnicích, a 120 učedníků začalo mluvit cizími jazyky, čteme o tom, že:

• …židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích! (Sk 2,11)

A později, ještě téhož dne mnozí z nich, když slyšeli Petrovo kázání, uvěřili. Bylo jich kolem 3.000. Zdá se pravděpodobné, že zde byli i lidé z Kréty. Nepochybně se většina z těchto nových křesťanů po nějaké době vrátila do svých domovů, včetně těch z Kréty. Tímto způsobem se evangelium poprvé dostalo na Krétu.

Letnice, o kterých zde mluvíme, se odehrály kolem roku 30, o dva roky později se Saul, přejmenovaný na Pavla, stal křesťanem a začal šířit evangelium po celém tehdejším světě. Zhruba kolem roku 50, když byl apoštol Pavel v Tesalonice, pobouřil tamní židy, takže:

• …vlekli Jásona a několik bratří k představeným města a křičeli: „Ti, kteří pobouřili celý svět, přišli i k nám, a Jáson je přijal do svého domu!“ (Sk 17,6)

Evangelium se skutečně šířilo do celého tehdejšího světa. Pavel se setkával s lidmi ze všech koutů světa. V Korintu vyučoval rok a půl, v Efezu zůstal ještě o něco déle. Celou oblast od Jeruzaléma až po Illyrii naplnil Kristovým evangeliem (Ř 15,19). Je dost možné, že uvěřili také další lidé, kteří byli z Kréty.

Někdy v šedesátých letech prvního století apoštol Pavel navštívil Krétu. Průvodce mu přitom dělal Titus. Na Krétě nalezl skupiny věřících v jednotlivých městech, ale byly to neorganizované, neuspořádané skupiny. Bylo v nich mnoho zmatku, byli tam lidé, kteří se vydávali za učitele, ale vůbec nebyli křesťané, další se obraceli k zákonictví a k obřízce, jasné učení Písma bylo zanedbáváno, životy věřících byly neutěšené a nesvědčily o pravdě evangelia. Proto nechal Pavel Tita na Krétě.

• Proto jsem tě ponechal na Krétě, abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil. (Tt 1,5)

Krátce nato (tedy někdy v polovině 60. let prvního století) posílá Pavel Titovi tento list, v němž mu připomíná jeho povinnosti. Kdo to ale je tento Titus? Náš text nám odhaluje významnou charakteristiku:

Syn ve víře - důvěra

• Titovi, vlastnímu synu ve společné víře: Milost a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Spasitele. (Tt 1,4)

V tomto dopise je Titus představen jako vlastní syn ve víře. Jednoduchým srovnáním Božího Slova uvidíme, co tím chce apoštol Pavel říci.

• Timoteovi, vlastnímu synu ve víře: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Krista Ježíše, našeho Pána. (1Tm 1,2)

Z knihy Skutků známe rodiče Timotea:

• Tak se Pavel dostal také do Derbe a do Lystry. Tam byl jeden učedník jménem Timoteus; jeho matka byla židovka, která uvěřila v Krista, ale jeho otec byl pohan. Bratří v Lystře a v Ikoniu o něm vydávali dobré svědectví, a Pavel ho chtěl vzít s sebou. Z ohledu na tamější židy jej dal obřezat: všichni totiž věděli, že jeho otec byl pohan. (Sk 16,1-3)

A dále čteme:

• Vzpomínám na upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lois, tvá matka Euniké a kterou, jak jsem přesvědčen, máš i ty. (2Tm 1,5)

Timoteovi rodiče tedy známe. A přesto ho Pavel nazývá vlastním synem ve víře. O Titovi také něco víme:

• Potom jsem se po čtrnácti letech znovu vypravil do Jeruzaléma spolu s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. … Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat… (Gal 2,1.3)

Titus byl Řek, neobřezanec, jak říká Pavel. Přesto o něm znovu Pavel mluví jako o svém synu ve víře. Titus byl Řek, který pocházel ze syrské Antiochie. To bylo to místo, kde byli křesťané poprvé nazváni křesťany, Kristovci. Kolem roku 42 po Kr. začal Pavel na tomto místě působit jako vedoucí v církvi.

