Jak nesčetného počtu hříchů jsme se dopustili!

Zamyslete se nad tím, jak velké a rozmanité byly naše hříchy a přestoupení. Každý hříšný čin, ano, i ten nejmenší, kterého jsme se kdy dopustili, znamená nekonečný dluh a nese v sobě nekonečnou vinu, protože byl spáchán proti nekonečnému Majestátu.

Neboť měřítkem každého přestoupení není jenom samotný hříšný čin, ale také to, proti komu je tento čin namířen. Hanebné, urážlivé slovo proti těm, kteří jsou nám rovni, nebude trestným činem. Ale stejné hanebné a urážlivé slovo proti vládci, je velezrada a trestá se smrtí.

Takže i ta nejmenší urážka proti nekonečnému majestátu velkého Boha je sama o sobě nekonečnou – vina s ní spojená je daleko za hranicí všeho, co si můžeme představit.

A přesto jsme se dopustili nesčetného počtu těchto nekonečných hříchů! Žalmista nám v Žalmu 40:12 říká: „Tolik zla mě obklopilo, že mu není počtu. Postihly mě moje nepravosti, že nemohu ani vzhlédnout. Je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvahu jsem pozbyl.“

Naše myšlenky jsou v neustálém pohybu: následují každý okamžik, a přesto „každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý“. Nikdo nespočítá, kolik z nich bylo ohavně zvrácených a bezbožných, ateistických, rouhavých, nečistých, světských nebo zlomyslných.

A kolik toho k součtu našich hříchů kromě našich hříšných myšlenek přidává ještě náš jazyk? Mluvili jsme o dluhu vůči Boží spravedlnosti a přitom svým vlastním dechem rozpalujeme svůj věčný a neutichající oheň!

A k tomu přidejme ten nespočetný zástup a souhrn našich hříšných činů, jimiž jsme se tak pilně zaměstnávali a které jenom dráždily svatého a žárlivého Boha k hněvu. Rázem zjišťujeme, že naše hříchy jsou v rozsahu svých provinění a špatností dvojnásobně nekonečné.

Pochválen buď Ježíš, který „nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu“ (1Te 1,10)-

Ezechiel Hopkins (1633-1690), „Dreadfulness of God's Wrath Against Sinners!“ (Strašlivá velikost Božího hněvu proti hříšníkům!)