Zdravý způsob odchodu z církve

Nevytrácejte se z církve jako duchové

Odchod z církve je pro křesťany i pastýře bolestivé téma. A jistě to během posledních několika let díky covidu, krizi způsobené volbami a kritickou rasovou teorií okusil každý sbor. Je to jedna z nejsmut­něj­ších věcí, které jsem zažil. A vím, že nejsem sám. Všichni moji kole­go­vé pastýři v jiných sborech v naší oblasti zažili tento pohyb duchů, kdy se bratři a sestry doslova vytratili, odpojili se – žádná komunikace, žádný rozhovor. To není zdravý způsob, jak opustit církev.

Jako církev jsme oddáni Kristu a jeden druhému. Večeře Páně je právě takovým stolem, který nás spojuje a sjednocuje. Křest je veřejným svě­dectvím našeho začlenění do jednoty společenství Božího lidu – máme jednoho Pána, jednu víru a jeden křest. Křesťané, kteří opouš­tějí církev, by tedy měli mít jiný přístup než někdo, kdo už nechce jíst v určité restauraci nebo nakupovat v určitém obchodě.

Tři tipy, jak dobře odejít

Především si upřímně uvědomte, jaké máte problémy, ještě než s nimi přijdete za pastorem nebo starším. Modlete se. Požádejte Pána, aby vás vedl. V soukromí a se vší důkladností požádejte o radu lidi, kteří vás znají a jsou schopni promluvit do vašeho života.

Za druhé, jděte si promluvit s pastorem nebo starším. Možná to byli skutečně oni, kdo se vás nějak dotkl nebo s kým se cítíte být v naprostém rozporu, ale jsou to vaši bratři. Povězte jim o tom. Mluvte s nimi. Vyřešte to.

A za třetí, dejte si na čas. Nemělo by to být rychlé. Nemělo by se to dělat v hněvu. Nemělo by to být provedeno jako nějaká pomsta nebo útok. Nemělo by to vést k pomluvám. Pokud zjistíte, že nejste schop­ni být nadále zapojeni do konkrétní církve z biblických důvodů nebo kvůli evangeliu, je to oprávněný důvod, proč odejít. Ujistěte se ale, že to tak skutečně je. Ujistěte se také, že jednáte v lásce. A ujistěte se, že postupujete trpělivě. Musíme najít způsob, jak to dělat dobře.

Naše konzumní, individualistická společnost nám v tom příliš nepomáhá, ale musíme se navzájem vnímat jako bratři a sestry. Musíme vést otevřené rozhovory. Musíme se shodnout na tom, že se spolu někdy neshodneme. Někdy musíme prosit Pána, aby nás vedl nejen při hledání církve, ale také při jejím opouštění.

Pokud jste do církve vstoupili prostřednictvím procesu, který zahrnoval setkání se staršími, svědectví a potvrzení vaší víry v Krista a víry v evangelium, pak by váš odchod neměl vypadat o moc jinak. Měly by probíhat podobné rozhovory a diskuse. A v určitém oka­mžiku by mělo dojít také ke shodě na tom, že se neshodnete, stejně jako jste se předtím, když jste do sboru vstoupili, shodli na tom, že se shodnete. Jde o to, aby byla zajištěna rovnováha mezi vstupem do sboru a odchodem z něj.

Modlím se, abychom v našich církvích dokázali vést tyto rozhovory a neoddělovali se jako nevěřící v tomto rozbitém a padlém světě.