Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti (J 3,13-15)

„Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi.“ (Jan 3,13 - ČSP). Spojení mezi tímto veršem a tím předchozím je, zdá se, následující: „Nebeské věci“, na které Pán narážel, nebyly do té doby jasně lidem odhaleny. Vystoupit na nebesa a proniknout skryté Boží úradky pro padlého člověka bylo krajně nemožné. Jen Syn, jehož rodným sídlem byla nebesa, byl způsobilý zjevit nebeské věci.

Ale co myslel Pán tím, když řekl: „Nikdo nevstoupil na nebesa?“ Tento verš je nejoblíbenějším u mnohých těch, kteří věří ve „spánek duše“ a „zničení“. Existují ti, kdo souhlasí, že mezi smrtí a zmrtvýchvstáním člověk přestává být. Odvolávají se na tento verš a prohlašují, že vyučuje, že žádný člověk, ani Adam nebo David, dosud nedošli do nebe. Je však třeba poznamenat, že Kristus neřekl, že „nikdo nevešel do nebe“, ale že „nikdo nevstoupil na nebesa“. To je něco zcela jiného. „Nevstoupil“ - žádný člověk to neudělal a nikdy ani neudělá. To, co je před námi, je jednou z deseti tisíc příkladů momentální a nádherné přesnosti Písma, která se, běda, ztrácí většině těch, kdo ji čtou tak nepečlivě a uspěchaně. O Henochovi je psáno, že „vírou byl přenesen, aby nespatřil smrt.“ (Žid 11,5). O Elijáši bylo řečeno, že „vystupoval ve vichru do nebe.“ (2. Královská 2,11). O svatých, kteří budou při příchodu Krista vytrženi do nebe, je řečeno, že budou „uchváceni“ (1. Tes 4,17). O Kristu samotném je řečeno, že „vystoupil“. To dokládá Jeho jedinečnost, ukazuje to, že má „prvenství“ ve všem (Kol 1,18).

Všimněte si ale, že dále Pán řekl: „kromě… Syna člověka, který je v nebi“. Je v nebi dokonce i při rozhovoru s Nikodémem tady na zemi. To je další důkaz Jeho božství. Potvrdilo to Jeho všudypřítomnost. Je pozoruhodné vidět, že v tomto evangeliu je ve spojení s Kristem zmíněn každý základní atribut Božství, účelem čehož je odhalit Jeho božské dokonalosti. Jeho věčnost je doložena v Janovi 1,1. Jeho božská sláva je zmíněna v Janovi 1,14. Jeho vševědoucnost vidíme v Janovi 1,48 a opět v Janovi 2,24 a 25. Jeho neporovnatelná moudrost je dosvědčena v Janovi 7,46. Jeho nezměnitelná láska je potvrzena v Janovi 13,1. A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna.

„Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka“ (Jan 3,14). Kristus hovořil s Nikodémem o naléhavé nezbytnosti nového narození. Od přirozenosti je člověk mrtvý v proviněních a hříších, a aby mohl získat věčný život, musí se znovu narodit. Nové narození je sdílením božského života, věčného života, ale kvůli tomu, aby mohl být udělen lidem, musí být Syn člověka vyvýšen. Život mohl vzejít jedině ze smrti. Obětní Kristovo dílo je základem působení Ducha a příčinou Božího daru věčného života. Všimněte si, že Kristus zde mluví o vyvýšení Syna člověka, neboť vykoupení se mohlo stát jen skrze Jediného v přirozenosti toho, kdo zhřešil, a jen jako Člověk byl Boží Syn schopen vzít na Sebe trest, který spočíval na hříšníkovi. Není pochyb o tom, že existoval zvláštní důvod, proč se zde Kristus zmínil o Své obětní smrti jako o „vyvýšení“. Židé hledali Mesiáše, který měl být vyvýšen, ale vyvýšen způsobem zcela odlišným od toho, který zde zmiňuje Pán. Očekávali, že bude vyvýšen na Davidův trůn, ale předtím musí být vyvýšen na kříž hanby a strpět Boží soud za hřích Jeho lidu.

