Zachraňující milost vychovává (Tt 2,12)

• [Ukázala se Boží milost, která] … vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní… (Tt 2,12)

Milostí jsme spaseni. Tato milost se zjevila a tato milost zachraňuje. Je to milost, která zachraňuje všechny lidi. Kontext nám jasně ukazuje, že se Bible tady neučí univerzalismus, ale tvrdí, že nikdy nikdo nebyl ani nebude zachráněn jinak, než milostí, tedy že všichni lidé, kteří jsou zachráněni, všichni spasení, jsou zachráněni jenom milostí.

Milost, o které mluvíme, je aktivní milostí. Není nějak pasivní v tom smyslu, že by Bůh čekal, až tuto milost někdo použije, a v tomto smyslu by to byla milost, která je nabízená všem lidem. Nikoliv! Boží milost je zachraňující milostí, je to milost, která účinně působí v životě člověka, a zachraňuje hříšníka. Je to milost Boží, která spolu s Kristem probouzí člověka, který byl mrtvý v hříchu a zachraňuje ho. Tento aktivní aspekt Boží milosti i rozsah jejího působení ještě více vyniká ve verši dvanáctém. Boží milost nejenom zachraňuje, ale také vychovává. To je to druhé slovo, kterým je Boží milost charakterizovaná v našem textu – milost, která vychovává. Jedná se o stále stejnou milost. Ona zachraňující milost z v. 11 je milostí, která vychovává. Takto Boží milost působí v životech křesťanů.

Proč to musíme zdůraznit? Existuje učení, které je dnes mezi křesťany velmi rozšířené, a které tvrdí, že člověk může vyznat Krista jako svého Spasitele, ale Kristus nemusí být jeho Pánem. Milí přátelé, toto učení nemá žádnou oporu v Písmu, je to velmi špatné učení, protože nabízí falešnou naději lidem, kteří možná se na základě nějakého zážitku, nebo nějakého tlaku, nebo nějakého emočního působení, možná pod vlivem situace rozhodli pro Ježíše, tedy prohlásili, že chtějí, aby je zachránil. A toto učení říká, že když to takto někdo prohlásí, Bůh ho musí zachránit, že prý to Bůh slíbil. Kde Bůh něco takového slibuje? Nikde! Co čtete v Písmu?

• Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě. (Sk 16,31)

• Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. (Ř 10,9)

Kristus je Spasitel a Pán v jedné osobě, nelze ho roztrhnout na dvě části. Nelze mít Krista jako Spasitele, a přitom ho nemít jako Pána. A minimálně jeden důvod, proč to takto nejde, je v našem dnešním textu – tady stojí, že ta milost, která zachraňuje, je milostí, která vychovává, a to znamená – jak uvidíme za chvíli, že tato milost proměňuje člověka a vede ho k naprosté poddanosti a podřízenosti Kristu. Je to milost, která od okamžiku záchrany člověka, působí v životě zachráněného tak, že poslouchá Krista.

Jsou tady dva aspekty Boží milosti, které od sebe nemůžeme oddělit. Právě tak jako nemůžeme oddělit Spasitele a Pána, nemůžeme ani mezi tyto dva aspekty Boží milosti postavit nějakou časovou prodlevu. Je to velmi jednoduché – zachráněné srdce je nové srdce a nové srdce je poslušné srdce. Není to dokonale poslušné srdce – a to si musíme ujasnit hned na začátku, ale je to srdce, které je poddané Bohu a jeho Slovu. Podívejte se, jak toto srdce popisuje prorok Ezechiel ve známém oddíle, který mluví o znovuzrození:

• A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. (Ez 36,26-27)

A poslouchejte, jak popisuje život věřícího král David:

• Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval… Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím… Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval. (Ž 119:47-48.97.157)

• Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. (Jr 31,33)

Křesťan je člověk, který poslouchá Boha. Křesťan je člověk, který je otrokem Božím a otrokem Ježíše Krista – nemůže neposlouchat, protože neposlušnost a vzdor proti Bohu je proti jeho nové přirozenosti. Křesťan je služebníkem spravedlnosti, už neotročí hříchu, ale je vysvobozen z moci hříchu a vydává svůj život do služby spravedlnosti. A znovu musím připomenout – není to dokonalé, není to bezchybné, ale je to úplně odlišné nastavení lidského srdce, než jaké zde bylo předtím. Než jsme se stali křesťany, byli jsme vzbouřenci, byli jsme lhostejní vůči Bohu a Božím věcem, byli otupělí vůči spravedlnosti, těšil nás život v hříchu a chlubili jsme se svou hříšností – hlavně tou, která vzbuzovala obdiv u druhých.

Ale Kristus všechno změnil – kdo je v Kristu, je nové stvoření (2K 5,17). Nyní milujeme Boha a toužíme po jeho spravedlnosti. Byli jsme proměněni, naše srdce, naše nitro už je nové. A tato novost začíná vycházet na povrch, začíná být vidět navenek. Což nás vede ke druhé věci, kterou musím zmínit, když mluvíme o výchově – podívejte se na konec dvanáctého verše: Kdy se má toto výchovné působení milosti ukázat? Nyní! V nynějším věku! Milost nás vychovává k tomu, abychom žili nyní zbožně, spravedlivě a svatě.

Boží milostí jsme zachráněni pro věčnost. Stejnou milostí jsme vychováváni pro současnost. Přijde den, kdy budeme proměněni – o tom budeme mluvit ve třináctém verši – je to den, kdy se vrátí veliký Bůh a náš Spasitel, Ježíš Kristus. Potom už nebudeme potřebovat výchovu. Ale to neznamená, že už nebudeme růst – teprve potom porosteme opravdu hodně, protože už našemu růstu nebude překážet hříšné tělo (budeme mít nové tělo) a s ním spojené hříšné myšlenky, touhy, postoje, jednání. Vše bude proměněno! Budeme mít podíl na Boží svatosti – a to je něco, k čemu jsme nyní vychováváni. Potom už porosteme jenom v pozitivním poznávání Boha a Kristova díla, budeme poznávat Boží záměr v historii, budeme mu rozumět, a budeme se radovat z velikosti Boží slávy, z Boží milosti, z Boží lásky, dobroty, z Božího soudy, z Boží svatosti a z Boží spravedlnosti. Proto musíme být Bohem vychováváni, abychom v tomto nynějším věku dělali ve všem čest učení našeho Spasitele Boha (Tt 1,10).

• Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. (Žd 12,6-8)

Křesťané, radujte se z Boží výchovy! Hleďte porozumět, co je vůle Páně, hledejte Boží záměry, které vždy směřují k budování jeho království ne k budování našeho království zde na zemi. I když jeho výchova není příjemná, i když jsou to leckdy velmi těžké věci, jimiž musíme procházet, hledejte v tom všem jeho samotného a jeho dílo ve vás a skrze vás. V tom je Boží sláva i Boží milost.