Vánoční naučení a modlitba

Naučení

Svátky vánoční nám připomínají narození Ježíše Krista. Proto, milý křesťane, chceš-li s užitkem svátky ty světit, musíš v nich o narození Krista Ježíše v evangeliu svatém číst, poslouchat o něm přednášená naučení, prozpěvovat o něm duchovní písně, aby tvá ústa byla naplněna díkůčiněním a ty o Ježíšovu narození rozjímal s velikou radostí duše a horlivostí. Protož uvažuj v mysli své, jak velmi podivuhodné, slavné a radostné je Ježíšovo narození.

1. Je velmi podivuhodné, neboť věčný Syn Boží vstoupil do života čisté panny, kde skrze tajuplné působení Ducha svatého, na sebe vzal lidské tělo, podle přirozeného řádu se narodil na svět, a tak je Syn Boží učiněn synem člověka a prsy požívajícím dítětem. Ó jak předivné! Ale ještě mnohem více, že se v chudobě a nízkosti narodil; nikoli z panny knížecí nebo královské, nýbrž z chudé a náležící k nízkému stavu, ač z rodu slavného, poněvadž ale zchudlého, proto tím více poníženého; ne v Jeruzalémě nebo jiném velikém a slavném městě, nýbrž v malém, nepatrném městečku Betlémě; nebylo to v paláci, ba ani v domě počestném, nýbrž v chlévě. Po svém narození nebyl ani přenesen na místo příhodné a čisté, nýbrž byl plenkami ovinutý položen do jeslí. Již to samo, že Bůh se stal člověkem, i kdyby byl učiněn velikým pánem a slavným knížetem, by bylo podivuhodné ponížení; narodí-li se však jako žebrák a stane se chudým člověkem, to je zajisté předivné a hluboké ponížení.

2. Ježíšovo narození je ale přesto velmi slavné. Jelikož Bůh se narodil, bylo toto narození doprovázeno, ač jinak ponížené, tak slavnými událostmi, že nikdy už na světě nebylo nic podobného. Z panny bez muže, nevyzpytatelným působením Božím, beze vší vady, poskvrny i hříchu byl počat a narozen. A jakmile se narodil, zástup svatých andělů sestoupil z nebe na zem dolů, s velikou radostí chválil Boha, zvěstoval lidem blahoslavenství a povzbuzoval je k radosti. Na východě se objevila neobyčejná hvězda, která k tomuto narozenému dítěti přivedla pohanské mudrce, a oni se mu i v tom mdlém a chudobném stavu klaněli ve veliké zbožnosti a úctě, a obětovali mu dary přinesené z daleké krajiny. Ó, předivné a slavné narození! Jemu podobné nikdy nebylo, ani nebude mezi lidmi, neboť Bůh se dosud nikdy nenarodil a ani nenarodí.

3. Obzvláště pak velmi radostné je Ježíšovo narození pro nás hříšné lidi podle toho, jak hned tehdy mluvil posel nebeský k pastýřům: „Hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán.“ Neboť v Ježíši se narodil vykupitel, jenž nás vysvobodil z věčného zahynutí; prostředník, jenž s námi smířil rozhněvaného Boha; učitel, jenž nás dokonale vyučil cestě spasení a našim povinnostem; kněz, jenž za nás Bohu obětoval sebe samého; spasitel, jenž nám způsobil spasení a otevřel nám cestu do království nebeského; král se nám narodil, jenž přemohl všecky své i naše nepřátele, chrání nás proti nim všem a stále nás Duchem a Slovem svým napravuje; přímluvce se nám narodil, který se nás zastává a přimlouvá se za nás u Otce svého: takže za cokoliv bychom prosili v jeho jménu, bude nám dáno; narodil se nám pastýř, jenž nás, bloudící ovce, vyhledává a přímou cestou vede do Kanaánu nebeského. Ó, blahoslavené a radostné narození, které nám přineslo tak mnoho drahých a neocenitelných dobrodiní!

Ve všem tom, milý křesťane, spatřuj a vzývej nevýmluvnou lásku a milosrdenství Boží a Syna jeho k hříšníkům. Hle, k čemu vydal Syna svého, i jeho svatý Syn k čemu vydal sebe samého? Aby byl tobě milostiv a přinesl ti blahoslavenství! Spatřuj a vzývej jeho nevýstižnou moudrost. Hle, jak podivuhodnou cestu vyvolil k tvému spasení! Spatřuj a vzývej jeho všemohoucnost. Nebo hle, učinil, aby panna počala a porodila, a Bůh v těle byl zjeven. Větší a slavnější je toto dílo všemohoucnosti Boží, než samo stvoření světa. Spatřuj a vzývej jeho pravdomluvnost a neproměnitelnost v slibech. Neboť co v ráji zaslíbil, co skrze proroky předpověděl o narození Mesiáše, to všecko naplnil.

