Cíl modliteb

• … abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. (2Tm 2,2)

Náš text vede přímo ke spasení – máme se modlit za to, aby lidé kolem nás, aby naši nadřízení, naši politici, policisté, soudci, bohatí podnikatelé, a vůbec všichni, jimž byla od Boha svěřena nějaká moc, byli spaseni. Nevíme, koho z nich Bůh před stvořením světa vyvolil ke spasení, proto se máme modlit a máme jim kázat evangelium.

Ale všimněte si struktury toho textu – máme se modlit za ty, kdo jsou v moci postavení především proto, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. První důvod, proč se máme modlit, nás znovu vede do závěru předchozí kapitoly, vede nás k církvi, vede nás k dobrému boji, vede nás ke zbožnosti a tím ke Kristu.

Tichý a klidný život

Když Pavel psal o tichém klidném životě, možná chtěl křesťanům v Efezu připomenout bouři, která předcházela jeho odchodu z Efezu, kdy uctívači Artemidy naplnili tamní amfiteátr a dvě hodiny volali: „Veliká je Artemis Efezská!“ (Sk 19,34). Jistě vzpomínal na Jásona, kterého rozvášněný dav chytil a chtěl lynčovat, který byl uvězněn a zaplatil pokutu, aby křesťané v Tesalonice mohli žít pokojně a nebyli pro­následováni. Možná si připomněl rány, které dostal ve Filipech a jak musel pro klid církve opustit město… Kam přišlo evangelium, tam vyvolávalo neklid, protivenství, pronásledování, nepřátelství, rozděle­ní. Vzpomeňte si na Ježíšova slova, když mluví o vyznání Krista:

• Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi. Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘. (Mk 10,32–36)

Přiznání se ke Kristu před lidmi přináší problémy v současnosti, zapření Krista před lidmi přinese mnohem vážnější problémy v budouc­nosti – na věčnosti. Evangelium je třaskavou zprávou, kterou hříšníci ne­ná­vidí a nemohou ji snést. Proto se máme modlit za všechny lidi a za všechny v moci postavené, abychom mohli žít tichým a klidným životem. Evangelium má být kázáno všem lidem, ke Kristu se musíme přiznat před lidmi, a máme se modlit, aby to nevedlo k rozdělení a k pronásledování. Ale i když takové věci přijdou, nemáme přestat kázat evan­gelium a vyznávat Krista. Krize, bouře, pronásledování i rozdělení – to všechno Bůh používá v našich životech ke své slávě a k našemu růstu, přesto Boží myšlenky o nás nejsou o zlu, ale o pokoji (Jr 29,11):

• To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha. (1Tm 2,3)

Co je dobré a vítané? Tichý a pokojný život. Proč? Protože v takovém čase se můžeme soustředit na to, abychom žili:

Ve vší zbožnosti a vážnosti

K tomu směřují modlitby Božího lidu, to je smysl našich modliteb a cíl našeho života – abychom mohli žít svatě a opravdově, abychom mohli rozvíjet zbožnost a žít svůj křesťanský život ve vší vážnosti a pocti­vosti. To znovu ukazuje na dobrý boj, na zachování víry a dobrého svědomí.

Moji milí, Bůh nám dal ohromnou výsadu, že smíme žít v době, kdy je klid (pozn. autora: napsáno v r. 2016), pokoj, kdy se můžeme cele oddat zbožnosti. Máme všeho víc, než měli křesťané kdykoliv před námi. Máme co jíst, máme kde bydlet, netrpíme nouzí, ani válkou, nejsme pronásledováni, máme hojnost Biblí, překladů, nejrůznějších pomůcek ke studiu Bible, knih o zbožnosti, máme nahrávky kázání a vyučování, máme videa, máme všechno, co si jen můžeme představit. Otázka, kterou si musíme položit, je, proč vidíme tak málo zbožnosti ve svých vlastních životech, proč tolik zápasíme o opravdovost svého křesťanství? Proč církev na západě tak moc upadá, že je podobná víc společenskému klubu než společenství svatých? Víte, proč to tak je? Protože se pořád znovu vzdalujeme od evangelia slávy požehnaného Boha! Protože evangelium není tím nejcennějším pokladem našich životů. Protože máme ve svém životě důležitější věci než je Ježíš Kristus! Podívejte se na konec třetí kapitoly na tajemství zbožnosti:

• [Bůh] Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy. (1Tm 3,16)

Zbožnost je o Kristu. On je centrem – on musí být centrem, protože pokud není centrem našich životů, ještě žijeme ve svých hříších. Proto je modlitba tak důležitá – je to ujištění o tom, že patříme Kristu, je to místo, kde čerpáme sílu k životu spolu s Kristem a v Kristu, je spolehnutí se na Boha, že ve všech věcech v našem životě má on sám poslední a rozhodující slovo.

Proč se tedy tak málo modlíme? Vždyť sám Pán své učedníky, a tedy i nás povzbuzuje, abychom se modlili a neochabovali a sám nám dává ten nejlepší příklad.

• Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘ Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.‘“ A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (Lk 18,1–8)

Jak je třeba stále se modlit a neochabovat… Všimněte si těch souvislostí – je to vytrvalosti modlitby, je to o usilovné a těžké práci (svatí ve dne v noci volají), je to o vztahu k nebeskému Otci, je to o odpovědi na modlitby – vidíme, že Bůh s radostí a ochotně odpovídá na modlitby svých vyvolených, i když ne vždy v tom čase, kdy oni chtějí, a tím způsobem, jakým oni chtějí. Je to o Boží ochraně (abychom mohli žít tichým a klidným životem) – Bůh se zastane svých dětí! A konečně je to o Kristově druhém příchodu – modlitba ukazuje, že očekáváme Kristův druhý příchod, že nežijeme jako ateisté nebo materialisté, ale vyhlížíme blízký příchod našeho Pána Ježíše Krista. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi při svém příchodu? Vidíte, jak modlitba souvisí s dobrým bojem, abychom si zachovali víru a dobré svědomí, abychom neztroskotali ve víře?

• Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů. (Zach 4,6)

Proto potřebujeme jít v modlitbách ke Kristu, hledat jeho tvář, pokořit se před ním, činit pokání, vyznávat své hříchy, prosit ho o smilo­vání nad námi i nad našimi blízkými, radovat se z jeho odpuštění a z jeho přítomnosti, oslavovat jeho velikost, slávu, moc a spasení.