Dveře víry otevřené

• Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. (Dt 6,4–6) 
• … pohanům otevřel dveře víry. (Sk 14,27)

Tak ten svrchovaný Pán, ta věčná láska, který je sám sobě svrchovaně dostatečný, který nikoho nepotřebuje, ten si přeje, abych já ho miloval, tak miloval z celého srdce svého a ze vší duše své, a ze vší síly své a přemýšlel o jeho slově dnem i nocí? Když to chápu, tak žasnu. Když jsem to před několika nedělemi zase četl, tu mi to připadalo, jako bych to nikdy neslyšel, jako něco docela nového. Průpovídka stará, ale světlo, které mi dal, je nové. A tak to bude v životě lidu Božího vždycky. On je milostivý a přidává světlo. Nu, pak ty věci vidíte v novém světle!

Rád bych předkládal trojí.

I. Příkaz milovat Boha

Ten nebeský Pán si přeje, abych ho miloval a jeho Slovo měl ve svém srdci. A přikazuje to. Je to možné, abych já na světě dobře dopadal, když vidím, co poroučí a přitom k tomu u mě nedochází? Ne, to mi nemůže být dobře a žádný na světě nemůže dobře dopadat, když si něco Pán Bůh přeje a poroučí a ono na to nedochází. On si přeje, abych já ho miloval nade všechno a zákon jeho aby byl v mém srdci, a já to nečiním. Mohu při tom učinit štěstí?

Proč to nemůže dobře dopadat, když nedochází na to, co si přeje?

Když je takový a všechno, co poroučí, je takové, nu, pak uvidíte, že nemůže být dobře, když na to nedochází. On je věčná láska. I když to nevidíte, i když se vám to nezdá, on je přece sama láska; nikdy nic neporoučí za trest. Co rozkazuje, to je samá láska. On poroučí to, co je samá láska. Má radost a chce, abyste na světě měli také radost. Proč dýcháte? Protože to tak poručil! Vytvořil zdravé plíce, a to je radost dýchat ten krásný, čistý vzduch. A vy pojídáte s chutí ten svůj vezdejší chléb. Proč je to takové? Protože si to tak on usmyslel a když je to tak, jak si to přeje, vy s potěšením jíte ten svůj chléb. To je radost, když jdete do práce. A to je nemoc, když je člověk lenoch. To je rozkoš se vyspat, když jsou ty tvé věci v takovém stavu, jak si on přeje.

Ale on není jen láska. On je svrchovaný rozum. Logos, tj. rozum, svrchovaná moudrost. Co si usmyslel a co nařídil, to je to nejvydařenější, to je to jedině moudré, takhle to jedině dobře jde, když to jde tak, jak on tomu rozumí. A když si myslíte, že by to šlo dobře bez dýchání a spánku, tu jste na omylu.

On si usmyslel, abych ho miloval, protože to je nejpřiměřenější a nejlepší pro člověka. Nic se nebojte o lásku k lidem, když máte Pána Boha rádi. Jak začínáte mít rádi člověka, to není na trest ani na škodu, to je ve tvůj prospěch, to je to nejpěknější na světě. Tak tomu rozumí, abych já dobře dopadal, když miluji sebe zřízeně a když miluji bližního? Arciže! Ale když upřímně miluji bližního, to je přece v jeho prospěch! To je omyl. To je ve tvůj prospěch. Snad by ti nenařídil ten nebeský Pán něco, co je ve tvůj neprospěch? Vy lépe dopadáte, když se propůjčujete ve službu druhým. Tak se to má v těch jeho přikázáních. Když si dáme říci a zachováváme přikázání „cti otce svého i matku svou“, „nezabiješ“, „nesesmilníš“, „nepokradeš“, to je ve tvůj prospěch, to je pro tebe to nejlepší. To dopadneme dobře! Neboť on to všechno připravil z veliké lásky, protože nic jiného nedovede.

