29. dubna

Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. (Kaz 4,9)

Bůh nestvořil člověka k tomu, aby byl osamělý, ale stvořil ho ke vztahu. Na prvním místě měl mít člověk vztah s Bohem, a měl ho. Ale nevěra Bohu a následná vzpoura všechno zničily. Člověk se odcizil a vzdálil nejenom Bohu, ale také svým bližním a dokonce i sám sobě. Přesto ho jeho osamělost netěší a touží po vztazích, v nichž by mohl být, touží po bližních, jimž by mohl důvěřovat, touží po věčnosti, a tedy – aniž by to věděl a svou vůlí chtěl – touží po Bobu samotném. A jeho duše nedojde pokoje a naplnění, dokud nespočine v Bohu skrze víru v Pána Ježíše Krista. Obnovení tohoto vztahu vede k tomu, že se začnou obnovovat také všechny ostatní vztahy a začne být lépe dvěma, než jednomu.