Probuzení

Nikdo z nás není probuzen natolik, nakolik by měl být. Je kruté spát, když svět kolem nás míří do záhuby. Kéž bychom opustili pohovku snadného života a s planoucí pochodní zamířili vstříc Ženichovi! „Srdce mé bdí!“ (Pís 5,2). To je šťastné znamení. Život ještě nevyhlasl, ačkoliv již jen doutná. Když se naše obnovené srdce potýká s těžkostmi přirozeného života, měli bychom být vděční svrchované milosti za to, že zachovává alespoň trochu života v tomto těle smrti. Ježíš slyší naše srdce, pomáhá našemu srdci, navštěvuje naše srdce, neboť hlas probuzeného srdce je hlasem našeho Miláčka, který říká: „Otevři mil“ (Pís 5,2). Svatá horlivost dveře nepochybně otevře.