Proč už nepoužívám transgenderová zájmena

a proč byste je neměli používat ani vy

V hlavním proudu evangelikalismu vypukla občanská válka a modla LGBTQ+ rozděluje dům. Tato otázka je pro mě osobní, politická i duchovní.

V roce 1998 jsem se stala jednou z prvotin takzvaných „vydržo­va­ných radikálů“ na amerických univerzitách a hrdě se hlásila ke svému lesbickému původu. V roce 1999 mě Kristus povolal k pokání a víře a já se stala opovrhovanou přeběhlicí z LGBTQ+ hnutí.

Ale postupné posvěcování přicházelo pomalu a já jsem během posledních dvou desetiletí mnohokrát selhala. Když jsem se z toho poučila, upřímně jsem se snažila napravit svůj přístup. A právě v tom je ten problém. To, že jsem používala transgenderová zájmena, nebyla chyba, byl to hřích.

Veřejný hřích vyžaduje veřejné pokání, ne úpravu kurzu. Veřejně jsem se prohřešila v otázce transgenderových zájmen, když jsem o tom bez rozmyslu psala ve svých knihách a článcích. Veřejně jsem se pro­hřešila tím, že jsem v rozhovorech a veřejných otázkách a odpovědích obhajovala používání transgenderových zájmen.

Proč jsem to dělala? Mám spoustu chabých výmluv. Tady je několik z nich. Byl to pozůstatek z dob, kdy jsem se angažovala v aktivitách na podporu homosexuálních skupin. Chtěla jsem se s každým setkat tam, kde je, a neudělat nic, co by ho uráželo.

Když Nejvyšší soud (v roce 2015 – pozn. red.) rozhodl ve prospěch homosexuálních sňatků, začalo mi docházet nebezpečí mého postoje. Uzákonění manželství homosexuálů a občanských práv LGBTQ+ odstartovalo střet mezi LGBTQ+ a křesťanskou vírou.

Chápání LGBTQ+ hnutí jako ontologicky a morálně dobrého je v rozporu s biblickým popisem z Genesis 1,27. O co tady jde? Na čí straně jsem vlastně byla?

Je LGBTQ+ normální možností ve stále se rozšiřující nabídce sexuální orientace a genderové identity, která potřebuje trochu Ježíše, aby podpořila rozvoj člověka? Nebo LGBTQ+ pochází od satana a je odrazem světa, těla a ďábla?

Je to součást Božího stvořitelského záměru, nebo vzpoura proti stvo­řitelskému nařízení? Buď je to jedno, nebo druhé, protože křes­ťan­ská víra je ze své podstaty binární, nikoli nebinární. A to, že se mýlíte, není záležitost osobní svobody.

Možná se ptáte, jak je používání transgenderových zájmen hříšné? Používání transgenderových zájmen je hříchem proti devátému přikázání a nabádá lidi k hřešení proti desátému přikázání. Používání transgenderových zájmen je hříchem proti řádu stvoření. Používání transgenderových zájmen je hříchem proti stvoření k Božímu obrazu.

Používání transgenderových zájmen odrazuje věřící od postupného posvěcování a falšuje evangelium. Používání transgenderových zájmen znehodnocuje vykoupení a pošlapává Kristovu krev. Používání trans­genderových zájmen je selháním v milování bližního jako sebe sama.

Používání transgenderových zájmen nedává prostor pro skuteč­nou křesťanskou lásku a místo toho ponechává definici lásky liberálnímu komunitarismu, politice identity a „rozvoji člověka“.

Používání transgenderových zájmen nelze nepovažovat za hřích jen proto, že se změnila doba, takže používání transgenderových zájmen už dnes nemůže být hříšné, ale je nyní morálně přijatelné. Hřích je hřích.

Bible to označuje za hřích. Hřích neztrácí nic ze své špatnosti kvůli našim dobrým úmyslům nebo kvůli osobní citlivosti vůči druhým. Měnící se kulturní síly mohou hřích postavit do nového světla (jako se to stalo v případě rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Obergefell – pozn. red.: to je onen případ, který vedl k uzákonění stejnopohlav­ních sňatků v USA). Ale změna pohledu není omluvou pro hřích ani nemůže být únikem před pokáním, ne pro skutečného křesťana. Já činím pokání.

Hlavní proud evangelikální církve nesouhlasí s tím, jak tento obraz vykresluji. Psycholog Mark Yarhouse a autor Preston Sprinkle shrnují křesťanské argumenty pro používání transgenderových zájmen. Jsou přesvědčeni, že používání transgenderových zájmen respektuje něčí zvolenou identitu; Je to laskavé, zdvořilé a nezbytné pro pokračování vztahu s transgenderovou osobou.