A nyní to druhé:

II. Mohu takto milovat Boha?

Je to vůbec možné, abych já takto Pána Boha miloval a tak se propůjčoval bližnímu a měl zákon Boží v srdci? Jestli k tomu není dostatečná příčina, pak na to nikdy nedojde. Ale při nás, přirozených lidech, té dostatečné příčiny není a proto nemohu být blahoslavený. On jest svatý, svatý, svatý Hospodin a já takový nesvatý, tělesný jako všichni lidé, zrození z ženy. Nu, co z toho pojde? Žádné milování, ale jen to, co je v lidském srdci. Otevřete si, prosím, Matouše 15,19: „Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.“ Ano, ze srdce lidského vycházejí takové věci. Proč? Protože to tam je. A teď můžete říci: „My jsme přece lidé, kteří mají ten zákon Boží v rukou!“ Ano, to je veliká milost! Ale vy si myslíte, když máte ten zákon v rukou, že se dostaví plnění zákona a že ho budete mít v srdci? To jste na omylu. Vy můžete mít ten zákon v rozumu, můžete Pána Boha milovat rozumem, ale v srdci lásky není žádné. Pán Bůh chce, abychom také milovali rozumem, když si dobře povšimnete, co tu máte: „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.“ V tom je zahrnut i rozum, neboť Pán Ježíš to rozvádí u Marka 12,29: „Ježíš odpověděl: ‚První je toto: »Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!«“ „A z celé své síly.“ V tom je zahrnut také rozum. Všechny ty síly tvé duše musejí být uchváceny tímto milováním; rozum je dar Boží, síla vaší duše.

Jak mohu rozumem milovat? Tak, že mně ty věci jsou jasné, že je schvaluji! Ano, to je možné, abych pochopil ty Boží věci. Ty Boží věci se dají pochopit. On si to přeje, aby se můj rozum účastnil, a vy sami vidíte, že nejedny věci jsou vám jasné, co se druhým zatím ještě plete. Ale i u nich může všechno přijít do nejkrásnějšího souladu. Vy potřebujete jen více světla. Němci mají jednoho filosofa. Jmenuje se Jakobi. Ten řekl: „Já jsem ve svém srdci křesťan, ale ve svém rozumu pohan.“ Představte si, že je to pravda. Nic se nebojte o svou hlavu. Vám se ještě všechno krásně uspořádá. Kdyby to tak bylo, že byste ve svém srdci byli křesťané a v rozumu pohané, nic se nemusíte bát. Ale ono to tak se mnou není! Se mnou je to tak, že jsem hlavou křesťan, ale v srdci pohan! Já jsem vycvičený člověk, já měl od mládí tu vzácnou knihu v rukou – Písmo svaté je vzácná kniha –, já se tomu všemu naučil! Ono to není tak nelogické, ale co je mi to platné, když to mám v hlavě logicky uspořádáno, ale srdce je světské?

Nikdy vám zákon nedá milování Boha. Když máte nakrásně zákon a naučíte se ho, dotáhnete to jen na farizeje. Otevřete si, prosím, Lukáše 18,11–12: „Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘“ „Já to mám všechno do písmenka, já jsem sám se sebou spokojen!“ A vy si myslíte, že se ten nebeský Pán dá takto odbýt? Co vlastně říkáte? „Z příkazu to musí být a z příkazu to udělám.“ Tak to nikdy nechtěl! Vždyť já ho šidím! Když šidíte lidi, budete ošizeni. Jak byste nebyli ošizeni, když šidíte nebeského Pána?!

Na milování nedochází. Zatím jste jen vycvičení evangelíci a ani nemáte zákon Boží tak rádi jako farizeové. Nic mi to nepomůže, když mám to všechno jen v hlavě. Ne tak, že by Pán Bůh něco zamýšlel, a ono mu na to nedochází a jakoby všechny jeho plány byly na nic! To byste byli na omylu. Ale zatím máte všechno jen v rozumu, ne v srdci.