Když tedy Pavel nazývá Tity milovaným synem, tak to ukazuje na hloubku jejich vztahu. Titus i Timoteus byli těmi, kdo se se vší pravděpodobností obrátili díky Pavlovu působení a Pavel se staral o jejich duchovní růst. Vidíme tady duchovní rodinu. Nějakých 20 let po Titově obrácení mu Pavel píše a oslovuje ho jako svého syna ve víře. Je dobré si to uvědomit, protože díky tomu dojdeme k závěru, že v době napsání tohoto listu mohlo Titovi být zhruba mezi 35 až 45 lety. Mimochodem, všimněte si, kam ho Pavel zařadil:

• Starší muži ať jsou střídmí, vážní, rozumní, ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. (Tt 2,2)
• Rovněž mladší muže napomínej, ať jsou ve všem rozvážní, a sám jim dávej dobrý příklad. (Tt 2,6-7)

Pro mladší muže měl být Titus dobrým příkladem. Přesto ho s nimi neztotožnil, jako dříve udělal s Timoteem:

• Nikdo ať tě nepodceňuje pro tvé mládí. Naopak, buď příkladem. (1Tm 4,12)

Je tady Titus, zralý muž, který se narodil do duchovní rodiny a je v této rodině vychováván. Podobným způsobem Pavel píše Korintským:

• I kdybyste měli tisíce vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši jsem vás já přivedl k životu skrze evangelium. (1K 4,15)

Pavel byl duchovním otcem – a to jak Korintských, tak Timotea a Tita. Kdo je tvým duchovním otcem? Kdo vás duchovně vychovává? Apoštol Pavel v listu Korintským pokračuje a klade jim na srdce:

• Prosím vás: Jednejte podle mého příkladu! (1K 4,16)

Kdo je tedy vaším žijícím duchovním vzorem? Koho následujete ve víře? Mnozí křesťané dnes bloudí a na jedné straně skutečně nemají žádné duchovní vzory a otce ve víře, které by mohli následovat, ale na druhé straně hledají všude možně – v mnoha knihách, které nejsou vždy nejlepší, v časopisech, které mnohdy ukazují více na zajímavosti a populární osoby, než na skutečné duchovní vzory, další jsou nadšeni nějakými služebníky, které vlastně ani neznají a o jejichž soukromém životě vědí opravdu žalostně málo. Nalézají tak spíše pěstouny, kteří s nimi nemají žádný skutečný vztah, ale kteří se dělají nárok na jejich poslušnost! Podívejte, co napsal Pavel Timoteovi:

• Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, mé úmysly, mou víru, shovívavost, lásku, trpělivost, pronásledování a útrapy, jaké mne stihly v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře. (2Tm 3,10-11)

Jinými slovy – Timoteus dobře znal Pavlův život. A nejinak to bylo s Titem. Za jejich vztahem se skrývalo více než dvacet let většinou společného života a společné služby. Pavel Titovi cele důvěřoval a Titus cele důvěřoval Pavlovi. Znali se velice dobře. Titus byl duchovním synem ve víře, ale zároveň byl ponechán na Krétě, aby se stal pro mnohé duchovním otcem. Musím se vás tedy zeptat: Znáte životy těch, jejichž slovy se sytíte? Víte něco o autorech knih, které čtete? Je jejich křesťanský život důvěryhodný? Jsou křesťany také doma, když je nikdo nevidí nebo jenom na pódiu nebo ve světle reflektorů světské slávy?

Titus byl důvěryhodným mužem, na kterého se Pavel mohl cele spolehnout. Mohou se právě tak vaši duchovní otcové spolehnout na vás?