Všechny tyto věci jsem kdysi hříšně tvrdila i já. Ale tento postoj je z křesťanského hlediska nesmyslný. Věří snad nějaký skutečný křesťan, že vytváření vztahu na základě lži pomůže k lepšímu slyšení evangelia? A je to způsob, jakým se lidé obracejí? Setkají se snad s Bohem na základě hříchu a tím, že o sobě budou poslouchat hezké věci?

Křesťanská autorka a poradkyně Laura Perry Smaltsová nabízí jiný pohled. V minulosti žila jako „transgenderový muž“ a říkala si Jake. Laura do sebe pumpovala testosteron a pomocí mrzačících operací podstoupila tzv. „změnu pohlaví“. Ale Bůh ji zachránil, vykoupil a proměnil v krásnou trofej své milosti.

V nesčetných rozhovorech a ve své knize Transgender to Transformed („Od transgenderu k transformaci“, Oklahoma: Genesis Publi­shing Group, 2019) popsala opačný přístup než Sprinkle a Yarhouse a stará Rosaria.

Když Pán oživil její srdce a mysl evangeliem, vrátila se Laura do církve svého mládí a ke svým konzervativním křesťanským rodičům. Její církev a rodiče odmítali používat její preferovaná zájmena po celá léta, kdy žila ve falešné identitě transgenderu.

Proč se k nim vrátila? Jejich odmítnutí lhát ji přesvědčilo o tom, že jim může důvěřovat. Dnes patří Laura k nejkrásnějším, nejzbožnějším a nejženštějším ženám, které znám.

Transgenderová zájmena jsou jedním z Akánů v táboře hlavního proudu evangelikalismu. Neměla by však být Akánem v táboře konfesijních reformovaných. Preston Sprinkle, Mark Yarhouse, David French, Revoice, Side B Christianity a všechny paracírkevní služby, které považují „vítězství“ za cíl hry, se nabízejí jako užitečné příklady, proti nimž je třeba se postavit.

Přikyvují směrem k tradičním hodnotám, ale pak vymění biblickou jasnost za postmoderní pluralismus, čímž spálí na prach jakýkoli legitimní teologický most k milosti evangelia. Transgenderismus je satanský. My, kteří jsme kdysi propagovali „lásku zájmen“, jsme propůjčili falešnou důvěryhodnost teologii vlků, která nedokáže chránit ovce. Místo toho je požírá zaživa.

Miluješ svého bližního? Miluješ svého Pána? Věříš, že jedině Ježíš je „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6)? Zachraňuje nás Ježíš z našich hříchů, nebo tento úkol přenecháváme kněžím naší doby – terapeutům?

Víte, jaký je rozdíl mezi vytvářením falešných přátel („frenemies“) a láskou k nepřátelům? Ano, Ježíš byl přítelem hříšníků, což zname­ná, že svou drahocennou krví vykupuje všechny, kdo činí pokání, věří v něj a vklá­dají v něj svou důvěru. Svou krví činí z bývalých nepřátel své přátele.

Trans identita a Ježíš nejsou vzájemně slučitelné. Buď jedno, nebo druhé. Křesťané se musí naučit milovat své nepřátele, a ne předstírat, že jejich nepřátelé jsou jejich přátelé.

Křesťané, kteří používají morální optiku LGBTQ+ osobnosti, nejsou pouze „měkkou přítomností“ v táboře nepřátel. Jejich poddajnost z nich dělá pudink v rukou nepřítele. Vytvářejí falešné konvertity obrácené k falešnému evangeliu, které ohýbá kolena před smyšlenou identitou LGBTQ+.

Tato teologie vlků přenechává morální jazyk levici tím, že používá transgenderová zájmena jako morální optiku („úcta, zdvořilost, láska“). Odmítá jasnost Božího slova a nahrazuje ho odpadem.

Tím odmítá pravdu evangelia, že Ježíš je jedinou cestou ke spáse. Odpověď na otázku č. 30 z Heidelberského katechismu to vyjadřuje takto: „Svými slovy se jím [Kristem] možná vychloubají, ale svými skutky ho jako jediného Spasitele zapírají.“

Otázka č. 30 z Heidelberského katechismu obsahuje zlověstnou zprávu pro tábor přátel transgenderových zájmen. My, kteří jsme tento hřích podporovali, musíme povstat a činit pokání. Já s tím začnu. Činím pokání. Kéž mi Bůh odpustí. Chce se ke mně někdo připojit?

Vyšlo na webu Reformation 21 (www.reformation21.org) který je jednou z platforem Aliance konfesijních evangelikálů (www.alliancenet.org).