A nyní to třetí:

III. Bůh otevírá dveře víry

Nikdy tomu nerozuměl jinak, než že otevře dveře víry, jako to učinil s těmi pohany. A jen tak dojde na to, co si přeje. Tak tomu rozuměl od věků. Ty věci jsou zavřené, ale brána tu je. Srdce je zavřené a ty věci jsou také zavřené, ale v rukou Božích je klíč. „Já otvírám a nikdo nemůže zavřít.“ Marné jsou všechny pokusy, abych otevřel milému dítěti srdce, ale dokáže všechno a tak tomu rozumí, že se do toho vloží a otevře srdce sám. Ten Jeho klíč je Duch svatý. Já vidím, jak jsem tělesný, ale musím říci, že jsem v koncích. To je tvá věc, že jsi v koncích, ale že to vidíš, to je jeho věc. Pomoc tu vždycky byla. To je on sám. Já jsem chodil kolem, ale neviděl jsem ho. „Ty žes chodil kolem a nevšiml sis ho?“ Proč? Protože jsem ho nepotřeboval a on nevnucuje nikomu nic. Ale přivede vás k tomu, že ho začnete potřebovat. On nesl tvůj hřích. „Já jsem trpěl a umřel a jsem živ na věky věků a teď ukážu důkaz, že jsem živ, když změním tvé srdce!“ A on vám to dá, že jste spojeni s ním. Malé dítě tomu rozumí, že když je tu telegraf, že je tu také spojení. Víra je to spojení s ním. On tě miluje, on tvůj hřích úhlavně nenávidí, ale nedovede nic jiného než tebe milovat. On ti přeje.

A my ho začneme milovat jeho působením. „My milujeme jej, nebo on nejprve miloval nás.“ On ráčí skrze víru přebývat v srdcích našich. „Zůstaňte ve mně!“ A ovoce nebeského kmene se začne dostavovat: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ To je to, co zákon říkal od věků: „A slova má budou přebývat ve tvém srdci.“ To znamená, že bude docházet na lásku a pokoj a trpělivost a laskavost a tomu podobné věci. Teď dochází na slova zákona. Dochází-li na milování Pána Boha při lidech a na zalíbení v jeho Slově, tak to vždycky šlo touto cestou a jinou ne. Zákon to nedává. „Nic k dokonalosti nepřivedl zákon“, čteme v epištole k Židům. Tak se tomu nerozumí, aby zákon přivedl něco k dokonalosti, ale tak se tomu rozumí, že on sám bude vyvozovat v lidském srdci své ovoce.

„A to ti staří lidé v té staré smlouvě museli o tom něco nevědět!“ Nu, něco na tom je. Nebyli si tak vědomi toho jako my, ale to jim nepřekáželo. Vy třeba můžete žit ten přirozený život a dovedete vyložit všechno, ale vaše děti žijí právě tak jako vy, ale vykládat nedovedou. Tělo lidské po pádu člověka bylo vždy takové, jaké je a nikdy jiné. Nikdy si nemohl Pán Bůh slibovat něco lepšího od těla. Pán Bůh převýborně rozumí našemu tělu, a když dává takové rozkazy, tak tomu rozuměl tak, že se o to postará, aby na to všechno došlo. On otevře dveře víry, dá vám to, že budete umět krásně vykládat druhým. On je se mnou, byť mne všechno zklamalo. On má péči o nás a chce, abychom byli šťastní. Jen tak to šlo, a když to šlo jinak, tak to nešlo.

Věda je krásná věc, ale žádné milování mi nedá, žádnou příchylnost k vám. Já se přirozeně nedovedu vyšvihnout výše, než tam ten farizeus, který zná svůj zákon a na literu je při něm všechno v pořádku, ale na tom Pánu Bohu nezáleží. Ten Svrchovaný si přeje, abych ho měl rád, a jeho zákon měl v srdci.

Myslíte, že si to přeje k vůli sobě? Ne, on si od vás neslibuje nic. Vaše srdce je zavřené! Ale on má klíč, on dovede otevřít vaše srdce a každé srdce a dojde na to milování jeho nade všechno. Proč? Protože platí ten druhý text: „Pohanům otevřel dveře víry.“ Amen.

Kázáno 17. dubna 1910