Raduj se, houfe věřících, z Ježíšova narození, z té studnice předrahých a přeskvostných pokladů! Nechť tvá ústa oplývají díkůčiněním a dobrořečením, a tvé srdce přetéká plesáním! Vyvyšuj předivnou radu Boží v spasení hříšníků, jíž nemohl vymyslet nikdo z lidí ani z andělů, aby se Bůh stal člověkem a tak bylo zachováno lidské pokolení. Oslavuj Boha, že tak slavně a dokonale pečoval o spasení hříšníků, s vděčností miluj toho, kterýž tebe tak převelice miloval.

A když byl Syn Boží pro tebe ochotný opustit království nebeské, jeho slávu a rozkoše, buď i ty, křesťane, ochoten pro něj odmítnout marnosti tohoto světa a vše, co se mu nelíbí; když se Bůh tak hluboko ponížil, ty se nevypínej, červe pozemský; když se on stal tak chudým, že se narodil v chlévě a lůžkem mu byly jesle a i potom neměl, kde by hlavy složil, ani ty nereptej, jsi-li v chudobě, tím méně se domnívej, že tě v chudobě Bůh chová z hněvu, vždyť i jeho nejmilejší Syn byl chudý. Nakonec když Syn Boží sestoupil s nebe na zem proto, aby tobě z této země připravil únik, nedrž se jí, ale buď žádostiv nebe. K němu ti otevřel cestu, proto po ní choď ve víře a ve svatosti života, abys mohl po tomto krátkém a bídném životě přijít k blahoslavenému věčnému životu.

Modlitba

Převelebný Bože, který jsi mohl být lidem hříšným ohněm sžírajícím, přece jsi raději chtěl oslavit své milosrdenství v jejich zachování, než svou spravedlnost v jejich zatracení. A poněvadž jsi nemohl učinit milosrdenství bez ublížení své spravedlnosti, a tvojí spravedlnosti pak žádné stvoření nemohlo učinit zadost, užil jsi takového prostředku, jenž k věčnému podivení bude netoliko hříšným lidem na zemi, ale i houfům blahoslavených duchů v nebesích. Svému vlastnímu svatému Synu jsi totiž svěřil tento skutek, aby tvé spravedlnosti, jíž se hříchem stalo příkoří, učinil zadost místo nás hříšných lidí, aby se tak mohlo tvé milosrdenství nad námi ustrnout, a beze vší překážky nám dobře učinit.

Kvůli tomu jsi ho propustil, a připravil jsi mu lidskou přirozenost v životě panny cestou řádného narození, poslal jsi jej na tento svět, z blahoslavenství a slávy nebeské k bídě a pohanění, aby vytrpěl pro nás a za nás trest našich hříchů, a naplnil vůli tvého zákona, usmířil spravedlnost, navrátil nám tvou milost, dokonal naše vykoupení a spasení.

Ó, Bože, jak předivnou, a všeliký lidský, ano i andělský rozum převyšující to cestu vzal jsi před sebe? Jak slavně v tom září tvá nekonečná moudrost, všemohoucí moc, dokonalá svatost, věčná spravedlnost, veliké slitování, láska, dobrota a tvé milosrdenství! Proto oslavuji tuto tvou nekonečnou moudrost, jíž jsi odvrátil zahynutí, a připravil naše spasení; oslavuji tvou všemohoucí moc, jíž jsi způsobil, aby panna bez poskvrny počala a porodila, a Bůh se stal člověkem; oslavuji tvou dokonalou svatost a věčnou spravedlnost, která se nemohla na hřích dívat, a raději vedla Boha, aby se stal člověkem a podstoupil trest, než aby hřích nechala bez trestu. Oslavuji tvé hojné slitování, lásku, dobrotu a milosrdenství, z kterého jsi nejen dopustil, aby zástupně někdo na našem místě zaplatil, nýbrž když žádné stvoření nestačilo k zaplacení našich dluhů, svého svatého Syna jsi nelitoval a oblékl jsi jej do přirozenosti člověka, ano služebníka. Sláva tobě na výsostech, pochváleno a zvelebeno bud jméno tvé svaté, jak zde v této časnosti tak i na věčnosti, jak od lidí, tak od andělů! I ty duše má, oslavuj Pána až na věky.

