Lepší na dlaň odpočinku

• Lepší na dlaň odpočinku než hrstě plné pachtění a honby za větrem. (Kaz 4,6)

Odpočinek! Jak lahodné pomyšlení pro mnoho unavených pracantů! Odpočinek! Mnozí tě pronásledují jako přízrak – a málokdo tě nakonec najde, protože ačkoli láska k odpočinutí je velká, láska k zisku je větší. „Nemohl bych rozšířit své podnikání – zvětšit svůj sklad nebo mít druhé podnikání v jiné ulici? Je pravda, že moje podnikání je již dost velké; můj čas a síly jsou již značně vytížené; ale pak bych rychleji zbohatl a brzy bych mohl odpočívat!“ Tak často mluví obchodníci.

Kolik dalších „připojuje dům k domu“, „slučuje pole s polem“ (Iz 5,8) – všichni s cílem konečně dosáhnout odpočinku! Naneštěstí, při takovém tempu, může někdy ten odpočinek přijít?

Ale co je to „odpočinek“? Je to chalupa v lese? Vila s parkem, kde není co dělat? Ach, takový odpočinek je daleko od skutečného odpočinku. Jaká únava, jaká trýznivá prázdnota! Čas se ve svém běhu stává prací a apatie nahlodává duši.

Pak je tu klid velkého dědictví, s literární lehkostí nebo venkovskými zaměstnáními – farma, lov, zahrada nebo vášnivé studium přírodních věd. Je v nich klid, to je pravda, ale vydrží zkoušku času? Na povrchu je ticho – ale je tam uvnitř odpočinek? Duše, svědomí – je tam odpočinek? Narušuje odpočinek myšlenka na smrt, soud a věčnost? Pokud je odpočinek takto zničen, zaslouží si své jméno?

Skutečný odpočinek spočívá v pokoji s Bohem – v čistém svědomí – v Kristu v duši – v pocitu odpuštění hříchů. S takovým odpočinkem stačí i hrstka; almužna se změní v hojnost a chudoba v bohatství. Ó, jaké požehnání je mít dost na živobytí, nebýt ani chudý, ani bohatý, být nasycen „potravou vhodnou“ pro naše potřeby. (Přísloví 30:8.)

Zatímco ostatní jsou utlačováni bohatstvím, útrapami a trápením – ať je naším údělem skutečný odpočinek! To vše a navíc Ježíš! Tento odpočinek! Mé potřeby uspokojeny! A také pohodlí! To vše a navíc Ježíš! Mé osamělé obydlí osvětlené jeho přítomností! Každé skromné jídlo ochucené jeho láskou! Moje procházky, moje práce, moje samota, moje společenské chvíle – to vše je obdařeno Ježíšem a jeho přítomností! Není to snad skutečný odpočinek?

Má duše, kdybychom měli větší bohatství, nebylo by toto odpočinutí ohroženo a nezměnilo by se naše pohodlí v utrpení? Poznej tedy své skutečné bohatství v Ježíši a buď spokojený.