Aby znázornil charakter, význam a záměr Své smrti, odvolává se zde Pán na dobře známou událost, kdy Izrael putoval pustinou a která je zaznamenána v Numeri 21. Izrael reptal proti Hospodinu a Hospodin poslal mezi lidi ohnivé hady, které je kousali, takže mnoho lidí zemřelo a mnozí jiní byli následkem hadích uštknutí vážně poranění. Následně vyznali, že zhřešili, a volali k Mojžíši po úlevě. On tedy volal k Bohu a Hospodin mu přikázal, aby vyrobil hada z bronzu, upevnil ho na kůl a řekl uštknutým Izraelcům, aby na něj ve víře pohlédli, a budou zachráněni. Všechno to bylo překrásným předobrazem Krista vyvýšeného na kříž, aby skrze pohled víry mohl zachránit ty, kdo umírali kvůli hříchu. Tento předobraz je pozoruhodný a hoden našeho podrobného studia.

„Had“ byl nejvhodnějším představitelem té smrtelné a zničující moci, původce, o kterém nás Písmo učí, že jde až k Hadovi, za jehož „símě“ jsou prohlašováni hříšníci. Jed hadího kousnutí, který oslabuje celý systém jeho oběti, a z jehož fatálních následků nebylo záchrany, kromě té, kterou poskytl Bůh, úžasně vyjevil strašlivou přirozenost a následky hříchu. Léčba, kterou Bůh poskytl, byla projevem zničení ničitele. Proč Mojžíš ke kůlu nepřibil jednoho ze skutečných hadů? To byl předobraz pokazilo - to by znázornilo soud vykonaný na samotném hříšníkovi; ba co hůř, zkreslilo by to našeho bezhříšného Zástupce. Ve zvoleném předobrazu byla podoba hada, ne skutečného hada, ale kus bronzu ve tvaru hada. Tak byl Ten, kdo je Spasitelem hříšníků, poslán „v podobnosti těla hříchu“ (Řím 8,3 - ČSP) a Bůh „Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.“ (2. Korintským 5,21).

Ale jak mohl být had vhodným předobrazem Božího Svatého? To je to poslední, co by nás napadlo, že by mohlo být patřičné, aby se had stal Jeho symbolem. Pravda, „had“ nebyl, nemohl být Jeho předobrazem, co se týče Jeho základního charakteru a dokonalého života. Bronzový had zobrazoval Krista jen tím, že byl „vyvýšen“. Vyvýšení zjevně ukazovalo na kříž. Čím byl „had“? Byl připomínkou a symbolem prokletí. Skrze konání toho starého Hada, ďábla, byli naši první rodiče svedeni a přivedeni do prokletí Ducha svatého. A na kříži, drahý čtenáři, se ten vtělený Svatý Boží za nás stal prokletím. Neodvážili bychom se něco takového prohlásit, kdyby to Písmo samo výslovně nepotvrzovalo. V Galatským 3,13 (ČSP) je nám řečeno: „Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím...‘. „Had“ byl tím jediným v celé přírodě, kdo mohl přesně symbolizovat ukřižovaného Spasitele, který se za nás stal prokletím.

Ale proč „had“ z bronzu? To ještě zdůrazňuje dokonalou přesnost předobrazu. „Bronz“ dosvědčuje dvě věci. V symbolech Písma je bronz znakem soudu shůry. Bronzový oltář je názorným příkladem této pravdy, protože na něm byla zabíjena obětní zvířata, a na něj sestupoval stravující oheň shůry. A opět, v Deuteronomiu 28 Hospodin prohlásil před Izraelem, že pokud nebude poslouchat a nebude bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy (verš 15), dopadnou na ně Jeho prokletí (verš 16); a varoval je, že částí božského soudu, kterým je navštíví, bude toto: „nebe se ti nad hlavou promění v bronz a země pod tebou v železo. (verš 23 - B21). Ještě jednou ve Zjevení 1, kde je Kristus jako Soudce při zkoumání sedmi sborů, je nám řečeno: „jeho nohy podobné bronzu“ (verš 15 - ČSP). „Had“ tedy promlouvá o prokletí, které s sebou nese hřích; „bronz“ svědčí o Božím soudu padajícím na Toho, který byl pro nás učiněn hříchem. Ale je zde ještě jedna myšlenka, kterou „bronz“ vyvolává. Bronz je tvrdší než železo nebo stříbro a zlato. To značilo tedy Kristovu mocnou sílu, která byla schopna strpět strašlivý soud, který na Něho padl - pouhý tvor, i když bez hříchu, by byl zcela pohlcen.

Z toho, co bylo řečeno, je zřejmé, že když Bůh řekl Mojžíšovi, aby vyrobil hada z bronzu, upevnil ho na kůl a pobídl uštknuté Izraelce, aby na něj pohlédli, a budou žít, že jim kázal evangelium milosti.