Ó, svatý a přeslavný Synu Boží, milý Ježíši, naděje mé duše, skálo mého srdce, jenž jsi od věčnosti v plnosti času na sebe vzal naši přirozenost a z trůnu svého Otce sestoupil do života panny, z přeslavného zástupu svatých andělů se našim způsobem narodil do společenství bídných lidí, stal ses nemluvnětem, a přebýval jsi zde s námi k vykonání díla, k vykonání našeho spasení.

Ó, jak veliká byla tvá dobrota, jak předivná láska a tvé milosrdenství, že jsi sestoupil z nejvyšší slávy do nejhlubší poníženosti, abys zřeknutím se nebeského blahoslavenství, okušením pozemské bídy, poslušností až na smrt kříže zachoval hříšné lidi a spasil je! Jaký jsi z toho měl prospěch? Že tě vykoupení budou oslavovat? Co má král z pocty bídných žebráků? Copak máš něco z pocty a slávy vzdávané tobě bídnými pozemskými červy?

Ó, zajisté jsi to neučinil pro svou poctu, nýbrž jsi se z nevystižitelné dobroty, předivné lásky a milosrdenství slitoval nad naším pádem. Nemohl ses dívat na naši zkázu, ale chtěl jsi naše vysvobození, blahoslavenství a spasení. To jediné tě přivedlo z nebe na zem, jedině proto ses stal člověkem, ač jsi Božím Synem, ano služebníkem, mužem bolesti, započteným k přestupníkům, lidem k pohoršení, k posměchu a k ohavnosti národům.

Ó, nejmilejší Spasiteli, má duše utone, spustí-li se do propasti bezedného moře tvé dobroty, lásky a tvého milosrdenství. Co ti mám dát a čím ti mám odplatit? Nic nemám, a ty nemáš v ničem nedostatek. Nemluvněti ležícímu v betlémských jeslích darovali mudrci od východu zlato, kadidlo a myrhu; ve své chudobě jsi ty věci potřeboval; avšak nyní panuješ v nebesích, přebýváš v dokonalém blahoslavenství a slávě a vládneš nade všemi věcmi. Co ti tedy mám nyní dát? Oblíbil sis zlato mé víry a lásky k tobě, líbeznou vůni kadidla chvály a mého dobrořečení, myrhu pokání a mé hořké lítosti nad množstvím mých hříchů.

Ó, Pane můj Ježíši, v tebe věřím, tebe se svou vírou chytám, svou láskou svým tebe činím, tobě se chci líbit; to je mé zlato, které ti dávám. Celým srdcem tě chválím z převeliké lásky a tvého dobrodiní k hříšníkům, obzvláště ke mně, a oslavuji, a nepřestanu oslavovat tvé svaté jméno, to je kadidlo mé oběti. Lituji a želím všech svých hříchů, truchlím nad nimi, a pokud budu živ, nepřestanu je oplakávat, to je má myrha, kterou se tobě zavděčuji. Pane Ježíši, ty sám očisti tyto dary od mnohých nedostatků, ať jsou milé tobě a skrze tebe i tvému svatému Otci.

Za to pak ty, ó přesladký Ježíši, dej mi podíl na svých drahých darech, ano, dej mi cele sebe samého, abys ty byl mým a já tvým. Buď mým věčným ochráncem proti všem nebezpečím, přímluvcem naproti žalobám Satana a hříchu, vysvoboditelem ze zahynutí. Buď mou zárukou za mé dluhy, mou spravedlností za mé nepravosti, obětí smíření za mé hříchy. Buď mi učitelem v mé nevědomosti, vůdcem ve dnech mého putování, průvodcem v mých poblouzeních. Osvěcuje mě jako můj prorok, očišťuj mě a žehnej mi jako můj kněz, braň mě a veď mě jako můj král. Zahlaď všechny hříchy, spas mou duši, táhni mne vždy za sebou. Buď mou útěchou v zármutcích, pomocí v soužení, pavézou v boji se smrtí a po tom všem mne pak přijmi do svého nebeského království. Amen.

Z uherské řeči přeložil Michael Blažek (1753–1827), první superintendent moravské reformované církve. Vyšlo v r. 1796. Jazykově upraveno.