28. dubna

Pro koho se pachtím a sám se připravuji o pohodlí? Také to je pomíjivost a úmorná lopota. (Kaz 4,8)

Kdo nemá nikoho, s kým by se mohl podělit o to, má, o to, k čemu se dopracoval úsilím svých rukou a své mysli, zakouší velmi smutný úděl. Musí si klást stejnou otázku, jakou pokládá Šalomoun: „Pro koho se pachtím?“ Jeho oči se bohatství nenasytí a jeho srdce nemůže být cele naplněno žádným pozemským pokladem. Je to pomíjivost a úmorná lopota. Ale pokud je tady znovuzrozené srdce, které miluje Pána Ježíše Krista, získává spolu s ním nejenom skutečný pokoj a uspokojení, ale také množství bratrů a sester, velkou rodinu víry. S tou se dá sdílet nejenom život duchovní, ale i ten fyzický, včetně veškerého díla lidských rukou. Zde končí veškerá pomíjivost a rozkvétá skutečná bratrská láska, která ponese ovoce až na věčnost.